Absolutismus v Osvícenství je období, ve kterém je ve státech Evropy implementován absolutistický režim, ale zároveň jsou uplatňovány některé myšlenky osvícenství. Toto období trvalo přibližně od poloviny 18. století do počátku francouzské revoluce v roce 1789. Osvícenský absolutismus byl charakterizován snahou vládců o modernizaci státu a přijetí osvícenských ideálů, jako je racionalizace správy, vzdělávání, hospodářství a práva. V Českých zemích byl osvícenský absolutismus spojen s vládou Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Tito panovníci provedli mnoho reforem, které měly zvýšit efektivitu správy, podporovat hospodářský rozvoj a zlepšit životní podmínky obyvatelstva. Velká pozornost byla věnována oblasti školství a osvěty, neboť byla považována za klíčový prvek modernizace společnosti. Osvícenští vládci se také snažili o rovnost před zákonem a zrušení nevolnictví. Osvícenský absolutismus přinesl mnoho pozitivních změn, ale zároveň byl i omezován některými omezeními svobod a práv občanů.
Osvícenský absolutismus je označení pro formu vlády, která se častěji objevovala v 18. století. Absolutní monarcha prosazoval ve své zemi svou autoritou politické a společenské reformy („revoluce shora“). Osvícenští panovníci byli ovlivněni ideály osvícenství. Tento způsob vlády převládal v zemích, které nepřešly na konstituční monarchii.
Nejvíce se projevil v Rakouské monarchii za vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II., pokoušela se o něj i Kateřina II. v carském Rusku, dále se projevil ve Španělsku, Portugalsku, Dánsku a v Prusku za vlády Fridricha II.
Cesko.wiki 