PZL P.7
Author
Albert FloresPZL P.7 je polský dvouplošník, který byl vyroben koncem 20. let 20. století. Byl vyvinut z předchozího modelu PZL P.1, avšak měl některé významné změny a vylepšení. První prototyp PZL P.7 byl zalétán v roce 1928 a v roce 1930 byl zařazen do výzbroje polského vojenského letectva. PZL P.7 byl používán jako stíhací letoun a proslul svými bojovými schopnostmi. Měl robustní konstrukci, která mu umožňovala vysokou obratnost a účinnou palebnou sílu. Letoun byl poháněn hvězdicovým motorem Bristol Mercury o výkonu 480 koní. Během druhé světové války byla výroba PZL P.7 ukončena, ale letoun stále sloužil u několika leteckých jednotek. Byl používán především v bojích proti německým a sovětským silám. Celkem bylo vyrobeno přibližně 150 kusů letounu PZL P.7. Po skončení války byly některé letouny předány do dalších zemí, jako například Bulharska. Některé exempláře jsou dnes k vidění v leteckých muzeích po celém světě. PZL P.7 patří mezi významné polské vojenské letouny první poloviny 20. století.
PZL P.7 byl polský stíhací letoun užívaný počátkem druhé světové války po přepadení Polska. První prototyp PZL P-7/I vzlétl v říjnu 1930 osazený výškovým hvězdicovým devítiválcem Bristol Jupiter VII-F s kompresorem o maximálním výkonu 388 kW následovaný druhým prototypem PZL P-7/II v březnu 1931.
Po vojskových zkouškách prototypů a řadě úprav se roku 1932 rozběhla sériová výroba PZL P-7A ve třech výrobních blocích s celkovou produkcí 149 strojů. Jako první je do výzbroje zařadila Eskadra 111 „Kosciuszkowska“ 1. +more leteckého pluku ve Varšavě, poté následovaly stíhací eskadry 2. , 3. a 4. leteckého pluku. Počátkem roku 1935 byly postupně vyřazovány z bojových jednotek ke školním a výcvikovým letkám či do skladů záloh. K 1. září 1939 se však nacházelo ještě 106 strojů ve službě. V této době však už se jednalo o beznadějně zastaralý typ, který měl proti moderním německým stíhačkám minimální šance. Nezávisle na armádním letectvu vznikla ve Vyšší škole pilotáže v Dęblině improvizovaná „Grupa Deblińska“ s letouny P-7A, složená z pilotů instruktorů. U této jednotky operoval i jeden z pozdějších velitelů polské 303. perutě RAF a druhý nejúspěšnější polský pilot v RAF, Witold Urbanowicz.
Byl používán v Rumunsku, kam po zhroucení polské obrany přeletělo 17. září 1939 10 těchto strojů a jako kořistní používala tyto letouny i Luftwaffe.
Specifikace
Technické údaje
Osádka: 1 pilot * Rozpětí: 10,57 m * Délka: 6,98 m * Výška: 2,69 m * Nosná plocha: 17,90 m² * Plošné zatížení: - kg/m² * Hmotnost prázdného letounu: 1090 kg * Max. vzletová hmotnost : 1476 kg * Pohonná jednotka: 1× Škoda-Bristol Jupiter VII F, hvězdicový devítiválec chlazený vzduchem * Výkon pohonné jednotky: 520 k (388 kW)
Výkony
Maximální rychlost: 327 km/h * Cestovní rychlost: 285 km/h * Dolet: 600 km * Dostup: 8500 m * Stoupavost: 10,4 m/s
Výzbroj
Odkazy
Literatura
Glass, Andrzej. „Polskie konstrukcje lotnicze 1893-1939“, Warsaw: WKiŁ, 1977. * Kopański, Tomasz J. PZL P.7: Cz.2. Gdańsk, Poland: AJ Press, 2001. .
Externí odkazy
https://en.wikipedia.org/wiki/Witold_Urbanowicz