Plavuň vidlačka

Popis

Plavuň vidlačka je středně velká, plazivá, vytrvalá bylina s 30-120 cm dlouhou vidličnatě větvenou lodyhou s četnými postranními, vzpřímenými, 100 - 300 mm vysokými výhony, které se bohatě vidličnatě větví. Listy jsou jehlicovité, 3 - 6 mm dlouhé, ve spodní části lodyhy hustěji, nahoře řidčeji střídavě uspořádané. +more Jejich okraje jsou pilovité, ukončené vláskovitou, bílou osinkou. Na konci četných větví bývají dva (ale i 1 - 5) dlouze stopkaté klasy s výtrusnicemi, v nichž se tvoří drobné výtrusy.

Rozmnožování

Obvykle dva výtrusnicové klasy vyrůstají na koncích vzpřímených lodyh na dlouhé, žlutozelenými celokrajnými listy řídce porostlé stopce. Vedle rozmnožování výtrusy se plavuň vidlačka hojně množí i vegetativně plazivými lodyhami. +more Výtrusy dozrávají v červenci až v září.

Výskyt

Vidlačka je místy hojně rozšířena, především na humózních, kyselých půdách v sušších jehličnatých (převážně smrkových a borových), ale i smíšených lesích. Roste však i na vřesovištích nebo na suchých písčitých půdách, popřípadě i na pastvinách porostlých nejrůznějšími nízkými keři. +more Obvykle nevytváří velké souvislé porosty. Je rozšířena od nížin až do vysokých hor v pásmech od 200 do 2 500 m nadmořské výšky. Vyskytuje se často ve společnosti mechů rostoucích na méně úrodných půdách.

Jde o cirkumpolární, atlantický druh meridionální až boreální zóny. Je rozšířený v celé Evropě mimo pásů vždyzelených lesů středozemní oblasti. +more Některé odchylné formy rostou v Americe, tropické Africe, na Mariánských a Havajských ostrovech.

Užití

Užívaná část

Využíváme výtrusy (Sporae lycopodiorum, Lycopodium); ojediněle i usušenou nať. Výtrusy připomínají jemný, bleděžlutý pudrovitý prášek, který je na omak mastný, lne na prsty a je velmi hořlavý. +more Užívá se jako dermatologikum při dětských kožních zánětech, svědivých a mokvavých vyrážkách, svrabu a vředech. Jakožto indiferentní prášek se používal také v lékárnách k obalování pilulek apod. Je bez chuti a zápachu. Dříve se užíval i v ohněstrůjství. Dále se používal ve slévárenství při formování do písku jako dělicí prostředek zabraňující nežádoucímu přilepení vlhkého písku k povrchu modelu nebo dělicí roviny.

Sběr a úprava

Klásky s výtrusnicemi se krátce před dozráním v červenci a srpnu seberou a na čistém papíru se nechají dozrát. Pak se potřásají na sítu, tím se výtrusy oddělí. +more Prášek musí být čistý, s ničím nepomíchaný, jinak se nedá upotřebit. Je možné sbírat jen výtrusné klasy. Rostlina je chráněná.

Účinné látky a působení

Výtrusy obsahují až 50% mastného oleje, membránovou látku výtrusů sporonin, polymerní terpen a stopy alkaloidů. V nati jsou rovněž alkaloidy, a to lykopodin, klavatin a klavatoxin. +more Výtrusy mírní zánětlivé kožní procesy a užity vnitřně tlumí bolesti. Větší dávky natě působí jedovatě na ústřední nervovou soustavu.

Lidové názvy

Lidové názvy se týkají tvaru konce výhonků, popínavého tvaru rostliny či předpokládané tajuplné moci. Tak se setkáme s termíny čertův spár (čpár), čertovo kopyto, červotočina, hadí tráva, jelení růžek, jelení skok, koltunova bylina (zelina), medvědí tlapa, (drápky), mech (zemský mech, hadí mech, mech sv. +more Jana), moří (muří) noha, netáta, pás sv. Jana, rváč, špárek, štep, vidlačka, vidlačky, vidlák, vlačeha, vláčeha, vlačeka, vlačenka, vlačiha, vlčí noha, vlčí ocasy, zaječí opratě; výtrusy: zasejpátko, žlutý pudr.

Odkazy

Reference

Literatura

MIHALUS, Vinco. Prírodný spôsob liečenia, I. +more Sväzok, Liečivé Zeliny. Trnava : Spolok Svätého Vojtecha, 1928. Číslo podielových kníh 147. * HRON, František; ZEJBRLÍK, Otakar. Rostliny strání, skal, křovin a lesů. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1990. * KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Praha : Avicenum n. p. zdravotnické nakladatelství. 08-001-85 * NOVÁK, F. A. Velký obrazový atlas rostlin. Praha : Artia, 1981. 59-015-81; 37-005-81 * RABŠTEINEK, Otomar; PORUBA, Miroslav; SKUHROVEC, Josef. Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty ve fotografii. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1987. 07-056-88 * RANDUŠKA, Dušan; KRIŽO, Milan. Chránené rastliny. Bratislava : Príroda, vydavatelstvo kníh a časopisov, 1986. SÚKK-1729/I-85 * RYSTONOVÁ, Ida Byliny a jejich lidové názvy. Praha : Vodnář, 1996.

Externí odkazy

Kategorie:Plavuňovité Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra Brazílie Kategorie:Flóra Číny Kategorie:Flóra Indočíny Kategorie:Flóra jihovýchodní Asie Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra jihovýchodu USA Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadu USA Kategorie:Flóra jižní Afriky Kategorie:Flóra jižní tropické Afriky Kategorie:Flóra Karibiku Kategorie:Flóra Mongolska Kategorie:Flóra Papuasie Kategorie:Flóra ruského Dálného východu Kategorie:Flóra severní Evropy Kategorie:Flóra severovýchodní tropické Afriky Kategorie:Flóra severovýchodu USA Kategorie:Flóra severozápadu USA Kategorie:Flóra Sibiře Kategorie:Flóra Střední Ameriky Kategorie:Flóra Střední Asie Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra středojihu USA Kategorie:Flóra středoseveru USA Kategorie:Flóra středozápadní tropické Afriky Kategorie:Flóra subarktické Ameriky Kategorie:Flóra Tichomoří Kategorie:Flóra východní Asie Kategorie:Flóra východní Evropy Kategorie:Flóra východní Kanady Kategorie:Flóra východní tropické Afriky Kategorie:Flóra západní Kanady Kategorie:Flóra západního Indického oceánu