Osmidílný esej

Technology

12 hours ago

Author

Osmidílný esej byl specifický literární žánr Číny mingské a čchingské doby vyžadovaný od konce 15. století u úřednických zkoušek a používaný pouze u nich.

Skladba

Žánr osmičlenného eseje byl mimořádně zformalizován, předpokládal, v prvé řadě, úvahu na jedno z témat pěti klasiků a čtyř knih s kanonickými komentáři Ču Siho. Předpokládalo se použití klasického literárního jazyka s množstvím aluzí a bohatým paralelismem. +more Struktura takové úvahy zahrnovala následující sekce:.

#Úvod (破题, pcho-tchi) - dvě věty v próze představující téma eseje; #Rozvinutí úvodu (承題, čcheng-tchi) - pět vět v próze rozvíjejících úvod a formulující cíl eseje; #Počáteční expozice (起讲, čchi-ťiang) - v próze, ve všeobecnosti seznamovala se smyslem a obsahem práce; #Počáteční úvaha (起股, čchi-ku) - podle zadání 4, 5, 8 nebo 9 párů vět paralelně rozvíjejících předešlý díl. Autor v této části ukazoval umění vyjadřovat se s pomocí synonym při zachování smyslu a struktury textu. +more #Ústřední úvaha (中股, čung-ku) - psána rytmickou prózou s paralelami, jejich číslo nebylo omezeno, zde kandidát plně rozebral téma eseje; #Závěrečná úvaha (后股, chou-ku) - v rytmické próze s paralelami, posouzení momentů nezahrnutých v ústřední části; #Shrnutí úvah (束股, šu-ku) - 2 až 5 párů paralelních vět, svázání tematických linií mezi sebou; #Velký souhrn (大结, ta-ťie) - celkový souhrn práce, psaný prózou, přísně formální beze svobody výrazu.

Text byl kromě toho omezen v celkovém rozsahu. Nesměla se používat slova a vyjádření považovaná za nevhodná a urážlivá, případně identifikující kandidáta. +more Úvahy na současná témata byly zakázány, všechny historické odkazy se musely vztahovat k období před smrtí Mencia (289 př. n. l. ).

Historie

Osmidílný esej jako specifický formát poprvé použil sungský státník a učenec Wang An-š’ v 11. století. +more Šířeji se rozšířil až po několika stoletích v mingském období. V počátcích říše Ming její zakladatel a první císař Chung-wu omezil eseje kandidátů úřednických zkoušek pouze minimálním rozsahem a nutností držet se tématu. Podle Ku Jen-wua se během 15. století forma esejů postupně standardizovala a v éře Čcheng-chua (1465-1487) se objevil i termín „osmidílný esej“ (pa-ku-wen). Poprvé byl osmidílný esej vyžadován při zkouškách roku 1487 a 1496.

Od 16. století bylo mistrovství v psaní osmidílného eseje podmínkou úspěchu u zkoušek, nakladatelé proto tiskli úspěšné eseje jako vzory pro kandidáty. +more Oficiální souhlas tyto praktiky získaly roku 1587, kdy vláda rozhodla o publikaci nejlepších esejů posledního století.