Phélypeaux

Jean-Frédéric Phélypeaux, hrabě de Maurepas (1701-1781), francouzský první ministr 1776-1781 Phélypeaux je jméno francouzské šlechtické rodiny připomínané od 13. století. V 17. a 18. století se rodina stala jednou z nejvýznamnějších z úřednické šlechty (noblesse de robe) a získala několik šlechtických titulů. Jméno Phélypeaux se stalo zosobněním zkorumpovaného prostředí státní správy předrevoluční Francie, kdy vlivné úřady byly prodejné a nejvyšší státní funkce přecházely prakticky dědičně z otce na syna. Z rodiny pocházelo v 17. a 18. století celkem jedenáct ministrů, dva arcibiskupové v Bourges, další členové rodu našli uplatnění v armádě a diplomacii. Princip dědičnosti úřadů je patrný zejména ve funkci ministra pro církevní záležitosti (Secrétaire d'État de la Religion prétendue réformée), který zastávalo nepřetržitě šest členů rodu v letech 1610-1775. Po rodině Colbertů převzali úřad ministra královského domu (Sécrataire d'État de la Maison du Roi), který do značné míry naplňoval kompetence ministerstva vnitra a Phélypeauxové jej drželi nepřetržitě v letech 1690-1775. Ve třech generacích spravovali také resort námořnictva (Sécretaire d'État de la Marine, 1690-1715, 1723-1749). Nejvýznamnějším členem rodu byl Jean-Fréderic Phélypeaux, hrabě de Maurepas (1701-1781), v mládí dlouholetý ministr námořnictva (1723-1749), později díky intrikám markýzy de Pompadour odvolán a donucen k dlouholetému vyhnanství. Ke dvoru se vrátil za vlády Ludvíka XVI., kdy se stal prvním ministrem (1776-1781). Díky sňatkům a výkonu dobře placených státních úřadů rodina zbohatla a získala řadu statků v různých částech Francie. Phélypeauxům patřily mimo jiné dva zámky na Loiře, hlavním rodovým sídlem byl honosný zámek Château de Pontchartrain nedaleko od Versailles. Vlastnili také paláce v Paříži (Hôtel Fieubet). Po ministru zahraničí hraběti Saint-Florentin byl pojmenován palác Hôtel de Saint-Florentin a po něm pak ulice Rue Saint-Florentin vycházející severním směrem z náměstí Place de la Concorde. Díky partipaci členů rodiny ve správě námořnictva bylo jejich jménem pojmenováno také několik lokalit v bývalých francouzských koloniích v severní Americe (jezero Pontchartrain).

Dějiny rodu

+more'>Ludvíka XIII. Začátek rodové historie spadá do konce 13. století, kdy se rodina připomíná pod původním jménem 'Le Picard'. Jean Le Picard byl strážcem pečeti hraběte z Blois a v roce 1297 se uvádí jako měšťan v Blois. Od následující generace potomci začali užívat jméno Philippeau, podoba jména později kolísala mezi různými formami (Phélippeaux, Phélypeaux). Členové rodu nadále žili v Blois, kde se uplatňovali v městské radě, později ale začali získávat i menší statky. Raymond Phélypeaux koupil v roce 1535 část panství La Vrillière, od nějž byly později odvozeny vysoké šlechtické tituly. Za vlády Jindřicha IV. se ve státních službách prosadili dva bratři Phélypeauxové, kteří stáli u zrodu dvou nových rodových větví, La Vrillière a Pontchartrain.

Phélypeaux de La Vrillière

Zámek Châteauneuf-sur-Loire (departement Loiret) +morejpg|náhled|vlevo'>Louis Phélypeaux, hrabě de Saint-Florentin (1705-1777), portrét z roku 1748 (Muzeum v Marseille) Starší větev La Vrillière založil Raymond II. Phélypeaux (1560-1629), který se ve státních úřadech prosadil až díky kariéře svého mladšího bratra Paula, ale již koncem 16. století si nechal v Paříži postavit vlastní palác (Hôtel Fieubet). Po bratrově smrti převzal úřad ministra pro církevní záležitosti (Secrétaire d'État de la Religion prétendue réformée, 1621-1629) a v letech 1626-1629 byl i ministrem zahraničí, i když zahraniční politiku v té době určoval především kardinál Richelieu. Raymondův starší syn Balthazar Phélypeaux (†1663) byl státním radou a jeho potomstvo se označovalo podle vlastnictví panství Herbault. Balthazarovi vnuci Antoine a Henri sloužili u námořnictva a oba padli v roce 1704 v bitvě u Málagy. Antoinův syn Georges Louis Phélypeaux (†1742) sloužil v armádě a byl radou pařížského parlamentu. Získal titul hraběte d'Herbault. Posledním potomkem této linie byl jeho syn Georges Louis Phélypeaux (1729-1787), který byl arcibiskupem v Bourges (1757-1787) a kancléřem Řádu sv. Ducha.

Nejmladší Raymondův syn Antoine (†1665) byl již v mládí radou pařížského parlamentu, později státním radou a označoval se podle vlastnictví panství du Verger (respektive Vergier). Měl dva syny, starší z nich Raymond Balthazar Phélypeaux (1653-1713) dosáhl významného postavení v armádě a diplomacii. +more Mimo jiné byl státním radou, v armádě dosáhl hodnosti generálporučíka a jako vyslanec působil u kolínského arcibiskupa a v Savojsku. Nakonec byl guvernérem francouzských kolonií v Karibiku a zemřel na Martiniku. Jeho mladší bratr Jacques Antoine Phélypeaux (1654-1732) byl biskupem v Lodève.

Hlavním pokračovatelem větve La Vrillière byl Raymondův prostřední syn Louis Phélypeaux de La Vrillière (1599-1681), který byl po otci ministrem pro církevní záležitosti (1629-1681), kromě toho zastával funkci ceremoniáře královského dvora a v roce 1678 byl povýšen na markýze de Châteauneuf. Tento titul byl odvozen od jeho rodového sídla Châteauneuf-sur-Loire, který patří do skupiny zámků na Loiře. +more Louis Phélypeaux byl ženatý s Marií Particelli, dcerou ministra financí d'Emeryho. Měli spolu sedm synů, z nichž tři padli v tehdejších válkách. Třetí syn Michel Phélypeaux (1642-1694) byl arcibiskupem v Bourges (1676-1694). Pokračovatelem rodu byl Balthazar Phélypeaux, markýz de Châteauneuf (1638-1700), který byl opět ministrem pro církevní záležitosti (1681-1700) a zastával další funkce u dvora. Jeho dcera Charlotte Thérèse (1676-1697) byla první manželkou pozdějšího vojevůdce války o španělské dědictví, maršála vévody de La Feuillade. Louis II. Phélypeaux, markýz de La Vrillière et de Châteauneuf (1672-1725), byl již od mládí státním sekretářem a v letech 1715-1718 jako ministr královského domu členem regentské rady za nezletilého Ludvíka XV. Posledním potomkem této linie byl Louis III. Phélypeaux (1705-1777), který řadu let za vlády Ludvíka XV. zastával funkce ministra pro církevní záležitosti (1725-1775) a ministra královského domu (1749-1774). Krátce byl i ministrem zahraničí (1770-1771) a jako jediný z rodiny dosáhl titulu vévody (vévoda de La Vrillière 1770, po většinu své kariéry byl známý pod jménem hrabě de Saint-Florentin).

Phélypeaux de Pontchartrain

Zámek Château de Pontchartrain (departement Île-de-France), hlavní rodové sídlo v 17. +more a 18. století Mladší linii de Pontchartrain založil Paul Phélypeaux (1569-1621), který se prosadil jako státní úředník ve službách Jindřicha IV. , později jako ministr patřil k vlivným osobnostem regentské vlády Marie Medicejské za nezletilého Ludvíka XIII. Jeho mladší bratr Jean Phélypeaux (†1660) byl státním radou a uplatnil se také ve službách Marie Medicejské. Vlastnil panství Villesavin se zámkem na Loiře, který pak zdědila jeho jediná dcera Anne Phélypeaux (1613-1694), provdaná za ministra zahraničí hraběte de Chavigny.

Paul Phélypeaux získal v roce 1609 panství Pontchartrain, od nějž byly později odvozeny vysoké šlechtické tituly. Paulův syn Louis Phélypeaux (1613-1685) byl parlamentním radou v Paříži, státním sekretářem a dlouholetým prezidentem účetní komory (Président de Chambre des comptes, 1650-1671). +more V roce 1653 rozšířil rodový majetek o panství Maurepas v sousedství zámku Pontchartrain nedaleko od Versailles. Zámek Pontchartrain prošel během 17. a 18. století několika přestavbami a stalo se z něj reprezentativní rodinné sídlo s velkým parkem. Zásluhu na tom měl především Louisův syn Louis II. Phélypeaux, hrabě de Pontchartrain (1643-1727), který byl dlouholetým ministrem financí a námořnictva (1689-1699) a nakonec kancléřem Francie (1699-1714). Ministerstvo námořnictva po něm převzal syn Jerôme Phélypeaux, hrabě de Pontchartrain (1674-1747). Ten byl ve starší době vnímán jako viník úpadku francouzského námořnictva během války o španělské dědictví, moderní historiografie ale jeho působení v úřadu ministra námořnictva přehodnotila. Pokračoval ve zvelebování hlavního rodového sídla Pontchartrain a také nadále rozšiřoval majetek. Koupil panství Chef-Boutonne (1712), panství Beynes se zříceninou starobylého hradu (1713) a nakonec od rodu Colbertů získal v roce 1715 zámek Château-sur-Cher. Měl tři syny, kteří se uplatnili ve státní sféře, armádě a církvi. Prostřední syn Paul Jerôme Phélypeaux, markýz de Chef-Boutonne (1703-1775), dosáhl v armádě hodnosti generálporučíka a byl generálním inspektorem jezdectva. Nejstarší syn Jean-Frédéric Phélypeaux, hrabě de Maurepas (1701-1781), byl dlouholetým ministrem námořnictva (1723-1749), ale byl odvolán poté, co se dostal do konfliktu s markýzou de Pompadour. Po čtvrtstoletí ve vyhnanství byl znovu povolán až na počátku vlády Ludvíka XVI. , kdy se stal prvním ministrem (1776-1781).

Kromě těchto dvou hlavních linií existovala od 15. století ještě jedna rodová větev, která setrvala u původního jména Le Picard (respektive Le Picard de Phélyppeaux). +more Její potomstvo patřilo k nevýznamné venkovské šlechtě a označovalo se podle vlastnictví panství Frontenailles. Posledním potomkem této větve byl Antoine Le Picard de Phélypeaux (1767-1799), který byl Napoleonovým spolužákem z vojenské školy, za revoluce emigroval a vstoupil do služeb britského námořnictva. Padl v bitvě u Saint-Jean d'Acre a jím celý rod Phélypeauxů vymřel.

Osobnosti

Louis Phélypeaux de la Vrillière (1599-1681) +morejpg|náhled|vpravo'>Louis Phélypeaux, markýz de La Vrillière (1673-1725) * Raymond Phélypeaux (1560-1629), ministr pro církevní záležitosti (1621-1629), ministr zahraničí (1626-1629) * Paul Phélypeaux (1569 1621), ministr pro církevní záležitosti (1610-1621), člen regentské rady Marie Medicejské * Louis Phélypeaux de La Vrillière (1599-1681), ministr pro církevní záležitosti (1629-1681) * Louis Phélypeaux (1614-1685), prezident účetní komory (1650-1671) * Balthazar Phélypeaux, markýz de Châteauneuf (1638-1700), ministr pro církevní záležitosti (1681-1700) * Michel Phélypeaux (1642-1694), arcibiskup v Bourges (1676-1694) * Louis Phélypeaux, hrabě de Pontchartrain (1643-1727), ministr financí (1689-1699), ministr námořnictva (1690-1699), kancléř Francie (1699-1714) * Raymond-Balthazar Phélypeaux (1653-1713), generál, diplomat, guvernér francouzských kolonií v Karibiku * Jacques-Antoine Phélypeaux (1654-1732), biskup v Lodève (1692-1732) * Louis Phélypeaux, markýz de La Vrillière (1672-1725), ministr pro církevní záležitosti (1700-1725) a královského domu (1715-1718) * Jérôme Phélypeaux, hrabě de Pontchartrain (1674-1747), ministr námořnictva a královského domu (1699-1715) * Jean-Frédéric Phélypeaux, hrabě de Maurepas (1701-1781), ministr námořnictva (1723-1749), první ministr (1776-1781) * Paul-Jérôme Phélypeaux, markýz de Chef-Boutonne (1703-1775), generál * Louis Phélypeaux, hrabě de Saint-Florentin (1705-1777), ministr královského domu (1749-1775), ministr zahraničí (1770-1771) * Charles-Henri Phélypeaux (1706-1734), biskup v Blois (1734) * Georges-Louis Phélypeaux (1729-1787), arcibiskup v Bourges (1757-1787) * Antoine Le Picard de Phélypeaux (1767-1799), námořní důstojník v britských službách, poslední člen rodu.

Odkazy

Literatura

FROSTIN, Charles: Les Pontchartrain, ministres de Louis XIV. Alliances et réseau d'influence sous l'Ancien Régime, Rennes, 2006 * CHAPMAN, Sara: Private Ambition and Political Alliances in Louis XIV's Government : The Phelypeaux De Pontchartrain Family 1650-1750 , Rochester, 2004 * ZANCO, Jean-Philippe: Dictionaire des Ministres de la Marine 1689-1958; Paříž, 2011

Externí odkazy

[url=http://racineshistoire.free.fr/LGN/PDF/Phelypeaux.pdf]Rodokmen rodu Phélypeaux[/url]

Reference

Kategorie:Francouzské šlechtické rody