Osobnostní a sociální výchova

Osobnostní a sociální výchova (OSV) je * praktická edukační (behaviorální, na chování jako cíl výrazně orientovaná) disciplína zabývající rozvojem klíčových životních kompetencí a dovedností pro každodenní život se sebou samým i s druhými lidmi; typ tzv. psychosociální edukace apod.; * součást národních kurikulárních dokumentů jako tzv. průřezové téma; její tematické okruhy jsou povinným učivem ([url=://www.odyssea.cz/metodiky-osv/jak-na-osv * VALENTA, J. Didaktika osobnostní a sociální výchovy. Praha: Grada Publishing, 2013. * VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova. In PASTOROVÁ, M. (ed.) a kol. Doporučené očekávané výstupy. Metodická podpora pro výuku průřezových témat v základních školách. Praha: VUP, 2011, s. 9-22. Dostupné na:[/url]url=://www.nuv.cz/vystupy/doporucene-ocekavane-vystupy-1 * VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova. [online]url=://pedagogika.ff.cuni.cz/?q=node/157 (vč. odkazů na další zdroje) * VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. Kladno: AISIS, 2006. Též online:[/url]url=://www.researchgate.net/publication/315689757_Osobnostni_a_socialni_vychova_a_jeji_cesty_k_zakovi_Personal_and_social_eduaction_and_its_paths_to_the_pupil * VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova v základních školách. Doporučené očekávané výstupy - podrobné rozpracování. In PASTOROVÁ, M. (ed.) a kol. Doporučené očekávané výstupy. Metodická podpora pro výuku průřezových témat v základních školách. Praha: VUP, 2011, XVII. Dostupné na:[/url]url=://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2011/07/Priloha-ZV1.pdf

[[Kategorie:Studijní předměty][rámcový vzdělávací program]] pro základní vzdělávání a gymnázia; v RVP ZV je uvedena také jako instrument primární nespecifické prevence); * česká varianta systémů typu „personal and social education“ (tendence edukace životních dovedností - cca od 80. let XX. +more stol. ); vznik české verze: pol. 90. let - Katedra pedagogiky, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze.

Konečným cílem * je především osobně, interakčně, vztahově a morálně akceptovatelné a efektivní chování a jednání „absolventa“ OSV v různých situacích.

Učivem * je sám žák; * konkrétní žákovská skupina; * běžné (zejm. interakční) situace každodenního života.

Tematické okruhy OSV * Osobnostní rozvoj: Rozvoj schopností poznávání; Sebepoznání a sebepojetí; Seberegulace a sebeorganizace; Psychohygiena; Sociální kreativita; * Sociální rozvoj: Poznávání lidí; Mezilidské vztahy; Komunikace; Kooperace a kompetice; * Morální rozvoj: Praktická etika - rozvoj mravních vlastností a dovedností; Řešení problémů, rozhodovací dovednosti, zejm. ve vztahové oblasti apod.

Základními metodické principy * praktičnost (OSV je praktická); témata se „neprobírají“ výkladem, ale prostřednictvím praktických učebních situací, v nichž žáci jednají a následnými reflexemi apod. ; * zosobnění (OSV je zosobněná); aktivity k tématům by se měly vždy dotýkat žáků a jejich života; témata se tedy nevyučují jako „akademická psychologie“ ani výlučně jako „cizí příběhy“ např. +more z literatury; aktivity by měly vést k tomu, že žáci sami jednají, uvažují o sobě a o svém životě, řeší o své situace a problémy apod. ; * provázení (OSV je provázející výchovou); OSV není direktivní; ukazuje možnosti, které žák v životě má; vede k volbě dobrých cest; po aktivitách využívá (jako klíčový princip zkušenostního učení. ) reflexe, při níž mohou žáci uvažovat a mluvit o zkušenosti nabyté v aktivitách (rozbor zkušenosti; zhodnocení vlastního i cizího jednání; hledání optimálních řešení pro podobné situace; zajištění opakování nácviku dovednosti a rovněž přenosu získávané dovednosti do jiných situací). Souhrnně: akcentuje principy zkušenostně reflektivního učení(ale není identická s tzv. zážitkovou pedagogikou - viz níže).

Metody veškeré typy aktivit umožňující praktické a k vlastnímu životu vztažené myšlení a chování/jednání v rámci tematických okruhů. OSV často pracuje s metodami využívanými různými systémy aktivního (zejm. +more sociálního) učení, sociálním výcvikem, zážitkovou pedagogikou, ale i dramatickou výchovou atd. Metodou procházející napříč aktivitami je „reflexe“.

Formy (podle RVP) * integrace (učiva/metod) OSV a (učiva/metod) jiných předmětů (rozšířená, na první pohled nejjednodušší, ale didakticky velmi náročná a ne zcela efektivně využívaná forma začlenění); * samostatný předmět (kroužek; samostatný časový blok pro OSV)- výhoda: žák se může stát učivem č. 1; nevýhoda: organizační obtíže se začleněním předmětu a nekvalifikovaný učitel; * edukační projekty (práce na jednom tématu/řešení konkrétního problému nahlédnutém/nahlédnutého z různých úhlů pohledu) - varianty předchozích forem: projekty k tématům různých předmětů se začleněním prvků OSV jsou fakticky integrací; projekty přímo na témata OSV (např. +more projekt na téma komunikace; zlepšení našich vztahů atd. ) jsou formou samostatného časového bloku.

Další formy * využití běžně vznikajících situací (situací nenavozených záměrně vyučujícím); hlavní postup: reflektování proběhlé situace, zobecnění zkušenosti, hledání, příp. i zkoušení lepších cest pro podobné situace - vyžaduje obvykle výcvik učitele; * optimální interakční a etické jednání pedagogů (vzor; působí spíše skrytě); * využití aktivit spojených s možností žáků ovlivňovat život školy (školní parlamenty apod. +more) - příprava žáků na podobné aktivity a jejich reflektování; * využití aktivit typu „peer-programů“, „peer-poradenství“ apod. - příprava žáků na podobné aktivity a jejich reflektování.

Odkazy * Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. +more * Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: MŠMT, 2016. * SRB, V. a kol. Jak na osobnostní a sociální výchovu. Praha: Projekt Odyssea, 2007. Též online:[/url] 15. 9. 2010. Dostupný na:[/url]].