Cesko.wiki Pas de deux
Author
Albert FloresPas de deux je tančí ve dvou a je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších tanečních forem baletu. Vzniklo ve Francii v 18. století a dodnes je často prováděno na baletních představeních po celém světě. Pas de deux se skládá z různých pasů a choreografií, které jsou tanečníky provedeny společně. Tanečník a tanečnice mají příležitost ukázat svou technickou bravuru, elegance a gracióznost. Pas de deux je často romantický nebo lyrický, a využívá různé taneční prvky, jako jsou zvedání, fotky (turnout), piruety a skoky. Tato taneční forma vyžaduje velkou harmonii a synchronizaci mezi tanečníky, protože musí být schopni pohybovat se společně ve stejném rytmu a s přesností. Pas de deux je obvykle vrcholem každého baletního představení a je často spouštěno bouřlivým potleskem publika. V České republice je pas de deux prováděno v mnoha baletních souborech, jako je například Pražská baletní scéna a Národní divadlo v Praze. Tanečníci se věnují intenzivnímu tréninku a dřinu, aby se připravili na tento náročný a krásný taneční výkon. Pas de deux je neodmyslitelnou součástí baletního umění a stále přitahuje a okouzluje diváky po celém světě. Toto taneční představení je zároveň nejen uměleckým vyjádřením, ale také prostorem pro vzájemnou interakci a chemii mezi tanečníky, která je nezbytná pro úspěšné provedení pas de deux.
Pas de deux z baletu Paquita - Entrée (vstup) Pas de deux (francouzsky „krok dvou“) je v baletu taneční duet, ve kterém dva tanečníci, typicky muž a žena, společně předvádějí baletní kroky. Je charakteristické pro klasický balet a lze je vidět v mnoha známých baletech, včetně Šípkové Růženky, Labutího jezera a Giselle. Nejčastěji je tančí muž a žena (tanečník a baletka), i když existují výjimky, jako například ve filmu Bílé noci, kde pas de deux hrají Michail Baryšnikov a Gregory Hines.
Grand pas de deux
Louskáček (2011), grand pas de deux Grand pas de deux je strukturované pas de deux, které má obvykle pět částí: Entrée (úvod), adagio, dvě variace (sólo pro každého tanečníka) a coda (závěr). +more Je to soubor tanců, které sdílejí společné téma, často symbolické pro milostný příběh nebo partnerský vztah k lásce, přičemž tanečníci zobrazují projevy láskyplných citů a myšlenek mezi romantickými partnery. Je považováno za bravurní vrchol baletu a obvykle jej provádí přední dvojice hlavních tanečníků.
Entrée
Entrée (doslova „vstup“) slouží jako krátká předehra a také jednoznačně označuje začátek taneční suity. Během entrée se tanečníci s velkou parádou objeví na jevišti, navzájem se uznávají a připravují se na následující adagio blízko sebe. +more V závislosti na choreografii mohou baletka a tanečník vstoupit na scénu současně nebo v různých časech.
Adagio
Adagio („pomalu“) jako část grand pas de deux představuje půvabné a propracované partnerství tanečního páru. V adagiu předvádí baletka elegantní, často pomalé a vytrvalé pohyby, zatímco ji tanečník podpírá. +more Tanečník se na oplátku snaží zachovat rovnováhu, zdánlivě nenucenou sílu a zároveň poskytovat baleríně oporu. Tanečník může balerínu podpírat různými běžnými způsoby, včetně zvedání, držení, držení během otáček a nabízení pevné paže nebo ruky, aby ji mohla použít jako „virtuální barre“, když provádí balancování, které by bez pomoci bylo obtížné nebo nemožné. Soubor:Penché. gif|Arabeska Soubor:NutcrackerSnowPas. JPG|Fish dive Soubor:Pirouette . gif|Partnerské piruety.
Variace
Po dokončení adagia se tanečníci oddělí a každý tanečník uprostřed jeviště předvádí svou variaci (sólový tanec). Obecně mají variace předvést velkolepé, akrobatické skoky a obraty, stejně jako dovednosti a atletiku jednotlivých tanečníků. +more Jako první se obvykle provádí variace tanečníka, poté následuje variace baletky. Soubor:Tomoaki Nakanome - Don Quichotte, Basile - Prix de Lausanne 2010. jpg|Variace z Dona Quijota na Prix de Lausanne 2010 Soubor:Chenxin Liu - Don Quichotte, Kitri - Prix de Lausanne 2010-7 edit. jpg|Grand jeté.
Coda
Coda (doslova „ocas“) je závěrečným segmentem „velkého pas de deux". Typicky se jedná o rekapitulaci dřívějších částí grand pas de deux, sestává z prvků, které jsou charakteristické pro adagio, variace nebo obojí, a končí za velkého hudebního vyvrcholení.
Historie
Prvky grand pas de deux se poprvé objevily na počátku 18. století jako zahajovací akty oper a baletů, ve kterých pár předváděl stejné taneční kroky, někdy i když se držel za ruce. +more V té době a po celé období baroka se baletní partnerský tanec vyvíjel k dramatičtějšímu obsahu. Například v baletu The Loves of Mars and Venus („Lásky k Marsu a Venuši") z roku 1717 se Mars (tanečník) snažil vykreslit galantnost, úctu, vášnivou lásku a zbožňování, zatímco Venuše projevovala ostych, vzájemnou lásku a toužebné pohledy.
Koncem 18. a začátkem 19. +more století se objevilo romantické pas de deux, které zahrnovalo bližší fyzický kontakt partnerů a tak znázorňovalo lásku dvojice a dokreslovalo nejpoetičtější momenty baletu. S postupem 19. století se tato forma stala výkladní skříní dovedností tanečníků a tanečnic. Balety konce 19. století - zvláště ty Mariuse Petipy - zavedly koncept grand pas de deux, který často sloužil jako vyvrcholení scény nebo celého představení. Jednalo se o konzistentní formát entrée a adagia dvojice předních tanečníků a tanečnic, po němž následovala virtuózní sóla (nejprve muž a poté žena) a finále.
Během 20. století se grand pas de deux více začlenilo do příběhu baletu a se stále akrobatičtějším obsahem: Maurice Béjart v baletu Chant du compagnon errant („Píseň o toulavém společníkovi"), George Balanchine v Agonu nebo Akram Khan a Sidi Larbi Cherkaoui v Zero Degree. +more Slavné dámské pas de deux se podepsalo na současném tanci v roce 1982, kdy choreografii moderního tance Fase od Anne Teresy De Keersmaeker tančila Michèle Anne De Mey. Don Quixote.
Slavná Pas de deux
Labutí jezero, 3. Akt: pas de deux černé labutě Odilie s princem Siegfriedem * Louskáček, 2. +more Akt: pas de deux Kláry a louskáčka * Šípková Růženka, 3. Akt: pas de deux při svatební slavnosti * Giselle, 2. Akt: pas de deux Giselly a prince Albrechta * Don Quichotte, 3. Akt: pas de deux Kitri a Basilia * Spartakus, 3. Akt: pas de deux Spartaka a Phrygia * Esmeralda, pas de deux Esmeraldy a Pierra Gringoire * Talisman, pas de deux Elly a Uragana * La fille mal gardée pas de deux Lisety a Colina.
Související články
Reference
Literatura
Richard Elis a Christine Du Boulay, Partnering - The fundamentals of pas de deux, Wyman a sons 1955 * Anton Dolin, Pas de deux - The Art of Partnering, Dover Publications 1969 * Charles R. Schroeder, Adagio, 1971 Regmar Publishing Co. +more * Kenneth Laws and Cynthia Harvey, Physics, Dance and the Pas de Deux, Schirmer books 1994 * Nikolaij Serebrennikov, Marian Horosko, Pas De Deux: A Textbook on Partnering, University of Florida, 2000 * Suki Schorer, On Balanchine Technique, Partnering section, S. 383, Knopf 1999.