Cesko.wiki Organologie (věda o hudebních nástrojích)
Author
Albert Floreszobcových fléten. Praetorius, "Syntagma musicum", tabulka některých starých fagotů. Organologie je vědní disciplína zabývající se hudebními nástroji, resp. jejich zkoumáním z hlediska historického vývoje, akustických a mechanických vlastností, konstrukčních technik a hudební praxe.
![zobcových fléten.](/Soubor:Barocke_Blockfl%C3%B6ten.png|náhled|Praetorius,_"Syntagma_musicum",_tabulka_některých_barokní_hudba|barokních_zobcová_flétna){kind=link}
Název pochází z řeckého slova ὄργανον (organon - původně označení pro jakýkoliv - nejen hudební - nástroj, později pro varhany). Stejný název má proto i vědní podobor zabývající se varhanami. +more Výraz byl poprvé použit Michaelem Praetoriem v traktátu Syntagma musicum z roku 1618.
Organologie se dá rozdělit na obory: * Historická: zkoumá staré hudební nástroje a skupiny nástrojů v průběhu času. * Moderní: zabývá se nástroji a částečně i technikou hry v průběhu posledních zhruba 100 let. +more * Technická: popisuje technický vývoj nástrojů i jejich konstrukci a s ní související změny zvuku.
Systematiky hudebních nástrojů
Aerofony (Pikolová trubka, "standardní" B-trubka a basová trubka) Dodones obecně nejčastěji užívaná Sachsova-Hornbostelova systematika pochází od vídeňského muzikologa Ericha Moritze von Hornbostela a Curta Sachse, kteří na společně pracovali na "Sbírce starých hudebních nástrojů při Státní vysoké škole hudby v Berlíně". +more Sami svoji klasifikaci označovali jako pokus o systematizaci hudebních nástrojů celého světa. Zveřejněn byl roku 1914 v časopise o etnologii (Zeitschrift für Ethnologie). V zásadě je postaven na systému od Victora-Charlese Mahillona, kurátora muzea při konzervatoři v Bruselu z roku 1888. Roku 1948 Hans-Heinz Dräger tuto systematiku rozšířil o skupinu elektrofonů. Hlavní skupiny Sachsovy-Hornbostelovy systematiky stojí především na způsobu tvoření tónu, původci tónu (oscilátoru), u skupiny chordofonů ovšem na způsobu rezonanční skříňky a pořadí strun.
1. ) Idiofony :# úderové idiofony :# drnkací (trsací) idiofony :# třecí idiofony :# vzduchové idiofony :# Jednotné závěrečné členění 2. +more) Membranofony :# úderové membranofony :# trsací membranofony :# třecí membranofony :# vzduchové membranofony (mirlitony) :# Jednotné závěrečné členění 3. ) Chordofony :# prosté (jednoduché) chordofony nebo citery :# složené chordofony :# Jednotné závěrečné členění 4. ) Aerofony :# volné aerofony :# vlastní dechové nástroje :# Jednotné závěrečné členění 5. ) Elektrofony :# Elektromechanické hudební nástroje :# Elektronické hudební nástroje :# Digitální hudební nástroje.
Organologové
Historicky důležitými osobnostmi v oboru jsou Xavier Mahillon (Brusel), Erich Moritz von Hornbostel (Vídeň) a Curt Sachs (Berlín). Významným českým organologem je Milan Guštar, který v letech 2007 až 2008 vydal monumentální dílo Elektrofony.
Historické evropské traktáty o organologii
Isidor Sevillský, Etymologiarum (6. -7. +more stol. ) v knize XX obsahuje jedna ručně psaná strana popisy hudebních nástrojů. * Martinus Agricola, Musica instumentalis (1529). * Michael Praetorius, Syntagma Musicum (1619), ve II. díle "De orghanographia" je titulní strana a některé tabulky věnované nástrojům - chordofonům a aerofonům. * Michael Praetorius, Theatrum Instrumentorum (1620). * Athanasius Kircher, Musurgia universalis (1650), obsahuje tabulky o intonaci tympanů.
