Otázky učitele ve výukovém dialogu

Otázky učitele ve výukovém dialogu jsou nejčastěji ve formě tázací věty. Mohou to být i úkoly, které musí žáci splnit, a můžou mít podobu rozkazovací věty. Učitel se jimi ptá, protože se chce něco dozvědět. Klade je, aby dovedl žáky k novým poznatkům, aby si ověřil jejich dosavadní znalosti, a podle žákových odpovědí je hodnotí.

Otázky jsou pokládány v rámci výukového dialogu. Funkce dialogu se dají shrnout do tří základních skupin. +more Dialog má rozvíjet kognitivní dovednosti žáka, afektivní stránku žákovi osobnosti a sociální stránky vyučování.

Typy otázek používaných v dialogu

; uzavřené otázky nižší kognitivní náročnosti Odpověď je vyjádřením již osvojeného faktu, který byl v minulosti prezentován učitelem např. v předchozí hodině. +more Na tyto otázky existuje pouze jedna správná odpověď, kterou zná učitel dopředu.

Př. : Učitel popíše osobnost z historie (+more'>Karel VI. ), ukáže obrázek, na kterém je osobnost vyobrazena, a ptá se žáka, jaké je její jméno otázkou: Jmenuje se. Pokud žáci neodpoví, ptá se dál: Karel.

uzavřené otázky vyšší kognitivní náročnosti

Zadání otázky vyžaduje pro odpověď aplikaci nějakého pravidla, kdy hlavním předpokladem je žákovo porozumění. Odpověď není dostupná z učebnice nebo jiného materiálu, který mají žáci po ruce, takže si odpověď vytvoří na základě svých znalostí. +more Otázky vždy směřují k jediné správné odpovědi.

Př.: Žák čte cvičení zaměřené na význam slova, učitel položí otázku: Kde je základní význam slova? U kterého výrazu?

otevřené otázky nižší kognitivní náročnosti Otázky jsou pokládány formou jednoduchého dotazování. Jako odpověď žáci vyjmenovávají početnou množinu předmětů. +more Odpověď si vybaví z minulé hodiny, protože je to již prezentovaný fakt. Na otázky existuje více správných odpovědí.

Př.: Učitel probírá v hodině téma kultura a ptá se: Když řeknu kultura, co vás napadne, co si pod tím pojmem představíte?

otevřené otázky vyšší kognitivní náročnosti Položené otázky směřují k analýze, hodnocení, tvořivému výkonu žáků. Žák na základě znalostí vytvoří sám odpověď, není přímo dostupná z učebního materiálu. +more Odpověď není pouze jedna správná.

Př.: Učitel se zabývá tématem volebního práva a ptá se: Máte jít volit nebo ne? Proč?

Chyby v kladení otázek

Nejčastějšími chybami v kladení otázek jsou: jazyková nesprávnost jako je např. nesprávný slovosled, odborná nepřesnost, věcná nesprávnost, nesrozumitelnost otázky, nejednoznačnost otázky, kdy učitel položí více otázek a žák neví, na kterou z nich má odpovědět dříve, položené otázky mohou být velmi jednoduché nebo naopak příliš těžké, to se projevuje jako nepřiměřenost otázky. +more Učitel opomene pauzu, tudíž žáci nemají dostatek prostoru na promyšlení odpovědi. Za chybu je považována i následná práce s žákovými odpověďmi, např. učitel položí otázku, která vypadá jako otevřená, ale odpovědi žáka bude označovat za špatné a bude po něm požadovat pouze jednu správnou odpověď, jako je na otázku uzavřenou.

Strategie vyvolávání žáků

Učitelé mohou využít 4 strategie k určení žáka, který má odpovědět na položenou otázku. * učitel otázku formuluje pro celou třídu a následně vyvolá jednoho z hlásících se žáků * otázka je formulována neadresně pro celou třídu a potom je vyvolán někdo z nehlásících se žáků * nejprve učitel vyvolá žáka a potom mu položí otázku * po položení otázky následuje jméno konkrétního žáka, tudíž je otázka adresována jen jemu 

Reference

Kategorie:Pedagogika