Orel mořský

Orel mořský (Haliaeetus albicilla) je velký druh dravce z čeledi jestřábovitých patřící k největším žijícím orlům vůbec. Žije v blízkosti vod na rozsáhlém území Evropy a Asie a živí se převážně rybami a ptáky. V minulosti z mnoha oblastí Evropy zvláště v důsledku lidského pronásledování zcela vymizel, od 80. let 20. století však začala jeho početnost opět stoupat a postupně obsadil řadu původních hnízdišť.

Systematika

Formální popis druhu byl publikován již v 10. vydání Systema Naturae švédského přírodovědce Carla Linného v roce 1758. +more Linné druh pojmenoval jako Falco albicilla.

Monotypický druh. Izolovaná populace orlů mořských v Grónsku, která dosahuje v rámci druhu i největších rozměrů, bývá některými autory označována za poddruh H. a. groencaldicus.

Popis

Orel mořský je největší evropský orel a největší dravec vyskytující se v Česku. Délka jeho těla dosahuje 76-92 cm a v rozpětí křídel měří 190-253 cm. +more Někteří jedinci mohou mít rozpětí zřejmě až 260 cm. Samice jsou jako u většiny ostatních dravců větší a hmotnější. Hmotnost samce je průměrně okolo 4 kg, samice váží asi 5,5 kg. Váha velkých samic se pohybuje okolo 7 kg a maximální zjištěná hmotnost byla 10,8 kg. Jak hmotností, tak rozpětím patří orel mořský mezi největší orly vůbec (hmotností ho v průměru překonávají orel východní a harpyje pralesní). Zbarvení má tmavohnědé, jen ocas je bílý, případně se objevují i jiné světlejší oblasti na hlavě a krku. Za letu se snadno pozná podle charakteristického vzhledu dlouhých širokých křídel s dlouhými ručními letkami. Ocas je klínovitý, jeho zbarvení se v průběhu života výrazně mění. Přechází od hnědé mladých ptáků, přes hnědobíle mramorovanou k bílé barvě s hnědými okraji rýdovacích per u pohlavně dospělých jedinců. Podobně postupně světlá starším ptákům nejen hlava a hruď, kde může původní hnědá (bíle kropenatá) barva přejít až do hnědožluté, ale i zobák, který z hnědé přechází v jasně žlutou. Neopeřené nohy jsou žluté. Samec a samice se navzájem liší pouze velikostí.

Hlasem je zdaleka slyšitelné „kjikjikjiklieklikklik“; samec má vyšší hlas, než samice.

Soubor:Haliaeetus albicilla -Littleisland, Norway -adult-8a. jpg|Dospělý pták v letu Soubor:Haliaeetus albicilla LC0194. +morejpg|Dospělý jedinec Soubor:Haliaeetus albicilla -Littleisland, Norway -juvenile-8a (8). jpg|Mladý pták v letu Soubor:Merikotkas. jpg|Mladý pták.

Rozšíření

Orel mořský je rozšířen v Evropě a Asii mimo tropické oblasti (palearktický typ rozšíření). Na severu tvoří hranici výskytu lesotundra, na jihu hranice probíhá od Balkánu přes Turecko k jižnímu pobřeží Kaspického moře. +more Jako okrajové oblasti výskytu lze označit i některé středomořské ostrovy, Island, Kamčatka, a ostrovy podél severovýchodního pobřeží Asie.

Dospělí ptáci jsou převážně stálí a zimu tráví obvykle v okolí hnízdišť, ptáci z nejsevernějších populací však táhnou do jižnějších oblastí, kde vyhledávají nezamrzající vodní plochy. Někdy zalétají i mnohem dále na jih, například do oblasti Perského zálivu nebo severní Indie. +more Mladí ptáci jsou potulní až tažní a mohou podnikat přesuny nejen na jih, ale i na sever (z Balkánu do střední Evropy apod. ).

Orel mořský byl ve velké části původního areálu vyhuben, nebo zde byly výrazně sníženy jeho početní stavy. Začátkem 20. +more století vymizel z Irska, roku 1916 naposledy zahnízdil ve Skotsku, v roce 1980 v Dánsku, v roce 1964 na Slovensku, roku 1946 v Rakousku. V posledních letech se však situace zlepšuje a znovu se šíří zpět do původních lokalit; od roku 1983 hnízdí opět ve Skotsku, od roku 1987 v Litvě, od roku 1984 i v ČR. Celková početnost v Evropě je odhadována na 5000 párů.

Výskyt v Česku

Až do 19. století hnízdil na území ČR poměrně běžně, ale poté jako hnízdič postupně vymizel. +more Ve druhé polovině 19. století zanikla poslední hnízdiště v Čechách a ve 20. letech 20. století i na Moravě. Dlouhá desetiletí se zde objevoval pouze v zimě, přičemž největším zimovištěm bylo pravidelně Třeboňsko. To se také díky příhodným podmínkám k hnízdění a dostatečné potravní nabídce stalo oblastí, kam byla zacílena snaha ornitologů a orgánů ochrany přírody o obnovení původních hnízdišť, jejíž součástí bylo intenzivní přikrmování zimujících ptáků, postavení několika umělých hnízd a vypouštění v zajetí odchovaných mladých orlů zpět do volné přírody (v letech 1978-1989 bylo vypuštěno celkem 9 jedinců). První, avšak neúspěšné zahnízdění bylo v lokalitě zaznamenáno v roce 1984, kdy hnízdící pár tvořili jedinci vypuštění ze zajetí. První mláďata byla úspěšně vyvedena až v roce 1986, je však pravděpodobné, že k zahnízdění došlo nejméně na 2 lokalitách již v letech 1981-1982, a to u ptáků z divoké, původně jen zimující populace. V roce 1984 byl první pokus o zahnízdění zaznamenán i na jižní Moravě a v roce 1988 i na další zdejší lokalitě, první mláďata zde však byla vyvedena až v roce 2004. V následujících letech se orel mořský jako hnízdící druh rozšířil i do Českobudějovicka, Jindřichohradecka a Českolipska.

Celková početnost byla v letech 1985-89 odhadnuta na 8-10 párů a v roce 1994 na 10-15 párů. V roce 2000 bylo prokázáno 17 hnízdění a u dalších 4-8 bylo považováno za možné až pravděpodobné, v roce 2006 byla velikost hnízdící populace odhadnuta na 25-30 párů, v roce 2013 na 100 párů, v roce 2017 na 100 až 150 párů. +more Stoupající tendenci má i počet zimujících ptáků; největšími zimovišti jsou Třeboňsko, kde pravidelně zimuje 40-50 jedinců, a jižní Morava (Novomlýnské nádrže), kde lze pozorovat až 60 ptáků. V menším počtu zimuje i na mnoha dalších lokalitách. K roku 2019 byl celkový počet jedinců odhadován na 500 až 600 (z toho minimálně 100 hnízdících párů) a orel mořský je tak zdaleka nejpočetnějším ze všech v Česku se vyskytujících orlů.

Potrava

Zápas mladého (nahoře) a dospělého orla o potravu Potrava orla mořského je tvořena téměř výhradně rybami, ptáky a savci, zcela výjimečně se v ní mohou objevit i jiní živočichové, včetně plazů a obojživelníků. +more Její složení se liší v závislosti na místě výskytu a ročním období; v Grónsku v ní převažují ryby (93 %), v Polsku ptáci (90,7 %) a v ruské části Laponska savci (40,7 %). Z ryb bývají nejčastěji chytány exempláře o délce 10-15 cm, nicméně běžně se zmocňuje ryb o hmotnosti 1-2 kg (štika, okoun, kapr, plotice, cejn) a dokáže ulovit i kořist těžkou 5-6 kg. Z ptáků v potravě převládají vodní ptáci, jako lysky, kachny, racci či potápky. Zbytky po větších savcích (srnec obecný, prase divoké) pocházejí nepochybně z padlých nebo silně oslabených kusů, přímý útok nebyl nikdy pozorován. Denní spotřeba je zhruba 700 g, což je průměrně 500 g čisté svaloviny. Potravu vyhlíží za letu nebo vsedě z vyvýšeného místa, a ačkoli dokáže ulovit i zcela zdravou kořist, zaměřuje se především na uhynulé nebo oslabené kusy, čímž v přírodě vykonává sanitární funkci. Známý je také občasný tzv. kleptoparazitismus.

Rozmnožování

Hnízdí jednotlivě na okrajích zatopených území, v jezernatých, rybničnatých a pobřežních oblastech. Zásnubní lety za mírného počasí probíhají již v druhé polovině prosince, obvykle však během ledna až března. +more Oba ptáci při nich vystoupají za hlasitého volání do výše, kde se samec spouští střemhlav na samici, která se na poslední chvíli převrátí na záda a proti samci nastaví pařáty.

Hnízdo je obrovská stavba ze silných větví, vystlaná tenkými větvičkami, trávou nebo drny, umístěná na stromech, skalách, v rákosinách a v tundře i na zemi (v ČR výhradně na stromech, nejčastěji na borovicích). Na jeho stavbě, která trvá asi 2,5 týdne, se podílejí oba ptáci. +more Párem je za příhodných podmínek využíváno opakovaně, i když může v různých letech střídat více hnízd. Průměr hnízda dosahuje 100-160 cm, výška nového hnízda 60 cm. Každý rok však hnízdo trochu dostavuje, takže po několika letech může dosáhnout výšky i dvou metrů a hmotnosti několika set kilogramů.

Hnízdí 1× ročně, náhradní snůšku klade jen v případě brzkého zničení vajec. Ve střední Evropě začíná hnízdit zpravidla v únoru, kdy do hnízda klade 1-2 bílá vejce o rozměrech 74,7 × 57,9 mm a hmotnosti 141-145 g. +more Snášena jsou v intervalu 2-5 dnů a na jejich inkubaci se podílejí oba ptáci po dobu cca 38 dnů. Mláďata zpočátku krmí jen samice, která jim trhá veškerou potravu, po 5-6 týdnech si s kořistí již poradí sama a předkládá jim ji i samec. Doba krmení na hnízdě je asi 70-75 dnů. I po opuštění hnízda se mláďata zprvu zdržují poblíž a rodiče je krmí ještě aspoň 1 měsíc. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 5-6 let. Ve volné přírodě je nejvyšší zaznamenaný věk 34 let.

Soubor:Haliaeetus albicilla groenlandicus MHNT.ZOO.2010.11.96.3.jpg|Vejce orla mořského Soubor:Haliaeetus albicilla 070525 njg.JPG|Mládě orla mořského na hnízdě

Ohrožení a ochrana

Dospělí ptáci nemají v přírodě žádného přirozeného predátora, největší hrozbu pro ně tak představuje lidská činnost. V časných fázích hnízdění jsou citliví na vyrušování, takže přítomnost lidí v blízkosti hnízda může vést až k jeho opuštění. +more Při těžbě dřeva pak může dojít ke zničení hnízdiště.

Mnohem závažnější je ale ilegální pokládání otrávených návnad, které se v Česku velmi rozšířilo v posledních letech. Jen v roce 2006 na něj doplatilo 9 jedinců, desátý byl postřelen. +more Jedem, který bývá nejčastěji používán, je insekticid karbofuran. Přestože je jakékoli pokládání otrávených návnad nelegální již více než 40 let, dochází k němu v současnosti v takovém rozsahu, že může během několika málo let způsobit vymizení orlů mořských z České republiky.

V Německu, kde bylo v letech 1990-2000 zkoumáno 120 kadáverů orlů mořských, byly nejčastějšími příčinami úhynu srážka s vlaky (14 %), otrava olovem (12 %) a infekční onemocnění (11 %). K dalším příčinám, kterým podlehl větší počet ptáků, patřil například zásah elektrickým proudem (9 %) nebo zranění způsobené během vnitrodruhových konfliktů (5 %). +more Otrava chlorovanými uhlovodíky byla potvrzena u tří jedinců, otrava karbofuranem u jednoho.

V ČR je dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. kriticky ohroženým druhem a je zařazen též v Příloze I. Směrnice o ptácích.

Orel mořský v českých zoo

Zoo Ostrava * Zoo Jihlava * Zoo Liberec

Ocenění

Česká společnost ornitologická - Pták roku 2006

Heraldika

Státní znak Polska Orel mořský je významným heraldickým zvířetem, které se objevuje ve znaku i na vlajce Polska.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=://www. naturfoto. +morecz/orel-morsky-fotografie-23. html * *[/url]url=://www. rozhlas. cz/hlas/souvisejici/_zprava/ptak-roku-2006-orel-morsky--232630 *[/url]url=://web. archive. org/web/20160304162747/http://pontu. eenet. ee/player/merikotkas. html *[/url]url=://www. zoocam. info/orel-morsky-webkamera-z-hnizda/.

[[Kategorie:Jestřábovití]url=http://www. rozhlas. +morecz/hlas/dravci/_zprava/20761]hlasová ukázka z projektu Českého rozhlasu Hlas na každý den[/url] *[/url]] Kategorie:Kriticky ohrožené druhy ČR Kategorie:Ptáci Palearktické oblasti.