Cesko.wiki Pazeravec Bidwillův
Author
Albert FloresMladý jedinec
Pazeravec Bidwillův (Libocedrus bidwillii) je stálezelený jehličnatý strom, jeden z pěti druhů malého rodu pazeravec. Vyskytuje se výhradně na Novém Zélandu, někdy společně s velmi podobným druhem Libocedrus plumosa, oba jsou zařazené mezi endemity tamní flory.
Rozšíření
Roste na ostrovech Nového Zélandu ve vlhkých lesích v nadmořských výškách od 250 m v průsmyku „Haast Pass“ po 1850 m v národním parku „Nelson Lakes“. Vyskytuje se sice na obou hlavních ostrovech, preferuje však chladnější a vlhčí jižní. +more Na Severním ostrově roste až od 36° 50' jižní zeměpisné šířky jižním směrem, nejvíce se objevuje na úbočích spícího stratovulkánu Mount Taranaki a aktivního vulkánu Ruapehu. Na Jižním ostrově je mnohem hojnější, roste od severního cípu až po jižní, nejvíce je k vidění ve vlhčí západní části, kde se vyskytuje i na rašelinných půdách. Druh byl pojmenován bidwillii po John Carne Bidwillovi, prvním řediteli botanické zahrady v australské Sydney.
Ekologie
Je to dlouhověký, statný strom, věk nejstaršího známého byl stanoven na 720 let, nejmohutnější jedinec je vysoký okolo 20 m a výčetní tloušťku kmene má 125 cm. Vyskytuje se často po okrajích horských smíšených lesů, často tvoří horní hranici lesa, který výše přechází do křovin nebo mokřadů. +more Uvnitř v lesích roste jen roztroušeně, jako příměs mezi ostatními druhy. Špatně se mu daří na suchém stanovišti, preferuje mlžná místa s častým deštěm a propustnou, hlubokou půdu bohatou na humus, která však může být kyselá, neutrální i zásaditá, roste v polostínu i na plném slunci. Léto bývá v těchto horských oblastech krátké a chladné, strom dobře snáší mrazivé teploty klesající až k -12 °C, které se na jeho vysokohorských stanovištích Jižního ostrova někdy krátkodobě vyskytují. V nejvyšší výšce nebo na trvale zamokřené půdě je někdy při růstu redukován nevhodnými přírodními podmínkami do tvaru keře a vytváří husté křovinaté porosty. Počet chromozomů je 2n = 22.
Stromy pazeravce Bidvillova přirůstají pomalu a jsou citlivé na lesní požáry. Staří, mohutní jedinci se v důsledku historického, plošného odlesňování nacházejí většinou jen na špatně přístupných místech, z lehce dostupných byly v minulosti stromy vykáceny. +more Jemu podobným druhem je na Novém Zélandu pouze Libocedrus plumosa, ten roste v nižších výškách a má delší větve, které nejsou čtyřhranné, i delší jehlice a šištice.
Popis
Jehličnan s dlouhým kmenem a ve vyšším věku s charakteristickou kuželovitou, hustou korunou s téměř vodorovně rozkladitými větvemi. Kůra starého jedince je papírová a v podlouhlých tenkých pruzích odlupčivá, větvičky mladého jedince jsou zploštělé, kdežto u starého jsou čtyřhranné a nesou čtyři řady těsně se překrývajících listů jehlicovitého tvaru. +more Listy jsou šupinovité, zploštělé, křižmostojné, na mladších větvích listy zpočátku rostou ve spirále a jsou dlouhé až 10 mm, později jsou na horní straně dlouhé asi 1 mm a po stranách 3 mm, na starších větvích jsou všechny stejné, asi 2 mm dlouhé, trojúhlé, špičaté a těsně se překrývají. Svrchu jsou tmavě zelené až žlutozelené s bělavým stomatálním pásem, uvnitř mají po jednom pryskyřičném kanálku. Rozdrcené jehlice vydávají slabou pryskyřičnou vůni.
Samčí i samičí šištice rostou odděleně, ale obvykle na tomtéž stromě. Samčí vyrůstají jednotlivě na vrcholcích krátkých větévek, jsou kulovité až vejčité, asi 10 mm dlouhé a mají šest až dvanáct do kříže vyrůstajících šupin s váčky s pylem. +more Samičí jsou vejčité tvaru, asi 8 mm velké, rostou osamoceně a mají čtyři vzpřímené, dřevnaté šupiny, dvě větší z nich jsou plodné, na svrchní ploše mají po dvou vzpřímených vajíčkách s otvorem pro pyl nahoře. Po opylení je vajíčko chráněno podpůrnou šupinou.
K opylování větrem dochází nejčastěji v období od srpna do listopadu. Semena dozrávají od srpna do listopadu, asi za šest až osm měsíců po opylení. +more Jedna zralá šiška dává obvykle dvě, ojediněle čtyři hnědá, oválná, zploštělá semena, asi 7 mm dlouhá a 4 mm široká. Každé má dvě nestejně velká, protilehlá, blanitá, asi 1 mm křídélka. Semeno klíči dvěma děložními lístky, z nich přežívá pouze jediný. Mimo semen se může rostlina množit i dřevnatými řízky, nejvhodnější jsou vrcholové, z větvových většinou vyroste keř a nikoliv strom.
Význam
Dřevo je měkké, červené, lehké, snadno se štípe i opracovává, má jemnou zrnitost, je rovně rostlé a dobře se dělí na tenké desky. Je trvanlivé při použití na šindele nebo jinou střešní krytinu, pro svou křehkost se však nehodí na nosné trámy a konstrukce. +more Není příliš ceněno a je doporučováno pouze pro výrobky na vnitřní použití, například ke zhotovování nábytků a obkladů. Vzhledem k právním předpisům, chránící původní lesy, se téměř nekácí a tudíž i málo zpracovává. V minulosti se těžilo hojně a používalo se také na železniční pražce a kůly pro oplocení pastvin. Dřevo je odolné vůči dřevokaznému hmyzu.
Bývá ojediněle vysazován i jako ozdobný strom, mimo Nový Zéland je ale nejčastěji sázen jen do arboret a velkých sbírkových zahrad. Středoevropské klima mu nesvědčí, v České republice neroste.
Ohrožení
Pazeravec Bidwillův má populaci v současnosti stabilní, ale velmi roztříštěnou, je většinou rozdělená do izolovaných, od sebe hodně vzdálených oblastí. Dle UICN je řazen mezi téměř ohrožené druhy (NT). +more V současnosti jsou tyto dřeviny chráněné právními předpisy ochraňující původní lesní porosty.