Paralaktické měření vzdáleností
Author
Albert FloresParalaktické měření vzdáleností je jedna z geodetických metod měření vzdáleností.
Princip
Principem paralaktického měření vzdálenosti je řešení štíhlého trojúhelníku. Na jednom koncovém bodě měřené vzdálenosti (B) je umístěna lať o přesně známé délce. +more Na druhém koncovém bodě (P) je přesný (vteřinový) teodolit, kterým se měří vodorovný úhel \gamma.
Vodorovná vzdálenost je pak vypočtena: s= \frac{b}{2} \mbox{cotg} \frac{\gamma}{2}.
Pokud je b=2m, pak s= \mbox{cotg} \frac{\gamma}{2}.
Na podobném principu bývalo založeno i určování délky triangulačních základen.
Základnové latě
V Československu se používaly především základnové latě VEB Carl Zeiss Jena Bala 2m v kombinaci se vteřinovým teodolitem Zeiss Theo 010 a trojpodstavcovou soupravou Zeiss (stativy, trojnožky, terče a optický dostřeďovač). Pro měření v podzemních prostorách bylo možné terče doplnit osvětlovacím zařízením.
Základnové latě vyráběli i ostatní přední výrobci zeměměřických přáístrojů, jako Wild Heerbrugg (Wild GBL) , Kern Aarau (Kern IB - invarbasislatte) a další.
Přesnost
Při standardním měřickém postupu byla přesnost měření závislá na měřené délce. Níže uvedené hodnoty platí pro použití vteřinového teodolitu s přesností ±3cc / 1". +more
. měřená délka v metrech střední chyba v milimetrech/100m 50 ± 6 100 ± 24 200 ± 96 300 ± 216
Pokud byla měřená vzdálenost rozdělena na kratší úseky a byl použit zvláštní postup měření (kalibrovaná lať, oboustranné terče apod.) byla přesnost měření v milimetrech.
Metoda byla zcela vytlačena po nástupu světelných dálkoměrů.