Otázka (opera)

Otázka je pohádková komická opera o čtyřech jednáních českého skladatele Ladislava Prokopa (vl. jm. Ladislav Prokop Procházka) na libreto, které skladatel sám prozaicky naskicoval a Karel Mašek upravil a zveršoval.

Vznik a charakteristika opery

Opera Otázka začala vznikat již v roce 1902, a to původně v operetní podobě na text Jary Orlińského; z této podoby zbyla jen disputace učenců ve 3. jednání. +more Opera sama byla napsána v roce 1908 a premiéru měla 29. ledna 1910 v Městském divadle Královských Vinohrad. Jiná divadla ji už nenastudovala.

Kritika vytýkala libretu diletantskost, hudbu chválila za množství hudebního vtipu a vtipnou charakterizaci postav, ačkoli přemíra parodických prvků poněkud zastiňovala vlastní hudební obsah díla. Domnívala se, že „Prokop má na své paletě, zvláště instrumentální, hojně barev a působivě umí je nadnášeti. +more“ Za umělecky nejzdařilejší místo opery považovala čtvrté jednání s monologem Blanky a jejím následujícím duetem s Jeníkem; pozastavovala se však nad tím, že komické vyvrcholení - disputace učenců - zůstalo mluvené zcela bez zpěvu i - oproti autorovu původnímu záměru - i bez orchestrálního podmalování.

Osoby a první obsazení

Děj opery

Děje se na zámku v Makovičkách.

1. dějství

(Předhradí s příkopem a můstkem) Před zámkem knížete Makovičky si hrají chlapci na loupežníky a na vojáky, cílem jejich útoku je spíž zámeckého vrátného Bubliny (scéna hry Jede, jede pán. ). +more Ten je vyhání. V rozhovoru s upjatým hofmistrem Chocholem zmiňují knížecí dceru Blanku, která se nechce vdávat a místo toho tráví veškerý čas studiem a stykem s učenci. Když ji otec přesvědčoval, aby si vybrala ženicha, dala si podmínku: vezme si jen toho, kdo jí dá otázku, kterou - ani po konzultaci se svými učenci - princezna nebude schopna zodpovědět. Chochol to považuje za urážku etikety (árie Je po všem zdaru předem veta, kde uráží se etiketta).

Kluci si dělají žerty z Chocholova dobromyslného, ale nesmělého syna Kiliána. Vysvobodí ho Bublinova dcera Sedmikrása; Kilián ji má zjevně v lásce, ale nedokáže dopovědět ani jedu větu. +more Když se ale zmíní, že se na přání otce má pokusit položit knížecí dceři „otázku“, Sedmikrása se rozzlobí. Přichází student Jeník (píseň Zavanul větřík májový) a stane se svědkem průvodu Blanky a učenců, doprovázeného pochodem „komposice kněžny na celotónovou stupnici“ (sbor Sem vyšší mocnost vstoupí). Sedmikrása mu vysvětluje situaci v knížectví (árie Má dcerku jedinou náš kníže… Je učená z ní žena). Jeník čte vyhlášku zvoucí na veřejné schůze, kde může kdokoli položit princezně otázky - poslední z nich je právě dnes. Pak si hraje s dětmi na princezninu otázkovou soutěž (popěvek Nejvzácnější princezno, moudrosti vší květe). Chochol to spatří a pohoršen Jeníkovou opovážlivostí káže jej odvést do šatlavy.

2. dějství

(Zámecký dvůr připravený k veřejnému zasedání) Chochol nařizuje Kiliánovi, aby dnes pokoušel štěstí a položil princezně otázku, kterou nebude umět zodpovědět: Kilián je hlupák, tím spíše by se mu to mohlo podařit (árie Máš, synu, vlohy šťastným být, neb s hůry ti není dáno). Kilián není úkolem nadšen; v tom stavu jej zastihuje Sedmikrása (píseň Je máj a sny mi spřádá). +more Naznačí mu, na co by se měl ptát: koho má na světě nejradši.

Hosté se scházejí k veřejné soutěži, očekávají zábavu (sbor Život tak pestře plyne… Vážná zas chvíle je blíže). Vstupují kníže, Blanka a zástup učenců. +more Zívající kníže zahajuje slyšení, Blanka vyzdvihuje klady ženské emancipace. Prvním uchazečem je veršotepec Boleslav Krupička. Ale jeho otázku „Co jest jarní srdce tání. “ odsoudí kněžna se souhlasem učeného sboru jako nelogický nesmysl. Následuje Kilián, ale i na jeho otázku „Koho mám na světě nejradši. “ odpoví Blanka bez potíží: Sedmikrásu Bublinovic. Ač hofmistr Chochol protestuje, odpověď je obecně uznána za správnou a kněžna opět zvítězila. Nikdo dále se nehlásí, jen z okénka šatlavy se hlásí o slovo Jeník. Je předveden a představí se shromáždění (árie Jsem chudá duše bludná). Profesorové ho s pohoršením poznávají: to je přece student, který u jednoho každého z nich propadl. Ale má právo položit svou otázku: „Zda při hubičce překážkou je nos čili nic. “ Učenci a princezna považují takovou otázku za nestydatost, kníže se však probudí a nařizuje dceři odpovědět (árie Dosti už je shovívání). Blanka si vyžádá tři dny na rozmyšlenou. Jeník má být zatím hoštěn na zámku (finále - píseň Kyne máj, slunce tvář).

3. dějství

(Prostranství v zámeckém parku) Chochol řídí přípravy amfiteátru k zasedání vědců a přitom soptí na svého syna (duet Zda rada řekne svoje votum). Sedmikrása předstírá hluboký žal a tvrdí, že musí odejít, aby nepřekážela Kiliánovu štěstí. +more Chochol jihne a přislíbí jí, že svolí ke Kiliánovu sňatku s ní, pokud se kněžně nepodaří odpovědět na otázku. Kilián to nepovažuje za pravděpodobné, ale Sedmikrása se nebojí (duet Kiliánku. - Ach, Sedmikráso. Je nutno ruku v ruce mít).

Kněžna Blanka přichází na místo porady první: důvěřuje, že ji věda nezklame (árie Ó vědo svatá, které život můj). Scházejí se učenci, ale hned se přiznávají, že nedošli k jednomyslnému závěru. +more Jeden po druhém přednášejí své úvahy z hlediska matematického, juristického, filosofického, historického, medicínského a teologického. Nastává učená hádka takové náruživosti, že kněžna musí shromáždění rozpustit. Na Jeníkovo vyzvání z pozadí se vědci shodnou, že k zodpovězení otázky je třeba provést experiment: budou pozorovat lid, zda jim při hubičkách překáží nos. Veselý Jeník věří ve své vítězství (píseň Kloboučku, toč se, toč). Radí Sedmikráse a Kiliánovi, aby vzburcovali vesnické hochy a ženy pánů učenců.

V aréně se scházejí vesničané a tančí (sbor Veselé chvíle znova a znova). V reji se učenci pokoušejí přivábit a políbit selská děvčata v rámci vědeckého experimentu (sbor Děvče, slyš. +more Stiš se, stiš), ale vesničtí junáci a jejich vlastní manželky jim dají co proto a vědecké pozorování skončí chaosem.

4. dějství

(Zámecká zahrada) V Blance se sváří různé pocity: neví, zda si má přát výhru nebo prohru (árie Ach, jaký pronikavý křik… Co chce to ptáče. ). +more V tomto rozpoložení ji nalézá Jeník. Utěšuje ji: nemusí se za něj vdávat, on žádnou vědkyni za ženu nechce. Raději jí ukazuje krásy májové zahrady (duet Nový se zjevil mi svět). Její probuzení ale i v něm vyvolá cit a zamilovává se do Blanky. - Všichni se scházejí, aby vyslechli kněžninu odpověď na osudnou otázku. Jeník je ochoten ji odvolat. Ale v tom přichází Blanka v bílých šatech namísto černého taláru a přiznává se, že odpověď nezná. Prohrála tedy a Jeník jí může činem dokázat, jaká je správná odpověď. Učenci odcházejí, ale kníže a lid opěvují šťastný konec (sbor Kyne máj - slunce zář).

Reference

Literatura

Kategorie:Opery Ladislava Prokopa Kategorie:Opery v češtině Kategorie:Opery z roku 1910 Kategorie:Opery na pohádkový námět Kategorie:Opery poprvé uvedené v Praze