Paul Verlaine

Paul Marie Verlaine [Pol Mari Verlén] (30. března 1844 Mety - 8. ledna 1896 Paříž) byl francouzský básník, představitel prokletých básníků, symbolismu a dekadence. V mezinárodní i francouzské poezii je považován za jednoho z největších představitelů fin de siècle.

Život

Mládí a literární začátky (1844-1871)

Paul Verlaine se narodil 30. března 1844 v Metách. +more Byl jediným synem ženijního důstojníka Nicolase Verlaina a jeho manželky Élisy. V domácnosti s nimi žila ještě Paulova o osm let starší sestřenice z matčiny strany, Paul ji měl velmi rád. V roce 1851 otec odešel z armády a rodina se přestěhovala do pařížské čtvrti Batignolles. Studentská léta strávil na internátní škole v Bonapartově lyceu. Paul byl průměrný žák, rád četl básně i prózu, obdivoval Victora Huga. Ve čtrnácti letech objevil verše Charlese Baudelaira a Théodora de Banville a to mu dalo impulz k vlastní tvorbě. Začal psát první básně, také se naučil kouřit a pít alkohol. Po maturitě v roce 1862 strávil prázdniny na severu Francie u sestřenice Élisy, ta se mezitím provdala za majitele cukrovaru. V roce 1864 nastoupil do zaměstnání jako úředník na městské radnici. Vedl společenský život, rád sedával v kavárnách a popíjel absint. Spřátelil se se skupinou parnasistických básníků a dalšími osobnostmi kolem salonů Ricardových a Niny de Callias. V Ricardově časopise L’Art byly zveřejněny jeho první básně, studie o Baudelairovi a jiné příspěvky. V roce 1866 byla u nakladatele A. Lemerra vydána Verlainova první kniha Saturnské básně (Poèmes saturniens), aniž by vzbudila větší pozornost. Finanční prostředky poskytla sestřenice Élise, ta však v následujícím roce zemřela. V roce 1869 vyšla u téhož nakladatele Verlainova druhá kniha Galantní slavnosti (Fêtes galantes). Frédérica Bazilleho.

V roce 1870 se po dvouleté známosti oženil s Mathildou Mautéovou, o rok později se jim narodil syn Georges. Verlaine se snažil omezit pití a manželství bylo zpočátku šťastné. +more V tomto období napsal básně pro svou ženu, byly vydány ve sbírce Dobrá píseň (Bonne chanson) v roce 1870.

Během prusko-francouzské války se při obléhání Paříže zapojil do Národní gardy a pracoval v tiskovém středisku Ústředního výboru Pařížské Komuny. +morejpg|náhled'>Verlaine a Rimbaud v Bruselu roku 1873.

Setkání s Arthurem Rimbaudem (1871-1877)

Koncem léta roku 1871 dostal Verlaine dopis od neznámého mladíka Arthura Rimbauda. Básněmi, které k němu byly přiloženy, byl tak uchvácen, že ho pozval k sobě do Paříže. +more Vznikl mezi nimi vášnivý milostný vztah, který měl neblahý vliv nejen na Verlainovo manželství, ale celou jeho osobnost. Projevil se jeho sklon k alkoholismu, výbuchy vzteku v opilosti vedly k násilnému chování. Po dvou letech konfliktů, hádek i usmiřování nakonec Mathilde podala žádost o soudní rozluku.

V červenci 1872 Verlaine s Rimbaudem odjeli do Belgie a potom do Londýna. Žili z peněz od Verlainovy matky a z lekcí francouzštiny. +more Jejich vznětlivé povahy a bohémský způsob života vedly k řadě sporů a bouřlivých scén. V červenci 1873 se Verlaine rozhodl vztah s Rimbaudem ukončit a odjel do Bruselu. Ve stavu psychického vypětí přemýšlel o sebevraždě, koupil si revolver. Rimbaud přijel za ním do hotelu, aby se pokusil o usmíření. Dne 10. července 1873 ve vypjaté hádce ho Verlaine postřelil do levého zápěstí. Za to si odpykal dva roky ve vězení v Monsu, kde prodělal léčbu a přiklonil se k víře v Boha. Tam mu byl v roce 1874 doručen rozsudek o definitivním rozloučení manželství a svěření syna do péče matky.

Ve vězení pracoval Verlaine na rozsáhlé sbírce Vězeňsky (Cellulairement), později ji rozdělil na samostatné části Moudrost (Sagesse 1880), Kdysi a nedávno (Jadis at Naguère 1885) a Souběžně-Paralelně (Paralllèlement 1889). V březnu 1874 byla vydána ve Francii sbírka básní Romance beze slov, kterou psal v předchozích dvou letech.

Na základě dobrého chování byl z vězení předčasně propuštěn a znovu odcestoval do Anglie, kde působil na různých místech jako učitel francouzštiny, latiny, řečtiny a kreslení. S Rimbaudem se naposledy krátce setkal ve Stuttgartu. +more Verlaine tam převzal jeho básně a vydal je v roce 1886 pod názvem Iluminace (Illumintations).

Druhá polovina života (1877-1896)

Na podzim 1877 se Verlaine vrátil do Francie a nastoupil jako učitel angličtiny ve škole v Rethelu, kde se sblížil se svým studentem Lucienem Létinoisem. Povaha jejich vztahu zůstává předmětem dohadů. +more Verlaine ho nazýval svým adoptivním synem. Žili spolu pět let na různých místech, pokoušeli se hospodařit na statku v Juniville, ale v dubnu 1883 Lucien nečekaně zemřel po krátké nemoci. Verlain na jeho památku napsal několik básní, zařazených později do sbírky Láska (Amour), vydané v březnu 1888.

Verlain se vrátil do Paříže a po marných pokusech získat nějaké zaměstnání se rozhodl žít jako spisovatel. Vrátil se ke starému způsobu života, dny trávil v kavárnách jako piják absintu, stýkal se s lidmi z literárních kruhů. +more Přispíval do různých časopisů krátkými prózami. Později byly vydány souborně ve svazcích Vdovcovy paměti (Les Mémoires d'un veuf 1886), Mé vězení (Mes prisons 1893) a další. Publikoval sérii článků o prokletých básnících (Rimbaud, Mallarmé, Corbière), které vyšly knižně v dubnu 1884 v nakladatelství L. Vaniera, se kterým uzavřel novou smlouvu. Počátkem roku 1885 byla vydána nová básnická sbírka Kdysi a nedávno. Postupně si získával obdiv mladé básnické generace jako předchůdce a mistr symbolismu a dekadence.

kavárně, 1892

Určitou dobu žil se svou matkou v jejím domku v Coulommes v Ardennách. Jejich soužití bylo často narušováno spory a násilnostmi, kterých se Verlaine dopouštěl pod vlivem alkoholu. +more V březnu 1885 byl odsouzen za ublížení na těle vůči své matce. Po propuštění se přestěhoval do Paříže i s matkou, ta ale v lednu 1886 zemřela.

Kvůli zdravotním potížím (cukrovka, žaludeční vředy, syfilis) musel stále častěji pobývat v nemocnici, odkud redigoval vydávání svých próz Louisa Leclerqueová, Muži dneška (Les Hommes d'aujourd'hui ) nebo rozšířené vydání Prokletých básníků (Poètes maudits 1884).

V roce 1889 se sblížil s mladým malířem Frédericem-Augustem Cazalsem, který ho často portrétoval. Verlaine ho učinil svým dědicem.

Paul Verlaine, portrét z roku 1893 V devadesátých letech byla na trh uvedena řada Verlainových prací buď jako reedice starších sbírek, nebo z nové tvorby básnické (Ženy, Štěstí, Píseň pro ni, Intimní liturgie, V limbech) i prozaické (vzpomínková kniha Mé nemocnice, Čtrnáct dní v Holandsku). +more Řadu vzpomínkových prací uzavřel knihou Zpovědi (Confessions ), vydanou v roce 1895. Přesto žil v chudobě a stále více byl závislý na podpoře přátel. Udržoval střídavě vztah se dvěma ženami, Philomènou Boudinovou a Eugénií Krantzovou. V roce 1893 absolvoval Verlaine dvě přednášková turné v Belgii a Anglii.

18. července 1894 zemřel Leconte de Lisle. +more Verlaine chtěl kandidovat na uvolněné 14. křeslo Francouzské akademie, ale byl od tohoto úmyslu odrazován a na kandidaturu nakonec rezignoval. Smrtí de Lisleovou se ale rovněž uvolnil titul Kníže básníků (Prince des poètes). V srpnu roku 1894 byla vyhlášena anketa na udělení tohoto titulu, kterou organizoval Georges Docquois. Bylo osloveno na čtyři sta literátů ve věku 18-25 let. Odpověď zaslalo 189 z nich. Nejvíce (70 hlasů) získal Verlaine, následovali: José-María de Heredia (38 hlasů), Sully Prudhomme (36 hlasů), Stéphane Mallarmé (36 hlasů) a François Coppée (12 hlasů).

Koncem roku 1895 se Verlainův zdravotní stav prudce zhoršil a 8. ledna 1896 zemřel ve věku 51 let. +more Manifestačního pohřbu se zúčastnila celá umělecká Paříž. Pochován byl na hřbitově v Batignolles.

Dílo

Poezie

Ve svých sbírkách zachycuje citové a náladové odstíny okamžiku, který je spojen s obrazy a představami. V jeho poezii se pocity vyvozují z dojmů a doteků (lidí, předmětů, přírody). +more V jeho verších je zajímavým způsobem zdůrazněn rytmus a melodie, dosahuje toho tím, že klasický verš nahradil veršem o lichém počtu slabik a rým asonancí. Tento druh poezie inspiroval mnoho hudebních skladatelů.

Většinu básní napsal před rokem 1880, mezi dvacátým druhým a třicátým pátým rokem svého života. Byly součástí i později publikovaných sbírek. +more Za vrcholné období Verlainovy tvorby se pokládá život před uvězněním. Poezie z druhé poloviny života je poznamenána patosem, náboženským rozjímáním a úvahami nad vlastním osudem, snahou ospravedlnit své jednání. Jeho básně se postupně měnily do prózy ve verších.

* Saturnské básně (1866) (Les Poemes saturniens) - 25 básní s prvky impresionismu, intimní a přírodní poezie s melancholickým nádechem a motivem smrti * Galantní slavnosti (1869) (Fete galantes) - 22 básní inspirovaných obrazy rokokového malíře Wateaua * Dobrá píseň (1870) (La Bonne chanson) - v této sbírce v jednadvaceti básních oslavuje prostý a klidný život se svou ženou Mathildou Mauteovou (psáno před setkáním s Rimbaudem) * Romance beze slov (1874) (Romances sans paroles) - užívá ve svých textech melodičnost, zvukomalbu, vyjádření citů, nálad, volně spojené obrazy, podobně jako to dělali impresionističtí malíři. Psáno v době soužití s Rimbaudem. +more Je zde mnoho paralel s jejich životy. Sbírka zahrnuje 20 básní intimní lyriky a patří k vrcholům jeho tvorby. * Moudrost (1880) (Sagesse) - nejobsáhlejší sbírka 47 básní psaných ve vězení, zamyšlení nad dosavadním životem a příklon k víře v Boha * Kdysi a nedávno (1884) (Jadis et Naguere) - obsahuje slavnou báseň Poetické umění (L′Art poetique), ve které vyjádřil hlavní zásady nutné pro moderní poezii. Další verše z této sbírky ho zařadily mezi zakladatele francouzské dekadentní poezie (báseň Otupělost, Langueur). * Láska (1888) (Amour) - kromě básní věnovaných příteli Lucienovi je hlavním námětem víra a láska k Bohu a Panně Marii * Paralelně (1889) (Parallélement) - básně s různými náměty (erotické a naopak úvahy o smyslu života z pobytu ve vězení) * Věnování (1890) (Dédicaces) - 41 básní věnovaných známým umělcům a přátelům bylo v dalším vydání (1894) rozšířeno o dalších 68 básní * Štěstí (1891) (Bonheur) - básně s náboženskou tematikou, vydáno v luxusním provedení v počtu 55 výtisků * Písně pro ni (1891) (Chansons pour Elle) - 25 básní s erotickým zabarvením inspirovaných vztahem k dvěma přítelkyním (Philomène Boudin a Eugénie Krantz) * Intimní liturgie (1892) (Liturgies intimes) - zamyšlení nad životem, meditace o víře.

Verlain publikoval jako soukromý tisk 3 sbírky erotické poezie

* Přítelkyně, scény lesbické lásky (1867) (Les Amies, scènes d'amour sapphique) - publikovaná pod pseudonymem Pablo de Herlagnez obsahuje 6 sonetů o ženské homosexualitě * Ženy (1890) (Femmes) - * Muži (1903) (Hombres) - psáno během pobytu v nemocnici roku 1891 - o mužské homosexualitě

Próza (výběr)

Prokletí básníci - vydání z roku 1888 * Prokletí básníci (1884) (Les Poètes maudits) - v tomto eseji bylo poprvé použito tohoto označení, tento esej velmi ovlivnil symbolismus. +more Obsahuje úvahy o tvorbě Tristana Corbièra, Arthura Rimbauda, Stéphana Mallarmé, Marceline Desbordes-Valmorové, Villierse de L’Isle-Adam a Pauvre Leliana (anagram jména Paul Verlaine, jehož autorem je Rimbaud).

Vzpomínkové prózy autobiografického charakteru:

* Moje nemocnice (1891) (Mes hôpitaux) * Moje vězení (1893) (Mes prisons) * Vyznání - Zpovědi (1895) (Confessions) * Čtrnáct dní v Holandsku (1893) (Quinze jours en Hollande)

Odkazy

Reference

Literatura

Paul Verlaine: Slova na strunách; překlad Jan Vladislav, Československý spisovatel, Praha, 1968, Klub přátel poezie ** kniha obsahuje výběr z Verlainových básní, překlady mnoha jeho dopisů a ukázky z literárních děl, jež se Verlainem blíže zabývají ** vyšla též i s přibalenou gramofonovou mikrodeskou obsahující básně namluvené Václavem Voskou (Serenáda, Bělostná luna, Hřebeny keřů ladně běží, Vinobraní, Všechno černé je) * * ** text hesla je k dispozici též v knize Šaldův slovník naučný, Československý spisovatel, Praha, 1986

Související články

Francouzská literatura * Prokletí básníci * Symbolismus * Absolutní poezie

Externí odkazy

[url=http://kpz.wz.cz]Malý koutek poezie[/url]

Kategorie:Francouzští básníci Kategorie:Prokletí básníci Kategorie:Symbolističtí spisovatelé Kategorie:Francouzští křesťané Kategorie:Gayové Kategorie:LGBT spisovatelé Kategorie:Prince des poètes Kategorie:LGBT Francouzi Kategorie:Pohřbení na hřbitově Batignolles Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Narození 30. +more března Kategorie:Úmrtí v roce 1896 Kategorie:Úmrtí 8. ledna Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Metách Kategorie:Úmrtí v Paříži.