Pavel Axelrod

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Pavel Borisovič Axelrod byl ruský revoluční marxistický teoretik a politik židovského původu. Narodil se v roce 1850 v Charkově a zemřel v roce 1928 v Berlíně. Byl jedním z hlavních organizátorů a členů Ruské sociálně demokratické strany a Marxe-Engelsova institutu. Axelrod byl také jedním ze zakladatelů politického hnutí Vědomá organizace. Vystudoval práva na Charkovské univerzitě a zapojil se do revolučního hnutí v Rusku. Byl aktivním účastníkem studentských protestů a pracoval jako novinář a publicista. Axelrod se stal blízkým spolupracovníkem Georgije Plechanova, s nímž se rozešel kvůli sporným názorům na revoluční strategii a taktiku. Axelrod se později přestěhoval do Švýcarska, kde se aktivně zapojil do mezinárodního marxistického hnutí. Byl členem Sociálně demokratické strany Švýcarska a účastnil se marxistických kongresů. Po pádu carského režimu se vrátil do Ruska a zastával významné pozice v ruské vládě. Podílel se na formulaci politiky socializace a podporoval bolševickou stranu. V roce 1917 byl Axelrod zvolen do Petrohradského sovětu a stal se členem ústředního výboru bolševiků. Po bolševické revoluci v roce 1917 byl jmenován státním komisařem pro sociální zabezpečení, ale brzy se dostal do konfliktu s Leninem a byl zbaven vlivných pozic. V roce 1922 emigroval do Berlína, kde působil jako vědecký pracovník a publikační redaktor Marxe-Engelsova institutu. Pavel Borisovič Axelrod zemřel v roce 1928 ve věku 77 let. Jeho práce měly významný vliv na marxistickou teorii a politické hnutí v Rusku a po celém světě.

Pavel Borisovič Axelrod (rusky Павел Борисович Аксельрод, vlastním jménem Pinchus Joselevič Boruch (Пинхус Иоселевич Борух), 25. srpna 1850, Černihiv, Ruské impérium - 16. dubna 1928, Berlín, Německo) byl ruský politik, podnikatel a menševický revolucionář.

Životopis

Axelrod se narodil jako syn chudého židovského šenkýře. V roce 1875 si vzal Axelrod v Ženevě svou studentku Naděždu Kaminerovou. +more Navzdory hrozným finančním útrapám během prvních let se sňatek ukázal být jako úspěšný. Měli spolu tři děti: Věru, Alexandra a Sofii. Alexrodova manželka Naděžda zemřela v roce 1906.

V roce 1880 založil Axelrod malou firmu na výrobu kefírů. Do konce roku 1890, měla Axelrodova firma kanceláře v Curychu, Ženevě a Basileji, který poskytl trvalý příjem a dovolil Axelrodovi podporovat revolucionáře.

Ovlivněn Michailem Bakuninem se stal Axelrod marxistou. V roce 1883 ve Švýcarsku spoluzaložil Axelrod se svým přítelem Georgijem Plechanovem marxistickou skupinu Emancipace. +more V roce 1900 spojili Axelrod a Plechanov své síly s mladšími revolučními marxisty Juliem Martovem a Vladimirem Leninem a založili marxistické noviny Iskra. Když se v roce 1903 rozpadla Ruská sociálně demokratická dělnická strana, Axelrod odešel do menševické frakce proti Leninovým bolševikům.

Pavel Axelrod, Julius Martov a Alexandr Martinov ve Stockholmu roku 1917 V roce 1908 prodal Axelrod svou kefírovou společnost výměnou za platby důchodu od nového majitele. +more V roce 1917 po únorové revoluci se po nuceném exilu vrátil Axelrod do Ruska. V té době se několik menševiků spojilo s Kerenského pozatímní vládou a podporovalo vládní válečnou politiku.

Navzdory všemu úsilí selhal Axelrod v zisku menševické podpory pro politiku okamžitých mírových vyjednávání s centrálními mocnostmi. Po bolševickém vítězství, které Axelrod nazval „historický zločin bez paralely v moderní historii“, odcestoval, znechucen vývojem v Rusku, s Martovem do Německa, kde zůstal až do smrti.