Planckův náboj

Ve fyzice je Planckův náboj, označovaný q_\text{P}, jednou ze základních jednotek v soustavě přirozených jednotek nazývaných Planckovy jednotky. Jde o množství elektrického náboje, definované z hlediska základních fyzikálních konstant.

Planckův náboj je definován jako:

:q_\text{P} = \sqrt{4 \pi\epsilon_0 \hbar c} = \frac{e}{\sqrt{\alpha}} \approx 1. 875\;5459 \times 10^{-18} coulombu, kde : c \ je rychlost světla ve vakuu, : \hbar je redukovaná Planckova konstanta, : \epsilon_0 \ je permitivita vakua : e \ je elementární náboj : \alpha \ je konstanta jemné struktury. +more Planckův náboj je \alpha^{-1/2} \approx 11. 706 krát větší, než je elementární náboj e přenášený elektronem.

Gaussovy cgs jednotky jsou definovány jako 4 \pi\epsilon_0 = 1,v takovém případě má q_\text{P} následující jednoduchou formu :q_\text{P} = \sqrt{ \hbar c}.

V teoretické fyzice je obvyklé přijmout Lorentzovy-Heavisideovy jednotky (také známé jako racionalizované cgs). Když jsou přirozené (ħ=1, c=1), připomínají SI systém s \epsilon_0 = \mu_0 = 1. +more Proto je vhodnější místo toho definovat Planckův náboj jako : :q'_\text{P} = \sqrt{\epsilon_0 \hbar c} = \frac{e}{\sqrt{4\pi\alpha}} \approx 5. 291 \times 10^{-19} coulombu. Když je náboj měřen v jednotkách q'_\text{P}, tedy když je q'_\text{P} nastaveno rovno 1, dostáváme : \alpha = \frac{e^2}{4 \pi} ~, což se běžně používá v kvantové teorii pole tak, že e≅0. 30282212088.

Naopak v (neracionalizovaných) přirozených cgs jednotkách kde q_\text{P}=1 máme \alpha = e^2.

Reference

Kategorie:Elektromagnetismus