Cesko.wiki Phönix D.I
Author
Albert FloresPhönix D.I byl rakousko-uherský stíhací dvouplošník používaný letkami k.u.k. Luftfahrtruppen během první světové války. Letoun vyráběla firma Phönix Flugzeugwerke AG a na jeho vývoji se podílel hlavní inženýr továrny Alfred Reimann a konstruktéři Edmund Sparmann a Leo Kirste.
Vývoj
Ke konci roku 1916 konstruktéři Phönixu experimentovali s licenčně vyráběnou stíhačkou Hansa-Brandenburg D. +moreI, z čehož vznikl v polovině roku 1917 první prototyp Phöenix D. I s továrním číslem 20. 14, který měl konstrukci křídel inspirovanou tehdejšími „jedenapůlplošníky“ firmy Nieuport. Další vývoj proběhl s cílem zlepšit výhled pilota přepracováním nosného systému a tím vznikl nový prototyp 20. 15 poháněný motorem Austro-Daimler o výkonu 185 k (136 kW). V místě uchycení kořenových žeber byl připevněn kulomet Schwarzlose M. 16 ráže 8 mm, tehdy ještě bez synchronizace. Zálet se uskutečnil v červnu 1917 a jednoznačně prokázal lepší letové vlastnosti než u Phönixu licenčně vyráběný Hansa-Brandenburg D. I „KD“ ze kterého byl přestavěn, nicméně výkon motoru se ukázal nedostatečný. Tento letoun, který nakonec přežil válku jako cvičný, byl v dubnu 1920 nabídnut Československu k odprodeji, nabídka však zůstala bez odezvy. Další prototyp 20. 16 již poháněl silnější motor Austro-Daimler o výkonu 200 k (147 kW). Nosný systém byl ještě vylepšen, horní křídlo se nacházelo přímo na trupu a díky tomu se zlepšil výhled pilota. Letové zkoušky, které proběhly v dubnu a květnu 1917, však odborníky z k. u. k. Luftfahrtruppen o dobrých výkonech stíhačky příliš nepřesvědčily. To bylo také důvodem, aby konstruktéři Phönixu definitivně opustili „jedapůlplošníkovou“ koncepci křídel. Prototyp 20. 16 se tedy dočkal dalších změn nosných ploch, změnil se profil i počet žeber horního křídla, které již mělo pro další Phönixy typický centroplán s horizontálním chladičem kapaliny nad náběžnou hranou. Celkově byla konstrukce nosného systému ještě více zpevněna. Trup byl tvořen přepážkami, příčkami i podélníky ze dřeva, potažený třívrstvou lakovanou překližkou s výjimkou plechových motorových panelů a montážních krytek. Od prototypu 20. 16 si instalace motorů Hiero vyžádala prodloužení přídě o 200 mm, zadní část byla prodloužena o 250 mm na celkovou délku 6,75 m. Dvounosníková křídla i ocasní plochy byly potaženy plátnem. Zvláštním znamení oproti následujícím typům Phönixů bylo uspořádání vzpěr, které se při pohledu zpředu sbíhaly šikmo od spodní nosné plochy směrem k horní - u dalších typů byly rovnoběžné. Negativně nakroucená křidélka, která se nacházela pouze na horním křídle, byla z tenkých ocelových trubek.
První testy upraveného prototypu se uskutečnily při osobní účasti velitele k. u. +morek. Luftfahrtruppen Emila Uzelace v srpnu 1917. Vlastnosti letounu ho natolik přesvědčily, že ihned nařídil sériovou výrobu typu D. I dle vzoru 20. 16, takže předběžně podepsaná objednávka na 120 letounů z března 1917, mohla být konečně naplněna. V srpnu zahájená sériová výroba plánovala splnění dodávky do konce roku, avšak poslední letouny z kontraktu byly dodány teprve v květnu 1918.
Na frontě
Prvních 11 stíhaček Phönix D. I se však objevilo u vojska již v říjnu 1917 i když na frontu se dostaly teprve v prosinci kvůli nedostatku kulometů pro jejich vyzbrojení. +more Všechny stroje byly vybaveny motorem Hiero o výkonu 200 k (147 kW), avšak podle třech výrobních sérií 128. 01-. 31, 228. 01-. 55 a 328. 01-. 34 vždy od jiného výrobce (dle uvedeného pořadí výrobci Hiero, Osterreichische Fiat Werke a Breitfeld, Daněk a spol. ). Po srovnávacích testech s letouny Albatros D. III (Oeffag) a Aviatik D. I, které proběhly v září 1917, prokázal Phönix D. I schopnost dosahovat vyšší rychlosti i stoupavosti vůči Albatrosu, což bylo důležité v převážně hornaté oblasti a lepší ovladatelnost ve srovnání s Aviatikem. I německý inspektorát vojenského letectva Idflieg vysmekl Phönixu poklonu:.
Od počátku prosince 1917 byl D. I nasazován jako doprovod průzkumných letounů, některé stíhačky byly přestavěny na fotografický průzkum a z nich několik dostalo navíc silnější motor Hiero o výkonu 230 k (169 kW). +more O snadné ovladatelnosti nového Phönixu svědčili piloti, kteří neměli problém s přechodem na novou stíhačku z dvousedadlových cvičných strojů. Mezi další přednosti patřila pevná konstrukce nosných ploch, která umožnila bezpečný střemhlavý let, což byl naopak poměrně nebezpečný manévr u Aviatiků i Albatrosů. Díky těmto vlastnostem se Phönix D. I těšil oblibě zejména u začínajících pilotů.
Ozvaly se však i kritické hlasy. Hauptmann Adolf Heyrowsky například +more_leden'>10. ledna 1918 podal svému velitelství hlášení o sice dobré ovladatelnosti a stabilitě stroje, který se jistě osvědčil jako doprovodný letoun, nicméně za Oeffagy D. III série 153 i Aviatiky D. I z řady 138 zaostává a další výroba údajně není žádoucí. Kritikou na nedostatečnou rychlost, stoupavost a přehnanou stabilitu nešetřili také letci Flik 30J nebo piloti z elitní Flik 60J, kde s Phönixem létalo i rakousko-uherské stíhací eso Kurt Gruber (stroj 228. 24). Jak se později ukázalo, Phönixy se přílišné stability na úkor obratnosti zbavily teprve u typu D. III, nicméně 1. srpna 1918 bylo ve výzbroji k. u. k. Luftfahrtruppen ještě 72 Phönixů D. I, což jistě svědčí o jeho nadprůměrných vlastnostech, zejména vzhledem k rakousko-uherským poměrům.
Další vývoj
Díky zkušenostem z operačního nasazení perspektivního stroje, konstruktéři Phönix Flugzeugwerke urychlili další vývoj jehož výsledkem byl prototyp 20. 18. +more Snížená hmotnost nové stíhačky o 130 kg, změna tvaru VOP a zkrácení trupu, přispěly k dosažení vyšších výkonů. 19. prosince 1917 dosáhl prototyp 20. 18 výšky 5000 metrů za 19 minut, což znamenalo velké zvýšení stoupavosti ve srovnání s 29 minutami, které k dosažení stejné výšky potřeboval standardní D. I. Na základě těchto testů byla zahájena sériová výroba nového typu D. II.
Phönix D.I v Československu
Po osamostatnění Československa na podzim roku 1918, byly na území nového samostatného státu zabaveny čtyři stíhačky Phönix - tři verze D. I (228. +more48, 328. 04, 328. 21) a jedna D. II, všechny neschopné letu. Stroj 228. 48 sloužil za války u Flik 63J a 43J, číslo 328. 04 tamtéž a jako fotoprůzkumný navíc u Flik 37P, kde havaroval po útoku italského stíhače. I když byla původně plánována oprava strojů 228. 48 a 328. 21, nakonec z ní sešlo. V Československém Leteckém sboru tedy nelétal letoun tohoto typu.
Specifikace
Phönix D.I (228.45) z druhé výrobní série.
Technické údaje
Osádka: 1 (pilot) * Rozpětí: 9,80 m * Délka: 6,75 m * Výška: 2,65 m * Nosná plocha: 25,00 m² * Hmotnost prázdného letounu: 716 kg * Vzletová hmotnost: 951 kg * Pohonná jednotka: 1× řadový motor Hiero (výrobci Hiero, Fiat, Breitfeld, Daněk a spol.) * Výkon pohonné jednotky: 200 k (147 kW) nebo 230 k (169 kW)
Výkony
Maximální rychlost: 178 km/h (při 110 kg provozních hmot a 150 kg užitečného zatížení) * Cestovní rychlost: 130 km/h * Dostup: 6000 m * Čas výstupu do výšky: ** 1000 m ÷ 2 min 42 s ** 3000 m ÷ 11 min 28 s ** 5000 m ÷ 29 min 6 s * Vytrvalost: 2 hod.
Výzbroj
2× synchronizovaný kulomet Schwarzlose M.16 ráže 8 mm
Uživatelé
Odkazy
Reference
Literatura
Jan Zahálka, Mgr. Petr Aharon Tesař, Sigmund Tyrlik: Phönix D. +moreI-D. III. JaPo Publishing, Hradec Králové 2005 * Jiří Hornát, Phönix D. 1, rubrika „Letadla 1914-1918“ (L+K č. 24, ročník LXX) * Christopher Chant: Austro Hungarian Aces of World War 1. Osprey Publishing 2002, * Hugh W. Cowin: German and Austrian Aviation of World War I. Osprey Publishing 2000, * Zbyněk Válka: Stíhací letadla 1914-18 2. díl. Votobia 2001, * О. Петровић; Војни аероплани Краљевине СХС/Југославије (Део I : 1918 - 1930. ), Лет 2/2000. Београд, 2000.
Externí odkazy
[url=http://srpskaenciklopedija. org/index. +morephp. title=%D0%A4%D0%B5%D0%BD%D0%B8%D0%BA%D1%81_D]Phönix D[/url] * [url=http://www. modellversium. de/galerie/artikel. php. id=1700]Model v měřítku 1:48[/url] * [url=http://www. vazduhoplovnetradicijesrbije. rs/index. php/istorija/308-phonix-d]Phonix D[/url] * [url=http://wp. scn. ru/en/ww1/f/179/175/0]Kamufláže letounu Phöenix D. I[/url].
Kategorie:Rakousko-uherská stíhací letadla D.I Kategorie:Dvouplošníky