Palác Doriů-Pamphiliů

Dějiny

Zrcadlová galerie Monumentální komplex Paláce Doriů-Pamphiliů vznikl v řadě stavebních fází během nejméně čtyř století. +more Původní jádro budovy začal stavět v první polovině 15. století Niccolò d'Acciapaccio, následoval Fazio Giovanni Santori, který palác předal papeži Juliovi II. z rodu Della Rovere, který jej věnoval synovci Francescu Marii I. Della Rovere, vévodovi z Urbina; poté palác patřil rodu Aldobrandiniů a v sedmnáctém století rodu Pamphiliů. Ti jej rozšířili na základě projektu Carla Maderna, Antonia del Grande a později Carla Fontany a Gabriela Valvassoriho natolik, že se stal nejvýznamnějším soukromým obydleným palácem města, velikostí ho v Římě předčily jen budovy, ve kterých sídlily veřejné instituce nebo ambasády. Je větší než některé evropské královské paláce a je i nadále obydlím této šlechtické rodiny a sídlí zde také galerie Galleria Doria Pamphilj se sbírkou obrazů a uměleckých předmětů, která je otevřená veřejnosti.

Historie zdejších uměleckých sbírek je výsledkem mnoha aliancí mezi šlechtickými rody z celé Itálie. Mezi nejproslulejší sběratele patřili admirál Andrea Doria a +more'>papež Inocenc X. Papežův portrét, který vytvořil Velázquez u příležitosti svatého roku 1650, je zdejší nejznámější umělecké dílo.

V roce 1927 byl Velázquezův obraz umístěn v malé místnosti věnované výhradně papeži; je tu vystavena i socha od Berniniho zpodobňující také Inocence X.

Camillo Pamphilj, syn Olimpie Maidalchiniové, se vzepřel své mocné matce, důvěrnici a rádkyni papeže, odmítl úřad kardinála, který mu udělil jeho strýc papež, a oženil se s Olimpií Aldobrandiniovou, vdovou po princi Paolu Borghesem a majitelkou paláce, tehdy známého jako Aldobrandiniovský. Po nějaké době strávené mimo Řím, aby se manželský pár vyhnul konfrontaci s papežem a Olimpií Maidalchiniovou, se manželé trvale usadili v tomto paláci, který od roku 1654 začal Camillo rozšiřovat ve velkém stylu; koupil proto a nechal strhnout sousední domy, palác Salviatiů a klášter, a to přes odpor jezuitů z nedaleké koleje Collegio Romano.

Architektem tohoto projektu byl Antonio Del Grande, který palác rozšířil o nové křídlo s průčelím na náměstí Piazza del Collegio Romano a s novým atriem, které slouží jako vstup do budovy a umožňuje přístup na velké nádvoří zvané „dei melangeli“.

Po smrti Camilla Pamphilje v roce 1666 stavba pokračovala pod dohledem jeho dvou synů, Giovanniho Battisty (jeho dědice) a kardinála Benedetta. Zejména Benedettovi, známému svým mecenášstvím, vděčíme za sbírku vlámského malířství a stavbu kaple podle projektu Carla Fontany.

Jedna z dcer Camilla a Olimpie, Anna (1652-1728), se v roce 1671 provdala za janovského aristokrata Giovanniho Andreu III. +more Doria Landi (1653-1737), VI. knížete z Melfi. Jejich potomci zdědili palác, když římská větev rodu Pamphiliů v roce 1760 vymřela; roku 1763 kníže Giovanni Andrea IV. přijal příjmení Doria Landi Pamphilj. Od roku 1767 se palác za knížete Andrey IV. , jeho syna, stal hlavním sídlem rodu, který se sem natrvalo přestěhoval z Janova.

Monumentální fasádu na via del Corso navrhl Gabriele Valvassori a vznikla v letech 1730 až 1735 na zakázku prince Camilla Pamphilie Aldobrandiniho. Byl to také Valvassori, kdo navrhl slavnou galerii prvního patra, která se vine kolem čestného nádvoří a kde mohla rodina vystavit svou sbírku obrazů.

Také v první polovině 18. století byl Paolo Ameli či Ameti pověřen návrhem křídla budovy na ulici via del Plebiscito využívané k pronájmu a inspirované borrominiovskou estetikou. +more V roce 1767 byly stropy reprezentačních místností vyzdobeny barokními freskami. V 19. století architekt Andrea Busiri Vici pracoval na fasádách směřujících na via della Gatta, piazza Grazioli a na vicolo Doria.

Od roku 2013 je Palazzo Doria Pamphilj z vůle rodiny ve vlastnictví nadace Trust Doria Pamphilj. Od té doby proběhly rozsáhlé restaurátorské práce na fasádách a místnostech, které nejvíce utrpěly zubem času.

Zrcadlová galerie

V roce 1733 boloňský malíř Aureliano Milani na zakázku knížete Camilla Pamphilje Aldobrandiniho vytvořil fresky v nové Zrcadlové galerii (Galleria degli Specchi), postavené v bezprostředně předcházejících letech architektem Gabrielem Valvassorim. Smlouva na ně byla uzavřena 6. +more prosince 1732. Milani se v ní zavázal vymalovat celou galerii během jednoho roku, počínaje 1. lednem 1733, přičemž fresky měl provést v souladu s kresbami, které vytvořil, což znamená, že Milani byl odpovědný jak za fázi návrhu (na základě zadaného tématu), tak i provedení. Vše musel schvalovat zadavatel: od přípravných kreseb až po použití tempery místo fresky pro některé méně důležité části.

V klenbě je uprostřed znázorněna grandiózní Gigantomachie, zatímco po stranách jsou na každé straně dva příběhy Hérakla: Héraklés a Achelóos a Héraklés zabíjející lernejskou hydru na jedné straně a Héraklés a Antaios a Héraklés zabíjející kentaura Nessa na druhé.

Hérakla považovali Pamphiljové za předka své rodiny, proto jeho přítomnost na freskách. Hérakles zde působí jako příklad fyzické a mravní síly a všech ctností pro klienta a jeho rodinu. +more Ústřední scéna Gigantomachie ukazuje spravedlivý trest těch, kteří útočí na legitimní moc. Je zde vidět muž v brnění, pravděpodobně klient Camillo Pamphilj Aldobrandini, který stojí hned za svým „předkem“ Héraklem a ukazuje na Dia, aby naznačil, že jeho moc pochází od krále bohů a je jím chráněna.

Zanotti v Historii klementinské akademie v Bologni napsal, že Aureliano Milani si mohl vybrat „pohádkové náměty“ zde vyobrazené. Ve skutečnosti není výběr témat fresek vůbec náhodný, protože slouží k oslavě „mytologie“ rodiny Pamphiliů. +more Kromě toho, jak prozrazuje i smlouva, malíř dostal témata zadána (Gigantomachii i skutky Héraklovy), ikonografický program proto musel po dohodě se zadavatelem vypracovat učenec blízký Pamphiliům. Milani měl ovšem svobodu, náležející všem etablovaným malířům, rozhodnout se, jak znázornit jemu zadané scény, nebo i svobodu vymýšlet ikonografii (nikoli však téma).

Vnitřní prostory

Doria pamhilij2. jpg|Vestibul Palazzo doria pamphili, galleria degli specchi 01. +morejpg|Zrcadlová galerie (galleria degli specchi) Palazzo doria pamphili, galleria aldobrandini 02. jpg|Galleria Aldobrandini Palazzo doria pamphili, galleria doria, 01. jpg|Galleria Doria Palazzo doria pamphili, galleria pamphilj, 01. jpg|Galleria Pamphilj Palazzo doria pamphili, sala del pussino. jpg|Poussinův sál (sala del Pussino) Palazzo doria pamphili, sala dei velluti 01. jpg|sala dei velluti Palazzo doria pamphili, appartamenti, saletta degli specchi 01. jpg|Enfiláda Palazzo doria pamphili, sala da ballo 01. jpg|Taneční sál Palazzo doria pamphili, cappella di carlo fontana, 1689-91, 01. jpg|Kaple (Carlo Fontana) Doria pamhilij1. jpg|Dianina lázeň Ceiling of Bathroom of Venus in Galleria Doria-Pamphilj (Rome). jpg|Strop Venušiny lázně Palazzo doria pamphili, sala aldobrandini 01. jpg|Sala Aldobrandini s malbami a antickými sochami.

Umělecká díla

Hans Memling 012. jpg|Hans Memling: Oplakávání Krista Circoncisione - Giovanni Bellini (Galleria Pamphilj, Roma). +morejpg|Giovanni Bellini: Obřezání Páně Double Raphael. jpg|Raffael: Dvojportrét Titian-salome. jpg|Tizian: Salomé s hlavou Jana Křtitele, po r. 1510 Quentin Metsys - Les usuriers. jpg|Quentin Massys: Lichváři, 1520 Andrea Doria. jpg|Sebastiano del Piombo: Andrea Doria, 1526 Lotto - St Jerome, 1544. jpg|Lorenzo Lotto: Sv. Jeroným, 1544 View of the bay of Naples, by Pieter Bruegel (I). jpg|Pieter Bruegel starší: Neapolský záliv, kolem 1563 Michelangelo Caravaggio 025. jpg|Caravaggio: Odpočinek na útěku do Egypta, 1594/96 Michelangelo Merisi da Caravaggio, Saint John the Baptist (Youth with a Ram) (c. 1602, WGA04112). jpg|Caravaggio: Jan Křtitel, asi 1602 Jan Brueghel I - The Garden of Eden with the Fall of Man. jpg|Jan Brueghel starší: Ráj s prvotním hříchem, 1612 Guercino - Erminia Finds the Wounded Tancred - WGA10925. jpg|Guercino: Erminia nalézá raněného Tankreda, kolem 1619 Putti fighting - Guido Reni (1575-1642) - Galleria Doria-Pamphili - Rome. jpg|Guido Reni: Bojující puttiové, kolem 1625 Diego_Velázquez_-_Portrait_of_Innocent_X_-_WGA24443. jpg|Velázquez: Inocenc X. , kolem 1650 Claude Lorrain 027. jpg|Claude Lorrain: Veduta Delf s obětním průvodem.

Reference

Externí odkazy

Literatura

Giovanni Carandente, Il Palazzo Doria Pamphilj, Milano, Electa, 1975. * A. +more G. De Marchi, a cura di, Il Palazzo Doria Pamphilj al Corso e le sue collezioni, Firenze 2008. * A. G. De Marchi, Collezione Doria Pamphilj. Catalogo generale dei dipinti, Milano 2016. * Vincenzo Di Pietro, Susanna Sarmati, Palazzo Doria Pamphilj a Roma. Il restauro delle facciate monumentali del Corso e del Collegio Romano in Materiali e Strutture. “Palazzi in restauro”, n. s. , a. XI, numero 21, 2022. , pp. 11-22. * Italo Faldi (a cura di), Palazzo Pamphilj al Collegio Romano, Associazione aziende ordinarie di credito, Roma 1957. * Guido Galetto, Hercules exemplum virtutis per Camillo Pamphilj il Giovane. Analisi degli affreschi di Aureliano Milani nella Galleria degli Specchi di Palazzo Doria Pamphilj a Roma, in “Bollettino Telematico dell’Arte”, 875, 18/08/2019. http://www. bta. it/txt/a0/08/bta00875. html. * Vincenzo Golzio, Palazzi romani dalla Rinascita al Neoclassico, Cappelli Editore, Bologna 1971. * Mattia Loret, La decorazione della Galleria e l’Architettura del Palazzo Doria Pamphili, in “L’Illustrazione Vaticana”, IV, 1933, 11, pp. 428-429. * Arnaldo Rava, Gabrielle Valvassori architetto romano (1683-1761), in “Capitolium”, X, 1934, 8, pp. 385-398. * Renato Roli, Per l’attività romana di Aureliano Milani, in “Arte Antica e Moderna”, 1964, 27, pp. 341-348. * Eduard A. Safarik-Giorgio Torselli, La Galleria Doria Pamphilj a Roma, Palombi Editore, Roma 1982. * E. A. Safarik, a cura di, Galleria Doria Pamphilj. I capolavori della pittura, Roma 1993. * Salvadore Tonci, Descrizione ragionata della Galleria Doria, Roma 1794. * Giampietro Zanotti, Storia dell’Accademia Clementina di Bologna, Bologna 1739,libro III.

Kategorie:Paláce v Římě Kategorie:Galerie v Itálii