Pařížská smlouva (1951)

Pařížská smlouva byla zakládající smlouvou Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Smlouva byla podepsána 18. dubna 1951 šesti státy (Francií, Spolkovou republikou Německo, Itálií, Belgií, Nizozemím a Lucemburskem) a vstoupila v platnost 23. července 1952. Její platnost vypršela po 50 letech, tedy 23. července 2002 a celá agenda ESUO byla následně na základě Smlouvy z Nice převedena na Evropské společenství.

Smlouva navazuje na sbližování Francie a Německa po druhé světové válce. Vychází z myšlenky francouzského ekonoma Jeana Monneta na zabránění vzniku nového válečného konfliktu v Evropě získáním kolektivní kontroly nad produkcí uhlí a oceli, strategických surovin pro vedení války. +more Konkrétní postup byl formulován v Schumanově plánu, deklaraci francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana vydané den po pátém výročí konce války v Evropě, dne 9. května 1950. K deklaraci se připojil německý kancléř Konrad Adenauer a poté další země - Itálie a státy Beneluxu.

Těchto šest zakládajících států, signatářů pařížské smlouvy, rozšířilo hospodářskou spolupráci o další oblasti podepsáním dvou římských smluv roku 1957. Tři politicko-hospodářské aliance vzniklé podepsáním smluv roku 1951 a 1957 a (později) zvané Evropská společenství se staly základem Evropské unie.

Externí odkazy

[url=https://www.europarl.europa.eu/about-parliament/cs/in-the-past/the-parliament-and-the-treaties/treaty-of-paris]Pařížská smlouva[/url] na stránkách Evropského parlamentu

Kategorie:Smlouvy Evropské unie Kategorie:Vzniklo 1951