Cesko.wiki Oskar I.
Author
Albert FloresOskar I. byl v letech 1844 až 1859 králem Švédska a Norska. Narodil se 4. července 1799 v Paříži jako Jean-Baptiste Bernadotte a byl synem maršála Jeana-Baptista Julesa Bernadotta a jeho manželky Eugénie Bernadotte. Předtím, než se stal králem, sloužil jako generál ve švédské armádě. Oskar I. se po svém otci stal následníkem švédského trůnu a v roce 1844 se stal králem po smrti svého dědečka Karla XIV. Jana. Po nástupu na trůn se snažil především o modernizaci a reformu země. Jednou z jeho hlavních priorit bylo posílení parlamentu a zavedení ústavy, což se mu podařilo v roce 1848. Za jeho vlády došlo také k rozvoji železnic, průmyslu a obchodu. Oskar I. se také zajímal o kulturu a umění. Byl mecenášem a podporoval literaturu, hudbu a divadlo. Oženil se s Josefínou z Leuchtenbergu a měli spolu několik dětí, mezi nimiž byl i jeho následník Karel XV. Po smrti Oskara I. v roce 1859 nastoupil na trůn jeho syn Karel XV. Oskar I. je dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších švédských králů, který se zasloužil o modernizaci a demokratizaci země.
Oskar I., narozen jako Joseph François Oscar Bernadotte, (4. července 1799 Paříž - 8. července 1859 Stockholm) byl švédský a norský král od roku 1844 až do své smrti v roce 1859. Byl jediným synem Karla XIV. Jana a jeho ženy Desiderie. Když byl v říjnu 1810 Bernadotte zvolen švédským korunním princem, Oskar a jeho matka se přestěhovali z Paříže do Stockholmu (v červenci 1811).
Vzdělání a zájmy
Švédská královská rodina na obraze z roku 1837
Od Karla XIII. +more dostal Oskar titul vévody ze Södermanlandu. Tento titul měl původně podle tradice náležet Karlovu staršímu bratru, ten však v té době pobýval ve francouzském Pau a ke švédské následnické rodině se nepřipojil. Oskar se rychle naučil švédsky. Jeho značný vrozený talent byl dále rozvíjen kvalitním vzděláním. Brzy se stal autoritou v politicko-společenských otázkách. V roce 1839 napsal sérii článků na téma lidového vzdělání a roku 1841 se v anonymní práci „Om Straff och straffanstalter“ zasadil za reformu věznic. Během vlády svého otce byl dvakrát vicekrálem v Norsku.
Působil také jako hudební skladatel. V letech 1832-1834 dokončil romantickou operu Ryno, bludný rytíř, kterou započal předčasně zesnulý skladatel Eduard Brendler.
Manželství a potomci
19. +more července 1823 se oženil s princeznou Josefinou von Leuchtenberg, dcerou vévody Eugèna de Beauharnais (a tedy vnučkou francouzské císařovny Joséphine de Beauharnais) a jeho manželky, bavorské princezny Augusty. Z jejich manželství vzešlo pět potomků.
Prvním dítětem narozeným z manželství následnického páru byl 3. +more května 1826 syn. Korunní princ Karel Ludvík Evžen (1826-1872) usedl po otci na švédský trůn jako Karel XV. a na trůn norský jako Karel IV. Josephine chtěla pro své děti nejlepší vzdělání, proto zajistila, aby se Karlovým učitelem stal filozof a profesor univerzity v Uppsale Christopher Jacob či z Norska pocházející Otto Aubert. Především Aubert seznámil Karla s mnoha vědními disciplínami, např. s filozofií Schlegela.
Dále se narodil „zpívající princ“ Gustav (1827-1852), pozdější vévoda upplandský. Gustav zdědil hudební talent svého otce a stal se z něj výborný zpěvák a pianista. +more Pod pseudonymem G°°°° psal hudební skladby.
Třetí syn a budoucí král švédský a norský Oskar II. +more (1829-1907) vystudoval universitu v Uppsale, stal se z něj velmi oblíbený a osvícený panovník. Jediná dcera Evženie (1830-1889) byla rovněž velmi muzikální, skládala hudební díla a zpívala. Zajímala se také o umění, především sochařství a malbu. Posledním potomkem byl August (1831-1873), který se stal vévodou z Dalarny a armádním generálem.
Politika
V roce 1824 a 1833 byl korunní princ dvakrát vicekrálem v Norsku.
Formálně postavil obě království do rovné pozice, když zavedl nové vlajky se společným znakem unie a nový unijní erb. Většina zákonů za jeho vlády byla směřována k zlepšení švédské ekonomické situace. +more Stavovský Riksdag ho roku 1857 ocenil jako panovníka, který se zasloužil o růst blahobytu země jako žádný z jeho předchůdců.
V zahraniční politice prosazoval nacionální principy. Roku 1848 podporoval Dánsko v první šlesvické válce proti Prusku, poskytl švédsko-norské jednotky do Fynu a severního Šlesvicka (1849-1850), a zprostředkovával příměří z Malmö z 26. +more srpna 1848. Byl také jedním z ručitelů poctivosti Dánska (Londýnský protokol z 8. května 1852).
Konec života
V roce 1857 se Oskar I. stáhl z veřejného života z důvodu špatného zdravotního stavu (trpěl rakovinou mozku). +more Neabdikoval však, ale ustanovil regentem svého nejstaršího syna Karla, vévodu ze Skåne.
Oskar I. ve Stockholmu zemřel o dva roky později, 8. července roku 1859. Na švédský trůn po něm nastoupil jeho nejstarší syn jako Karel XV.
Externí odkazy
http://thepeerage.com/p10226.htm
Kategorie:Bernadottové Kategorie:Norští králové Kategorie:Vévodové z Galliery Kategorie:Vévodové ze Södermanlandu Kategorie:Norští hudební skladatelé Kategorie:Švédští hudební skladatelé Kategorie:Členové Královské švédské akademie věd Kategorie:Absolventi Uppsalské univerzity Kategorie:Nositelé Řádu Karla XIII. +more Kategorie:Komtuři velkokříže Řádu polární hvězdy Kategorie:Komandéři velkokříže Řádu Vasova Kategorie:Rytíři španělského Řádu zlatého rouna Kategorie:Švédští králové Kategorie:Protestantští panovníci Kategorie:Narození v roce 1799 Kategorie:Úmrtí 8. července Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí v roce 1859 Kategorie:Narození 4. července Kategorie:Úmrtí ve Stockholmu Kategorie:Pohřbení v kostele Riddarholmen Kategorie:Muži.