Opus latericium

Opus latericium je stavební technika využívající cihly k vytvoření zdi. Tento způsob byl hojně používán v antickém Římě a v raném křesťanství. Výstavba pomocí opus latericium spočívá ve skládání cihel v určitém vzoru a spojování mezi sebou pomocí maltové směsi. Existuje několik variací vzorů, jako je opus reticulatum, kdy jsou cihly skládány do rombického vzoru, opus testaceum, kdy je používána speciální technika k vytvoření efektů na povrchu zdi, a opus vittatum, kdy jsou cihly položeny ve specifickém vzoru s pásovými pruhy. Tato stavební technika byla velmi populární, protože cihly byly snadno dostupné a daly se lépe zpracovat než kámen. Navíc stěny vytvořené pomocí opus latericium byly pevné a odolné, což je činilo ideální volbou pro stavby ve vyšších výškách. V současné době je opus latericium stále využíváno při renovacích historických budov, kde je potřeba zachovat autenticitu původních stavebních prvků. Je také často využíváno v moderní architektuře, kde je přiznáváno důležité místo v návrzích vlivných architektů.