Pancir-S1

Pancir-S1 ( v kódu NATO SA-22 „Greyhound“) je ruský hybridní samohybný protiletadlový systém krátkého a středního dosahu, který je určen k obraně civilních a vojenských objektů proti současným a perspektivním prostředkům vzdušného napadení. Byl zaznamenán v řadách proruských separatistů během války na východní Ukrajině.

Vývoj

Vývojem systému Pancir byla v roce 1990 pověřena konstrukční kancelář KBP Tula. Šlo o vývoj tehdejšího systému 9K22 Tunguska, který byl zaveden od roku 1982. +more Během doby, která uplynula od zavedení komplexu Tunguska do služby, se výrazně změnily technické charakteristiky prostředků leteckého útoku. Objevily se střely s plochou dráhou letu, dálkově ovládaná letadla s mimořádně malou efektivní odrazovou plochou a rychlost letu vzdušných cílů se zvýšila až na 1 000 m/s. Rakety systému Tunguska se při boji s novými hrozbami ukázaly jako neúčinné.

V roce 1994 byl vyroben první prototyp bojového vozidla Pancir a začalo jeho testování. Prototyp byl postaven na podvozku terénního vozidla Ural-5323. +more4 8x8 a veřejnosti byl představen v srpnu 1995 na letecké přehlídce v Žukovském. V této době však v důsledku hospodářské krize došlo k ukončení financování nového systému. Práce na Panciru se opět obnovily až v druhé polovině 90. let díky finanční pomoci ze Spojených arabských emirátů, se kterými byla 24. května 2000 podepsána smlouva v hodnotě 734 milionů dolarů na dodávku 50 kompletů Pantsir-S1 .

Navzdory mnoha technickým a organizačním problémům se poměrně rychle podařilo vyvinout raketu se středním doletem, nahradit kanón 2A72 za dvojici kanónů 2A38M ráže 30 mm a vyvinout hlavní subsystémy. Problém však nastal při vývoji radiolokátoru určeného ke sledování vzdušných cílů. +more Zpočátku se počítalo s víceúčelovým radiolokátorem 1L36 "Roman", který vyvinula v roce 1995 společnost Fazatron-NIIR, v roce 2005 však byl vyvinut nový radar 1RS2-E. Nakonec ale ani jeden z těchto radarů nebyl konstruktéry Pantsir-S1 považován za úspěšný.

V důsledku toho si vývoj vyžádal více času. Jelikož se jednalo o prakticky jiný systém, jak se původně uvažovalo, musely být se SAE dohodnuty nové podmínky smlouvy a dodávky prvních systémů byly přeloženy na rok 2006. +more Nový radar s fázovanou mřížkou však výrazně zlepšil vlastnosti celého systému.

Raketa

Protiletadlový systém Pancir-S1 je vybaven 8 nebo 12 raketami 57E6 nebo 57E6-E. 57E6 je dvoustupňová raketa skládající se z letového a urychlovacího stupně s motory na tuhá paliva.

Raketa nese výbušnou tyčovou hlavici se střepinovým účinkem a má dálkové povelové navádění. Pro protiletadlový systém Pancir-S1 je charakteristická možnost navádět palbu jak kanónů, tak raket pomocí střeleckého radaru i optoelektronických přístrojů. +more Raketa nese rádiový i laserový transpondér, takže ji mohou sledovat obě složky systému navádění palby. Maximální nasazení prostředku Pancir-S1 tak zahrnuje navádění čtyř střel na dva cíle pomocí radaru a řízení palby kanónů na třetí cíl prostřednictvím optoelektroniky.

Kanónová výzbroj

Specifikace
v |Hmotnost	20 tun
v |Max. počet současně sledovaných cílů	20
v |Max. +more počet současně postřelovaných cílů	3
v |Max. vzdálenost zjištění cíle (2 m²)	38 000
v |Max. vzdálenost sledování cíle (2 m²)	30 000 m
v |Dálkový rozsah působení raket	1200 až 20 000
v |Výškový rozsah působení raket	15 až 15 000
v |Dálkový rozsah působení kanónů 2A38M	200 až 4 000 m
v |Výškový rozsah působení kanónů 2A38M	0 až 3 000 m
v |Rozsah rychlosti postřelovaného cíle	10 až 1000 m/s
v |Max. reakční čas v bojovém stavu	4 až 6 sekund

Protiletadlový systém Pancir-S1 je vybaven dvojicí kanónů ráže 30 mm s celkovou rychlostí palby až 5000 ran za minutu. Kanóny mohou používat tříštivo-trhavou, zápalnou nebo kumulativní munici. Typ munice je možné volit podle povahy cíle. Každý kanón je vybaven 700 náboji.

Varianty

Roman - prototyp z roku 1994 na šasi Ural-5323-20 * ZPRK 96K6 - sériová verze z roku 2005 na šasi KamAZ-6560 * Pancir-S1-O - verze z roku 2005, výzbroj 2×2 30mm 2A72, 2×4 57E6E, vybavena optickým systémem řízení výzbroje, chybí sledovací radar * Pancir-S1E - exportní verze na šasi MAN-SX45, vyzbrojena raketami 9M311 * Pancir-2E - speciální exportní verze z roku 2006, radar s vylepšenými parametry * Pancir-S1 - verze z roku 2006, výzbroj 2×2 30mm 2A38M, 2×6 57E6E, sledovací radar na sledování 4 cílů, zóna zachycení cíle 0,2 až 20 km rádius, do výšky 0 až 15 km * Pancir-S1 (BM 72V6E) - upravená verze na šasi BAZ-6909-019 * Pancir-S2 - modernizovaná verze * Pancir-M - námořní verze, v červenci 2015 zahájena sériová výroba * Pancir-ME - vyvíjená exportní námořní verze systému. * Pancir-SA - roku 2017 představená verze systému určena k operacím v Arktidě. +more Je umístěna na dvoudílném pásovém pdovozku DT-30PM. Nese 18 řízených střel 57E6, kanóny naopak chybí. * Pancir-SM - modernizovaná verze, dostřel zvýšen na 40 km, vzdálenost zachycení cíle na 75 km.

Nasazení

Sýrie

V březnu 2017 sestřelil systém Pancir-S1 dvě rakety Grad, odpálené teroristickou skupinou Islámský stát. K útoku došlo v provincii Hamá. +more V prosinci 2017 zničil systém Pancir-S1 další dvě rakety vypálené na ruskou leteckou základnu Hmímím. Koncem prosince 2017 ruský ministr obrany Sergej Šojgu uvedl, že od začátku působení ruských ozbrojených sil v Sýrii se podařilo pomocí systému Pancir zničit 54 raket a 196 bezpilotních letadel.

10. května 2018 byl během izraelského náletu zničen jeden systém Pancir-S1. +more Systém byl v době útoku neaktivní a k jeho zničení byla použita raketa Spike NLOS. 21. ledna 2019 zaútočil Izrael na íránské objekty rozmístěné v Sýrii. Během útoku byl zničen i jeden protiletadlový systém Pancir-S1, který se stal obětí bezpilotního letounu SkyStriker.

3. března 2020 byl systém Pancir-S1 syrské armády zničený tureckým bezpilotním letadlem. K incidentu došlo v severosyrském městě Sarakíb.

Libye

Libyjská národní armáda pod vedením Chalífy Haftara sestřelila 4. července 2019 pomocí systému Pancir-S1 stíhačku MiG-23UB. +more Sestřelené letadlo patřilo vládě národní jednoty a havarovalo v blízkosti města Tarhúní 80 km od libyjského hlavního města Tripolis. Oba piloti údajně zemřeli.

Ukrajina

teritoriálních sil u vozidla ukořistěného ruské armádě v roce 2022. +more Různí nezávislí odborníci se domnívají, že byl Pancir-S1 nasazen separatistickými silam během války v Donbasu. Na Ukrajině byly v listopadu 2014 zaznamenány zbytky jeho hlavní výzbroje. Také byl údajně nafilmován v Luhansku a vyfocen v Makijivce na povstaleckých územích během začátku roku 2015.

Systém Pancir-S byl na začátku září 2018 zaznamenán ve městě Kerč na východě Krymu.

Typ byl nasazen také během ruské ofenzívy započaté v únoru 2022.

Uživatelé

Současní

Ruská federace provozovala v roce 2011 31 kusů Pancir-S1, jejichž počet měl do roku 2016 stoupnout na 300 kusů * objednalo v roce 2008 38 kusů Pancir-S1 * provozuje 50 bojových vozidel * objednaly 50 bojových vozidel * Srbsko objednaly 6 bojových vozidel * podepsala v roce 2006 objednávku v hodnotě 1 mld USD na 50 bojových vozidel Pancir-S1 * získal 10 bojových vozidel ze Sýrie * objednal 42 kusů Pancir-S1

Ukraina- nespecifikované počet zajat a užíván v roce 2022.

Neúspěšné nabídky

objednala 3 baterie Pancir-S1, v roce 2017 ale od nákupu upustila

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Raketové zbraně Kategorie:Sovětské a ruské protiletadlové raketové zbraně