Peter Brian Medawar
Author
Albert FloresSir Peter Brian Medawar (28. února 1915 - 2. října 1987) byl britský biolog narozený v Brazílii, spolu s Frankem Macfarlaneem Burnetem nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1960. Jeho výzkum odmítnutí transplantátu a objev získané imunologické tolerance, za který dostal Nobelovu cenu, napomohl pokroku v transplantologii. Peter Brian Medawar byl profesorem zoologie na Univerzitě Birmingham a na londýnské University College London.
Život
Medawarův otec pocházel z Libanonu, matka byla Angličanka. Peter Medawar se narodil v Brazílii, kde otec pracoval jako obchodní zástupce britského výrobce zubních past. +more Měl britské i brazilské občanství, kterého se však v osmnácti letech vzdal, aby nemusel nastoupit povinnou vojenskou službu.
Od roku 1928 studoval v Marlborough College v Anglii. V roce 1932 odešel na Magdalen College v Oxfordu, kde studoval zoologii u profesora J. +more Z. Younga. Poté, co v roce 1935 získal bakalářský titul, pracoval na katedře patologie Howarda Floreyho Oxfordské univerzity, který ho přivedl k imunologii. Začal se zajímat o výzkum v oblasti biologie související s medicínou a možnostmi regenerace nervů. V roce 1938 byl jmenován pomocným vědeckým pracovníkem na Magdalen College a v roce 1941 tam dokončil doktorskou práci. V roce 1944 se stal vedoucím výzkumným pracovníkem na St John's College v Oxfordu a univerzitním demonstrátorem zoologie a srovnávací anatomie. V roce 1946 byl zvolen řádným členem Magdalen College v Oxfordu a o rok později mu byl udělen titul doktora věd.
Během druhé světové války byl Radou pro lékařský výzkum zapojen do šetření, které mělo pomoci zraněným vojákům při léčbě popálenin a dalších zranění na povrchu těla. Cílem bylo zjistit, proč kůže odebraná jedné lidské bytosti nevytvoří trvalý štěp na kůži jiné osoby. +more Pokusy prováděné na zvířatech mu umožnily formulovat věty o transplantační imunitě, která tvořila základ jeho další práce na tomto tématu. Jeho první publikace na toto téma s názvem Listy čistého epidermálního epitelu z lidské kůže vyšla v časopise Nature v roce 1941.
Mezi lety 1947 a 1951 byl profesorem zoologie na univerzitě v Birminghamu, kde pokračoval ve svém výzkumu. V roce 1949 byl zvolen členem Royal Society. +more Ve spolupráci s Rupertem Billinghamem studoval problémy s pigmentací a kožním štěpem u skotu. Využili poznatky a pozorování R. D. Owena o neobvyklých typech červených krvinek u dvojčat skotu, které bylo publikováno v roce 1945. Dalším pomocným krokem v poznávání imunologické tolerance byla hypotéza australského vědce Burneta, že během embryonálního života a bezprostředně po narození, buňky postupně získávají schopnost rozlišovat vlastní tkáně látky a netvoří protilátky. Dospěli k závěru, že jev, který nazývali "aktivně získanou tolerancí" tkáňových štěpů, by mohl být uměle reprodukován. Pokud bude do embrya vpravena látka s antigenními vlastnostmi, bude takto ovlivněný organismus i po narození použité antigeny tolerovat. Medawarův tým vymyslel metodu pro testování Burnetovy hypotézy na myších, která potvrdila její správnost. V roce 1951 úspěšně transplantoval tkáň mezi myšími plody a následně i na starších jedincích. Výsledky měly význam pro pozdější transplantace orgánů. dům Petera Medawara v Londýně (Hampstead) V roce 1951 se stal profesorem zoologie a srovnávací anatomie na University College v Londýně. Medawar pokračoval ve spolupráci s R. Billinghamem a L. Brentovou na jevu imunologické tolerance několik let. Provedl také další výzkumy transplantační imunity. Jejich experimentální důkaz Burnetovy hypotézy byl poprvé publikován v krátkém článku v časopise Nature v roce 1953. V roce 1959 Royal Society Medawarovi udělila královskou medaili.
V roce 1960 Medawar s Burnetem získali Nobelovu cenu za jejich práci s kožními štěpy, která je základem transplantací orgánů, a za jejich objev získané imunologické tolerance. Ve své přednášce při převzetí ceny Medawar vzpomenul zásluhy R. +moreD. Owena na jejich úspěchu a také ocenil práci českého biologa Milana Haška, který imunologickou toleranci prokázal ve stejné době.
V letech 1962-1971 byl Peter Medawar ředitelem Britského národního ústavu pro lékařský výzkum v Mill Hill, který se stal pod jeho vedením jedním z nejlepších světových center pro imunologický a biomedicinský výzkum. Své velké znalosti, zkušenosti, organizátorské schopnosti a autoritu uznávaného vědce využíval k práci v četných komisích a odborných společnostech. +more K jeho světové proslulosti přispěla rozsáhlá publikační činnost. Kromě vědeckých studií napsal řadu esejí o vědě a filozofii, úvahy nad úlohou člověka ve světě, například Jedinečnost individua (1957), Budoucnost člověka (1959), Fenomén člověka (1961), Umění řešitelného (1967), Naděje pokroku (1972). Na některých spolupracovala jeho manželka, např. Věda o životě (1977) nebo Aristoteles do zoologických zahrad (1983). Zabýval se také teorií stárnutí a endokrinní evoluce. detail pamětní desky na domě v Londýně V roce 1965 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1981 mu byl udělen Řád za zásluhy. V roce 1987 získal Cenu Michaela Faradaye „ za přínos, který jeho knihy přinesly při prezentaci veřejnosti a samotným vědcům, intelektuální povaze a základní lidskosti vědy na nejvyšší úrovni a roli, kterou hrála v naší moderní kultuře″.
V roce 1959 během přednášky při zasedání Britské asociace v exeterské katedrále utrpěl těžký záchvat mrtvice. Lékaři mu zachránili život, ale zůstal invalidní až do konce života. +more Měl omezenou pohyblivost, špatně mluvil, v posledních letech přišel o jedno oko. Jeho intelekt zůstal neporušen a za pomocí manželky pokračoval v psaní a omezeném výzkumu. Zúčastňoval se i nadále kongresů a veřejných vystoupení.
V letech 1971 až 1986 byl vedoucím transplantační sekce klinického výzkumného střediska Rady pro lékařský výzkum v Harrow. Stal se profesorem experimentální medicíny na Royal Institution (1977-1983) a prezidentem Královské postgraduální lékařské školy (1981-1987).
Zemřel v roce 1987 po dalším záchvatu mozkové mrtvice v Královské nemocnici v Londýně. Je pohřben se svou ženou na hřbitově kostela svatého Ondřeje v Alfristonu ve východním Sussexu.
Osobní život
Peter Medawar se oženil v roce 1937 s absolventkou zoologie na oxfordské univerzitě Jean Shinglewood Taylorovou. Jejich manželství bylo velmi šťastné. +more Měli dva syny a dvě dcery. Vnuk Alex Garland je známým spisovatelem a scenáristou.
Medawar měl hodně zájmů, včetně opery, filozofie a kriketu. Byl proslulý vtipem a humorem, který se projevoval i v jeho esejích a knihách. +more Měl úctu k práci ostatních a objektivně oceňoval jejich přínosy.
Medawar a československá imunologie
Nezávisle na Medawarovi dospěl za použití odlišné metody k objevu získané imunologické tolerance v Československu biolog Milan Hašek. V roce 1953 zveřejnil výsledky svého výzkumu, při němž prokázal imunologické sblížení dvou kuřecích embryí díky propojení jejich krevních oběhů přes chorioalantoidní membrány. +more Haškova metoda vaječné parabiózy kuřecích zárodků vyvolala Medawarův zájem a její výsledky pak použil k podpoře své teorie. Haškův přínos zmínil i ve svém projevu při převzetí Nobelovy ceny. Byla navázána spolupráce vědeckých týmů v Praze a Londýně. Medawar se svou ženou navštívil Prahu poprvé v roce 1960.
Important
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství Kategorie:Držitelé Copleyho medaile Kategorie:Britští nositelé Nobelovy ceny Kategorie:Britští zoologové Kategorie:Britští biologové Kategorie:Imunologové Kategorie:Britští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Členové Královské společnosti Kategorie:Absolventi Oxfordské univerzity Kategorie:Komandéři Řádu britského impéria Kategorie:Lidé z Londýna Kategorie:Narození v roce 1915 Kategorie:Narození 28. +more února Kategorie:Narození v Riu de Janeiru Kategorie:Úmrtí v roce 1987 Kategorie:Úmrtí 2. října Kategorie:Úmrtí v Londýně Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Řádu za zásluhy (Spojené království).