Orient

Chalcedonském koncilu, 451 Orient je označení pro Východ; tradičně zahrnuje vše, co patří k východnímu světu ve vztahu k Evropě. Je to antonymum Okcidentu, západního světa. V češtině je to z velké části metonymum pro asijský kontinent, které se volně dělí na Blízký východ, Střední východ a Dálný východ: geografické a etnokulturní regiony nyní známé jako západní Asie, jižní Asie, východní Asie a jihovýchodní Asie. Původně se výraz Orient používal k označení Blízkého východu, později se jeho význam vyvinul a rozšířil a označoval také Blízký východ nebo Dálný východ.

Etymologie

diecéze Orientu Orient znamená v románských jazycích východ a je odvozen od latinského oriens, oriente (pocházející, vycházející), oriente (sole) (ablativ lokální) znamená místo na východě, odkud vychází slunce. +more Ze synonyma sole levante vzniklo označení levanta, užívané i v češtině 19. století. Jejich protiklad, okcident z latinského occidens, occidente (sole), znamená západ, ale jako označení Západu čili západního světa se mimo románské jazyky používá zřídka.

Historie pojmu

Vnímání východu jako cizího, exotického orientu má počátek u starověkých Řeků, jejichž klasické období a národní identita se utvářely pod dojmem řecko-perských válek, ve kterých se ubránili východním „barbarům“.

Jakožto označení světové strany byl obsah pojmu orient přirozeně závislý na tom, kde mluvčí stojí a odkud se dívá. Tak ve Starém zákoně znamenal orient (řec. +more anatolé) Střední východ, ve starověkém Římě východní Středomoří a ve střední Evropě mohl znamenat Turecko a východní Balkán. Z odpovídajícího řeckého slova anatolé vznikl název Anatolie, východní části Turecka.

Ve středověku se orientem rozuměla oblast východního, pravoslavného křesťanství. S objevitelskými cestami a koloniálním obchodem se obsah pojmu orient rozšířil až na Dálný východ, a to zejména v jazycích koloniálních zemí. +more Tak i v současné angličtině zahrnuje celou jižní polovinu Asie, až po Japonsko a Sundské ostrovy. Naopak v němčině může zahrnovat i východní část severní Afriky (Egypt, Libye atd. ) a ve francouzštině východní Evropu: Orient expres z Paříže končil ve Vídni, v Bukurešti nebo v Istanbulu a nikdy nepřekročil hranice Evropy.

Konotace

V různých obdobích se s pojmem Orient spojovaly i různé stereotypy. Latinské úsloví Ex oriente lux (světlo z východu) se původně týkalo východu slunce, v pozdním starověku jím křesťané argumentovali ve prospěch svého náboženství a od 19. +more století se užívá na podporu východní moudrosti. V období velké módy orientalismu od 17. do 19. století se dovážely a napodobovaly umělecké předměty, stavěly „čínské pavilony“, parafrázovaly a překládaly orientální texty a Goethe napsal „Západovýchodní díván“.

V 19. století se orientalismus spojil s romantismem a v orientálním slohu se stavěly i synagogy. +more Zároveň se ale s pojmem Orient začaly spojovat záporné stereotypy. Balkán a Turecko jako „Orient“ znamenaly zanedbané země, kde je špína a nepořádek a kde vládne korupce. I v češtině se užívají spojení jako "orientální bohatství" nebo "orientální despota". Proti těmto stereotypům se postavil americký kritik Edward Said vlivnou knihou Orientalismus (1978).

Odkazy

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný, heslo Orient. Sv. 18, str. 864

Související články

Levanta * Orient expres * Orientalistika * Orientalismus * Ad orientem

Externí odkazy

[url=http://xtf. lib. +morevirginia. edu/xtf/view. docId=DicHist/uvaBook/tei/DicHist3. xml;chunk. id=dv3-53;toc. depth=1;toc. id=dv3-53;brand=default;query=orient#1]The Dictionary of History of Ideas, článek Orient[/url].

Kategorie:Etnofaulismy Kategorie:Asijsko-pacifický region Kategorie:Historická území