Pedagogická komunikace ve školní třídě

Pedagogická komunikace je v české pedagogice chápána jako komunikace mezi účastníky výchovně-vzdělávacích procesů. A slouží k výchovně-vzdělávacím cílům. 

Pedagogická komunikace může probíhat v různých prostředích - například v rodině mezi rodičem a dítětem, ale také mezi trenérem a sportovcem. Nejčastěji probíhá pedagogická komunikace v prostředí školní třídy. +more V tomto prostředí je komunikace realizována mezi učitelem a žáky v rámci vyučovací hodiny, ale i o přestávkách. Komunikace je základem všech pedagogických procesů. Komunikace vytváří most mezi učitelem, který má určité vědění, a žákem, který je připraven získávat vědění od svého učitele.

Charakteristika

Dle Průchy má pedagogická komunikace tyto charakteristiky:

# Pedagogická komunikace je uskutečňována skrze verbální a neverbální projevy, které jsou sledem komunikačních aktů a situací. # Pedagogická komunikace je řízena učitelem, má svá specifická pravidla, která vymezují role a pravomoce komunikačních partnerů. +more # Pedagogická komunikace plní různé funkce - prezentuje obsah vzdělávání, uskutečňuje  cíle výchovy a vzdělávání, je používána k řízení třídy, slouží k navozování vztahů mezi učiteli a žáky. # Pedagogická komunikace vytváří konkrétní psychosociální klima ve třídě a také je úrovní tohoto klimatu ovlivňována.

Pravidla pedagogické komunikace

Pedagogická komunikace se řídí pravidly, která jsou pro učitele i pro žáka odlišné:

* Pravidla pro učitele dle Křivohlavého a Mareše: ** učitel může promlouvat kdykoliv, je možné i žáka přerušit, ** učitel může hovořit s žákem, s celou třídou a nebo jen se skupinou žáků, ** učitel určuje téma komunikace, ** učitel může hovořit po neomezenou dobu. * Pravidla pro žáka dle Navrátila, Klimeše a Fleischmanna ** žák může zahájit komunikaci v tom případě, že je vyvolán učitelem, ** žák může hovořit pouze s tou osobou, která mu byla určena, ** žák může komunikovat pouze na předem určené téma, ** délka projevu žáka je omezená, může hovořit jen po stanovenou dobu učitelem.

281x281bod

Struktura pedagogické komunikace

Během komunikace mezi žákem a učitelem v rámci vyučovací hodiny dominuje řeč učitele. Učitelova řeč obsahuje dvě třetiny vyučovací hodiny. +more Řeč žáka bývá omezena pouze na jednu třetinu. V pedagogické komunikaci probíhá model komunikace, který odpovídá IRF struktuře, kterou popsali Sinclair a Coulthard nebo Mehan.

* Iniciace: je nejčastějším způsobem, jakým učitelé začínají komunikaci, a to tak, že kladou žákům otázky.

404x404pixelů Typy učitelských otázek

Učitelské otázky je nutné posuzovat dle komunikačního záměru učitele, který je realizován v jeho výpovědi. U otázek můžeme rozlišovat zda jsou uzavřené nebo otevřené. +more Dále u otázek rozlišujeme jejich kognitivní náročnost. Jedná se o tzv. Bloomovu taxonomii. To znamená, zda si žák nějaký fakt zapamatoval (nejnižší kognitivní procesy), nebo zda žák faktu porozuměl, aplikoval ho, analyzoval ho, hodnotil ho a nebo nějaký tvořil nějaký nový (vyšší kognitivní procesy).

* Replika: učitelské otázky jsou během pedagogické komunikace následovány žákovskými replikami. Replikou je odpověď žáka. +more * Feedback: je třetím prvkem ve struktuře komunikace. Je to tzv. zpětná vazba od učitele. Zpětná vazba může být pozitivní, která výrazně převažuje, ale může být také negativní.

Každá sekvence IRF struktury končí pozitivní zpětnou vazbou. To je, když učitel obdrží správnou a nebo požadovanou odpověď od žáků.

Dialogické vyučování

V pedagogické komunikaci můžeme pozorovat aktéry, jak vnáší do komunikace něco originálního a jedinečného, střídají se v ní mentální perspektivy. V této chvíli můžeme mluvit o dialogickém vyučování. +more Dle Alexandera dialogické vyučování „prostřednictvím komunikace a práce s jazykem stimuluje aktivitu žáků, podněcuje jejich myšlení a prohlubuje jejich porozumění“.

Reference

Literatura

Alexander, R. (2006). +more Towards dialogic teaching: Rethinking classroom talk. Cambridge: Dialogos. * Andreson, L. W. , & Krathwojl, D. R. et al. (2001). A Taxonomy for Learning. Teaching and Assessing. A Revision of Bloom’s Taxonomy of Educational Objectives. New York: Longman. * Bachtin, M. (1980). Román jako dialog. Praha: Odeon. * Čechová, M. (2000). Čeština - řeč a jazyk. Praha: ISV nakladatelství. * Mareš, J. , & Křivohlavý, J. (1995). Komunikace ve škole. Brno: Masarykova Univerzita. * McCroskey, J. C. , Richmond, V. P. , & McCroskey, L. L. (2006). The role of Communication in Instruction: The First Three Decades. In B. M. Gayle, R. W. Preiss, N. Burrel, M. Allen. Classroom Communication and Instructional Processes. Advances Through Meta-Analysis. (p. 15 - 28). Mahwah: Lawrence Erlbaum Publishers. * Mehan, H. (1979) Learning lessons. Social Organisation in the Classroom. Cambridge: Harvard University Press. * Navrátil, S. , Klimeš, K. , & Fleischmann, O. (1992). Komunikace v pedagogických situacích. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. * Průcha, J. (2009). Komunikace učitelé-žáci ve výuce. In J. Průcha (ed. ). Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál. * Sinclair, J. M. , & Coulthard, M. (1975). Towards an analysis of discourse: the English used by teachers and pupils. London: Oxford University Press. * Šeďová, K. , Švaříček, R. , & Šalamounová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál.

Kategorie:Pedagogika