Osnovní pletenina
Author
Albert FloresZ historie osnovních pletenin
První osnovní pletenina vznikla patrně spolu s vynálezem ručního osnovního stávku v poslední čtvrtině 18. století (Angličan Crane), rašlové pleteniny přišly poprvé na trh v roce 1855 v Sasku. +more K podstatnému rozvoji výroby osnovních pletenin však došlo teprve ve 20. století. V roce 1954 bylo vyrobeno 1000 osnovních stávků a začala sériová výroba rašlů. O 10 let později se počet osnovních strojů zvýšil na desítinásobek a v roce 1974 na 50 000. Od konce 20. století se značně rozšiřuje výroba osnovních pletenin pro technické účely a téměř všechny krajky pocházejí ze speciálních osnovních strojů.
V roce 2018 dosáhl celosvětový výnos z prodeje osnovních pletenin 12 miliard USD, pro příštích 5 let se počítalo s průměrným ročním přírůstkem 5 %.
Příze v osnovních pleteninách
Nejpoužívanější materiál jsou (hladké, tvarované i elastické) syntetické filamenty. Staplové příze na pleteniny mohou být ze všech běžných umělých vláken, z přírodních materiálů je nejpoužívanější bavlna, efektní příze jsou vhodné jen na stojité niti a útkové efekty. +more Fóliové příze (obvykle řezané přímo na pletacím stroji) se v posledních letech stále častěji používají na sítě a obalové pleteniny.
Vazby osnovních pletenin
Očka, jako základní prvek vazby, se u osnovních pleteniny často doplňují pomocnými elementy, ke kterým patří zejména klička, flotáž, útek a stojitá nit.
V závislosti na počtu jehelních lůžek na pletacích strojích se zpravidla rozlišují tři velké skupiny vazeb * Na jednolůžkových strojích se dají zhotovit jen jednolícní vazby * Oboulícní vazby jsou možné jen na strojích se dvěma jehelními lůžky (Na dvoulůžkových se dají vyrábět také vícevrstvé tzv. distanční pleteniny * Na dvoulůžkových strojích s dutými kladecími jehlami se dají zhotovit obourubní pleteniny, které se však prakticky sotva vyrábí.
V závislosti na způsobu kladení osnovních nití na jehly (přímé, střídavé postupné) vzniká jedna ze základních vazeb, ke kterým se většinou počítá: řetízek, trikot, sukno, satén, samet, atlas a kepr. Od těchto se odvozuje řada kombinací, např. +more prolamovaná, žebrová, plyšová, krytá, filetová, simplexová atd.
Vzorování osnovních pletenin
Druhy vzorované vazbou
Jsou to např.: krytý, prolamovaný, nopový, plyšový, žebrový vzor, příčné vlny, milanés
Vzorování s pomocí přídavného zařízení
Např.: vzorovým lisem, vzorovacími kladecími přístroji, srážecím plechem (nebo drátem), žakárovým zařízením
Vlastnosti
Osnovní pletenina je většinou nesnadno páratelná, méně roztažná (roztažnost pleteniny podstatně ovlivňuje délka platinových obloučků), má hladší povrch, je odolnější proti oděru, zkrucování a krčení než zátažné zboží.
Hustota pletenin se v závislosti na rozteči jehel pohybuje od 1 do cca 170 oček na 10 cm a nejjemnější hadičky (na okrouhlých strojích) se dají vyrábět s průměrem cca 7 mm, zatím co nejširší úplety mohou dosáhnout až 6 metrů.
Způsoby výroby hlavních druhů pletenin
Výroba na každém ze čtyř hlavních druhů osnovních strojů se zaměřuje převážně na určité sektory použití pletenin:
Pletací stroje | Příklady použití pletenin |
---|---|
Ploché osnovní stávky | svrchní a sportovní oděvy, čalounění aut a nábytku, tyly a jemné sítě |
Rašly | krajky a záclonoviny, distanční pleteniny, plyše, geotextilie a obaly, obuvní svršky, podklady na lamináty a výztuže kompozitů |
Galonové stávky | pozamenty, elastické pásy, bordury |
Okrouhlé osnovní stávky | miniaturní hadičky a filtry, duté šňůrky |
Galerie osnovních pletenin
Soubor:Doppelraschel 3. jpg|Profil dvoulůžkového rašlu s šesti kladecími přístroji Soubor:Tricot. +morepng|Struktura trikotové vazby Soubor:Raschelspitze. jpg|Krajka zhotovená na rašlu Soubor:Abstandsgewirke 3. jpg|Průřez distanční pleteninou File:Warpknitted net. JPG|Rybářská síť z osnovní pleteniny.
Literatura
Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 363 * Wünsch: Lexikon Wirkerei und Strickerei, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2008, str. +more 239-240 * Pospíšil a kol. : Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 706-740.