Cesko.wiki Paní z moře
Author
Albert FloresPaní z moře je divadelní hra, kterou napsal norský dramatik Henrik Ibsen roku 1888 v Mnichově. Byla to předposlední hra, kterou napsal v zahraničí, než se roku 1891 definitivně vrátil do Christianie, dnešního Osla.
Drama vyšlo téhož roku v nákladu deseti tisíc výtisků. O rok později se hra dočkala premiéry na dvou místech zároveň, v Christianském divadle v Norsku a ve výmarském Hoftheater. +more Ačkoli hra nebyla kritikou přijata jednoznačně pozitivně, dosáhla v divadlech dvojnásobného zisku, než bylo při uvádění skandinávských dramatiků běžné.
Tematikou se Paní z moře v jistém ohledu podobá dramatům z let předchozích. Obdobně jako v Domečku pro panenky (1879) nebo v Přízracích (1881) se zde dramatik zaobírá tehdy aktuálními problémy, které se týkaly postavení ženy v rodině i ve společnosti. +more Kromě toho se hra zabývá také otázkou vlivu iracionálních pudů na lidské chování. Stejně jako v Ibsenově o čtyři roky mladším díle Divoká kachna se v dramatu Paní z moře mísí prvky symbolismu i realismu.
Děj
Drama je rozděleno do pěti dějství a odehrává se během několika dní v městečku na severu Norska. Do domu místního lékaře Wangela přijíždí po letech na návštěvu učitel Arnholm, který býval dříve domácím učitelem Wangelovy starší dcery Bolety a zároveň je dávným přítelem Elidy, jež se před třemi lety stala lékařovou druhou ženou. +more Během rozhovoru s Arnholmem Elida naznačí, že její manželství není šťastné, protože se v něm cítí svázaná a nesvobodná. Nedokáže se také přizpůsobit zdejšímu klidnému zálivu a touží být znova nablízku otevřenému moři a fjordům. Arnholmovi se svěří, že byla kdysi neoficiálně zasnoubená s jiným mužem, námořníkem nevalné pověsti. Ten se navíc téhož večera zjeví na zahradě domu a nabádá ji, aby s ním odešla, jelikož si na ni z titulu zasnoubení činí nárok. Z následujících dialogů, které Elida vede se svým mužem, se dozvídáme, že celá její duše patří onomu cizinci, který ji zároveň přitahuje i děsí. Wangel není schopen její situaci pochopit a námořníka a jeho nároky předem odmítá. Když odbije půlnoc, přichází cizinec znova a hodlá si Elidu odvést. V samém závěru hry lékař konečně porozumí přání své ženy odpovědně se rozhodovat a dovolí jí, aby si mezi ním a námořníkem vybrala. Elida se nakonec rozhodne se svým manželem zůstat.
Kromě výše zmíněných vystupují v dramatu i další postavy. Elidinu osamělost prohlubuje odtažité chování Wangelových dcer z prvního manželství, Hildy a Bolety. +more Do děje vstupují i dva umělci, malíř Ballested a sochař Lyngstrand, jejichž díla svým námětem mořské panny metaforicky odkazují k postavě Elidy. Také v příběhu Elidiny nevlastní dcery Bolety a učitele Arnholma tematizuje autor otázku svobodné volby ženy. Boleta vyhoví žádosti o ruku od muže, kterého nemiluje, protože to vnímá jako jedinou možnost seberealizace.
České překlady
Do češtiny bylo drama poprvé převedeno roku 1906 Jaroslavem Kvapilem. Po Kvapilovi přeložili drama také Přemysl Wiesner (1957), Dagmar Cimická (1972) a Jiří Roy (1974). +more Nejnovější překlad pořídil v roce 1986 František Fröhlich.
Česká uvedení
Prozatímní národní divadlo v Brně, režie Pavel Švanda, premiéra 14. ledna 1890 * Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil, premiéra 19. +more prosince 1905 * Národní divadlo Brno, režie Antoš J. Frýda, premiéra 23. března 1906 * Národní divadlo Brno, režie Jaroslav Auerswald, premiéra 31. ledna 1920 * České divadlo v Olomouci, režie O. Linhart, premiéra 18. března 1943 * České lidové divadlo v Brně, režie Vladimír Kolátor, premiéra 21. září 1943 * Svobodné divadlo (Brno), režie Rudolf Walter, premiéra 14. dubna 1947 * Slovácké divadlo, režie Miroslav Zéda, premiéra: 13. září 1957 * Městské oblastní divadlo Kolín, režie Čestmír Kovář, premiéra 21. září 1957 * Městské oblastní divadlo Benešov, režie Kamil Olšovský, premiéra 5. října 1957 * Divadlo Františka Xavera Šaldy, režie Karel Kříž, premiéra 11. března 1972 * Krajské a oblastní divadlo Český Těšín, režie Jiří Roy, premiéra 17. listopadu 1974 * Divadlo Na zábradlí, režie Lucie Bělohradská, premiéra 3. června 1986 * Slezské divadlo Zdeňka Nejedlého, režie Alexandr Ploster, premiéra 13. března 1988 * Československý rozhlas Praha, režie Hana Kofránková, premiéra 9. listopadu 1988 * Klicperovo divadlo, režie Radovan Lipus, premiéra 1. dubna 1995 * Městské divadlo Mladá Boleslav, režie Ivo Krobot, premiéra 9. června 1995 * Západočeské divadlo Cheb, režie Jaroslava Šiktancová, premiéra 6. října 2012 * Těšínské divadlo, režie Pavel Ondruch, premiéra 26. listopadu 2016 * Národní divadlo Brno, režie Martin Františák, premiéra 27. ledna 2017 * Divadlo Františka Xavera Šaldy, režie Šimon Dominik, premiéra 4. října 2019.