Cesko.wiki Otto Muneles
Author
Albert FloresŽivot
Otto Gabriel Muneles pocházel ze staré pražské židovské rodiny, která je zmiňována již v pramenech z 16. století a nepodlehla ani asimilačnímu proudu 19. +more století. Mezi jeho předky patřil i rabín Abraham Muneles, který v letech 1839-1844 vypracoval index k talmudskému slovníku Aruch. Muneles studoval mezi léty 1904-1912 pražské gymnázium na Staroměstském náměstí. Již během gymnaziálních let projevoval zájem o klasickou filologii a judaistiku. Navštěvoval večerní kurzy klasické filologie v čítárně pražské knihovny a věnoval se i studiu Talmudu a Mišne Tora na pražské židovské škole „Talmud Tora“ (něm. „Talmud Thora Schule“) v Jáchymově ulici, kde získal v letech 1910-1914 stipendium. Po absolvování gymnázia začal studoval klasickou filologii na pražské německé univerzitě, přičemž zůstal věrný i studiu halachické literatury na zmíněné „Talmud Tora“.
Pobyt v Haliči
Po absolvování šesti semestrů studium na univerzitě roku 1915 přerušil a odcestoval spolu s Jiřím Mordechajem Langerem do Belzu v Haliči. Pro Langera to byla již druhá cesta (poprvé se mezi chasidy vydal roku 1913) a svůj druhý výjezd do Belzu v doprovodu Munelese komentuje v knize „Devět bran“ takto: „Jedu tedy znovu, tentokrát již pevně odhodlán. +more Nejsem již tak sám, jako jsem byl na své první pouti. Tentokrát jede se mnou druh, pražské dítě stejně jako já, který se rovněž rozhodl pro chasidismus. “ Po krátkém pobytu v Belzu strávil Muneles několik let v okresním městě Rava-Ruska, kde se pod vedením svého tchána Berla Weisse věnoval systematickému studiu Talmudu, halachické a chasidské literatury. S Weissovou dcerou Barborou resp. Bejlou (nar. 30. září 1892 Rava-Ruska) se oženil pravděpodobně roku 1918. Jiří Langer, byl povolán k výkonu vojenské služby, ale pro svou náboženskou svéhlavost a díky přímluvě svého bratra Františka, byl uznán neschopným. Langer poté doprovázel belzského rebe na jeho ozdravném pobytu v Mariánských Lázních. Za těchto souvislostí na Ottu v „Devíti branách“ vzpomíná: „Gavríla, svého pražského druha, jsem již hezký čas neviděl. Sedí si teď v Hivnevu - u Belzu - a pěkně se tam učí. Má se jistě dobře. Oženil se tam. “ V Haliči se 1. srpna 1919 narodil Munelesův první syn Samuel.
Meziválečné období, návrat do Prahy
26. +more prosince 1921 získal Muneles rabínskou aprobaci od uhnivského rabína Eleazara Rokacha, čímž se také uzavírá jeho pobyt v Haliči. Předpokládá se, že do Prahy se vrátil v prvním čtvrtletí roku 1922. Po návratu byla Munelesova rabínská aprobace uznána a 4. dubna 1922 vydána pražským vrchním rabínem Heinrichem Chajimem Brodym. Muneles v letech 1922-1924 pokračoval ve svém vysokoškolském studiu, avšak tentokrát v oboru orientalistiky (philologia semitica). Své znalosti klasické a semitské filologie propojil ve své dizertační práci pod názvem Die Transkription der hebräischen Eigennamen in der Septuaginta in ihrem Verhältnisse zum masoretischen Texte (Přepis hebrejských vlastních jmen v Septuagintě ve vztahu k masoretskému textu). Ještě během studií, 4. května 1923, se mu narodil druhý syn Emil. Po úspěšném zakončení univerzitních studií působil v prestižní funkci člena pražského pohřebního bratrstva (chevra kadiša), byl soukromým učencem a svůj volný čas věnoval literárním a vědeckým studiím. Ve sbírce responsí Aharona Epsteina Kapej Aharon (Mukačevo 1933) jsou uvedeny dva dotazy dr. Munelese.
2. světová válka, Talmudkommando
Za okupace byla chevra kadiša coby židovská instituce zrušena a nahrazena Pohřebním ústavem, Otto Muneles zůstal však navzdory této transformaci jejím zaměstnancem. Přitom externě a nárazově spolupracoval také s Židovským ústředním muzeem, jemuž pomáhal katalogizovat knihy z fondu chevry kadiši.
V létě roku 1943 byl Otto Muneles společně s dalšími členy své rodiny deportován do Terezína. Zde se stal vedoucím takzvaného Talmudkommanda, skupiny vězňů, která zpracovávala a třídila hebrejské knihy. +more Když byla Munelesova rodina na podzim 1944 zařazena do transportu na východ, přihlásil se do něj Muneles dobrovolně rovněž. Snad pro jeho důležitou úlohu v Talmudkommandu mu nebylo vyhověno. O zařazení do transportu žádal i později a opakovaně, ale nikdy nedosáhl svého. .
Poválečné období
Když po válce Otto Muneles zjistil, že zůstal sám, jeho svět, včetně víry v Boha a v budoucnost židovství, se zhroutil. Judaismus pro něj nadále představoval pouhý předmět vědeckého zájmu, který byl však kvůli k tomu, že Munelesovi chyběla jiná životní náplň, nesmírně usilovný. +more Již v roce 1946 Muneles pečoval o knihovnu v nástupnické instituci Židovského ústředního muzea, které se později transformovalo v Státní židovské muzeum. Funkci vedoucího knihovny pak zastával od roku 1950 po celou dobu, kdy byl v muzeu zaměstnán. Mezi lety 1954-1956 vyučoval externě judaistice na filosofické fakultě UK a i později byl k dispozici studentům, kteří s ním potřebovali konzultovat otázky z daného oboru. Mimo tyto aktivity se Muneles zabýval epitafy na náhrobcích na Starém židovském hřbitově, a měl tudíž podíl na publikaci o této památce, vydané roku 1955.
V téže době učinil Otto Muneles jedno rozhodnutí v osobním životě, které jeho okolí zaskočilo - v roce 1954 se oženil se svou kolegyní Miladou Vilímkovou (mimochodem katolického vyznání). Z hlubokého zármutku, až deprese nad ztrátou původní rodiny se nicméně nevymanil, což se zřejmě odrazilo i v jeho rozhodnutí, že nové manželství zůstane bezdětné. +more Roku 1962 Muneles odešel do důchodu, avšak i nadále bádal a publikoval. Zemřel v Praze 4. března 1967 a byl pohřben na Novém židovském hřbitově na Olšanech.
Vliv na poválečnou generaci
Prof. Vladimír Sadek o svém učiteli a příteli dr. Munelesovi napsal:
Prof. Jan Heller vzpomíná na svá setkání s O. Munelesem ve své knize Podvečerní děkování:
Dílo
Otto Muneles: Die Transkription der hebräischen Eigennamen in der Septuaginta in ihrem Verhältnisse zum masoretischen Texte; Praha, Univerzita Karlova. Filozofická fakulta, 1924; disertační práce, rukopis o 614 stranách * Otto Muneles: Bibliografický přehled židovské Prahy; Praha 1952 * Otto Muneles, Milada Vilímková: Starý židovský hřbitov v Praze; SPN, Praha 1955, 3. +more svazek sbírky Židovské památky v Čechách a na Moravě.
Odkazy
Reference
Literatura
Vladimír Sadek: Dr. Otto Muneles und sein wissenschaftliches Werk, Judaica Bohemiae III/2, 1967. +more * Silvia Singerová, "Otto Muneles (1894-1967)" in Bušek, Michal (ed. ), "Naděje je na další stránce" 100 let knihovny Židovského muzea v Praze, Praha: Židovské muzeum v Praze, 2007, s. 60-68. * Jan Heller: Podvečerní děkování, Vyšehrad, 2005.
Externí odkazy
Kategorie:Čeští rabíni Kategorie:Čeští hebraisté Kategorie:Čeští judaisté Kategorie:Čeští Židé Kategorie:Rabíni 20. +more století Kategorie:Narození v roce 1894 Kategorie:Narození 8. ledna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1967 Kategorie:Úmrtí 4. března Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Novém židovském hřbitově na Olšanech Kategorie:Muži.