Parukář

Parukář, též anglický parukář, je jedno z nejstarších plemen holuba domácího, charakteristické extrémně prošlechtěným opeřením na hlavě a krku. Je to středně velký, ale mohutně působící pták se vzpřímenou postavou a krátkýma nohama, s mohutně vyvinutým peřím na krku, které při pohledu z boku tvoří zcela uzavřený ovál zakrývající hlavu a zobák. Chová se po celém světě, ale ne ve velkých počtech. V seznamu plemen EE patří do plemenné skupiny strukturových holubů je zapsán pod číslem 0605.

Historie

Parukář pochází z Indie odkud byli dovezeni do Evropy snad holandskými mořeplavci a to kolem roku 1500. Tito ptáci se pak rozšířili po celé Evropě a vzniklo z nich několik příbuzných plemen, anglický parukář je z nich exteriérově nejdokonalejší. +more Do současné podoby byl vyšlechtěn v Anglii, kde byli hojně chováni a to i na dvoře královny Viktorie. Od 19. století se parukáři chovají v Německu a po druhé světové válce se dostali i do Spojených států. Během 20. století bylo několik špičkových chovů i v Československu a to především na území dnešního Slovenska.

Popis

Parukář je společně s anglickým pávíkem a kudrnáčem jedno z klasických, nejrozšířenějších a nejprošlechtěnějších plemen strukturových holubů. Na rozdíl od pávíka se šlechtění zaměřilo výhradně na rozvoj pernatých ozdob hlavy, bez větší změn tělesných tvarů. +more Charakteristickým znakem je tzv. paruka, peřím tvořený útvar vyrůstající po celé délce krku, zakrývající hlavu, ramena i prsa ptáka.

Je to holub střední velikosti se vzpřímeně drženou, dlouhou postavou. Díky pernatým ozdobám působí mohutnějším dojmem. +more Držení těla je hrdé a elegantní, v přední části vztyčené, v zadní části postupně až téměř vodorovné. Hlava je malá a nízce klenutá, se středně dlouhým narůžovělým zobákem. Oči jsou perlové, obtažené úzkými, hladkými, růžovými nebo červenými obočnicemi. Krk je co nejdelší, nesený vztyčený nebo v mírném záklonu. Hruď je úzká, vysoce nesená, trup je štíhlý, delší, s lehce prohnutým hřbetem, který se svažuje směrem k ocasu. Zadní partie ptáka je kratší, ocas je nepříliš dlouhý a může se jemně dotýkat země. Křídla jsou naopak velmi dlouhá, nesená na ocase a dosahují téměř až k jeho konci. Nohy jsou nízké a neopeřené.

Nejdůležitějším znakem parukáře je jeho paruka. Je tvořena dlouhým, rovným a pevným peřím, které vyrůstá paprskovitě z postranních růžic, které se nachází na obou stranách krku, přibližně uprostřed jeho délky. +more Tyto pernaté víry jsou kruhovité až svisle protáhlé. Peří z oboustranných růžic se spojuje v tzv. hřívě. Hříva parukáře je její nejmohutnější část a zakrývá celou šíji ptáka. Nahoře přechází do klobouku, který je co nejvyšší, tvořený co nejdelším peřím, které odstává směrem od hlavy, a dobře zaoblený. Klobouk je vrchní částí paruky. Přední část paruky se nazývá řetěz, ten je uložený po stranách krku. Řetěz se skládá z dlouhých a hustých přiléhajících per, nahoře zasahuje až nad zobák a dole pokračuje až na prsa ptáka. V úrovni hlavy jsou jeho pera rozestoupena a tvoří výseč, kterou holub vidí. Při pohledu zepředu je paruka úzká a dobře přiléhající, při pohledu z boku je vysoká, široká, kruhovitého tvaru.

Cílem šlechtění je vytvořit velkou, širokou, uzavřenou a pravidelnou paruku, ve které by se pera vyrůstající z obou stran plynule spojila bez jakéhokoliv křížení. +morejpg|náhled'>Parukář stříkaný černý Parukář se chová v tzv. mniší kresbě: hlava, ocas a 6-10 krajních letek jsou bílé, ostatní opeření je barevné. Na hlavě prochází hranice mezi bílým a barevným opeřením od zobáku středem oka dozadu na zátylek. Dále se vyskytuje v rázu tygra, s rovnoměrným barevným stříkáním v bílém opeření na celém těle včetně paruky. Mniší kresba je však zachována i u této kresby. Chryzantéma je ráz parukáře charakteristický barevným stříkáním především v paruce, s převládajícím bílým opeřením jinde na těle. Parukář může být i celý bílý. Chová se v mnoha barvách i mezibarvách a u plnobarevných rázů je vždy uznaná bezpruhá, pruhová i kapratá kresba.

Chov

Parukář je chovatelsky náročné plemeno. Ptáci mají omezené zorné pole, proto se chovají pouze ve voliérách. +more Nejlepší je prostorná, přízemní voliéra s komorovým holubníkem. Nevyhovuje jim držení s jinými, temperamentnějšími plemeny. Problémem bývá nedostatečná oplozenost vajec, proto se před chovnou sezónou ptákům zastřihují pera řetězu a vytrhávají pera z okolí kloaky. Jinak jsou to krotcí a přítulní holubi.

Galerie

Soubor:Par bijelih perikera. jpg|Pár bílých parukářů Soubor:Schachtzabel 1906 Tafel 54. +morejpg|Barevné rázy parukáře: černý, modrý pruhový a červený Soubor:Schachtzabel 1906 Tafel 55. jpg|Barevné rázy parukáře: žlutý, černý stříkaný a celobarevný bílý.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://www.kchsh.estranky.cz/]Klub chovatelů strukturových plemen holubů [/url]

Kategorie:Plemena holubů z Anglie Kategorie:Plemena holubů z Indie