Otakar Čížek

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Otakar Čížek je český lingvista a slavista, který se zabývá především slovanskou onomastikou a přírodními jazyky. Narodil se v roce 1921 v Praze a vystudoval filozofii a slavistiku na Karlově univerzitě. Po absolvování studia pracoval jako vysokoškolský pedagog na Katedře slavistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se věnoval výuce a výzkumu slavistiky. V oblasti slavistiky se specializoval na slovanskou lexikologii a onomastiku, tj. výzkum pojmenování geografických jmen, osobních jmen a jmen předmětů ve slovanských jazycích. Jeho práce se zaměřovaly zejména na jmenování v České republice a dalších slovanských zemích, a to v historickém kontextu. Byl autorem a spoluautorem několika významných monografií a článků v oblasti onomastiky. V oblasti přírodních jazyků se Čížek zabýval studiem umělých jazyků, především esperanta. Byl jedním z prvních českých esperantistů a aktivně se zapojoval do esperantského hnutí. V roce 1950 se stal členem hlavního výboru Československého esperantského svazu. Během své kariéry zastával také různé funkce v odborných organizacích. Byl členem Mezinárodní asociace pro jazykovou a sociální vědu (IALS), předsedou Československého esperantského svazu a členem redakční rady časopisu Onomastický zpravodaj. Otakar Čížek zemřel v roce 2000, ale jeho odkaz jako lingvisty a esperantisty zůstává dodnes. Jeho práce přispěla k rozvoji slavistiky a onomastiky v České republice.

Jmenný seznam popravených na Kobyliské střelnici v Praze Otakar Čížek (25. srpna 1883 Broumov - 13. června 1942 Praha-Kobylisy) byl vysoce postavený státní úředník, předválečný čestný radní v Liberci, kde hájil zájmy českého národa a prosazoval český jazyk před tehdy používaným jazykem německým nejen na úřadech.

Život

Pocházel z rodu berních úředníků. Narodil se jako nejstarší z šesti dětí Ottokara Čížka (* 10. +more září 1847) a Marie Rosiny, roz. Meder (* 13. března 1855). Po studiích na gymnáziu nastoupil do státní služby na finančním odboru. V roce 1914 si vzal za manželku Marii, roz. Krupkovou (30. srpna 1894 - 26. prosince 1971 Liberec). Působil v úřadech po celé Československé republice. Třetím jeho služebním působištěm byl berní úřad v Liberci, jehož se stal ředitelem. Měl dvě děti, syna plk. Otakara (1. června 1915 Pelhřimov - 9. října 1997 Praha) a dceru Marii (* 1917), která až do své smrti žila v Liberci. Místem jeho posledního odpočinku je (kolumbárium) na libereckém hřbitově. Matriční záznam o křtu, východočeské matriky, město Broumov Jako ředitel libereckého berního úřadu se účastnil nejen veřejného a společenského českého života v Liberci, ale ujal se odpovědného úkolu hájit v tehdejší liberecké radnici práva a požadavky českého člověka. Před vypuknutím druhé světové války byla čeština v radničních jednáních slyšet jen velmi sporadicky. Byla to práce odpovědná a vyčerpávající, vedl usilovný boj o prosazování všeho českého. Po okupaci Liberce byl ředitelem berního úřadu v Praze-Holešovicích. Nacisté jej vedli v patrnosti. Dne 10. června 1942 byl ve svém pražském bytě zatčen a o tři dny později, 13. června 1942, byl popraven na pražské Kobyliské střelnici v rámci stanného práva v odvetě za atentát na Reinharda Heydricha.