Plnovýznamové sloveso je označení pro typ sloves, která mají samostatný význam a mohou být použita jako základní slovesa ve větě. Jsou to slovesa, která vyjadřují nějaký proces, činnost nebo stav a mají svou vlastní významovou hodnotu. Plnovýznamová slovesa jsou protikladem tzv. pomocných sloves, která slouží k tvorbě složitějších tvarů nebo k vyjadřování způsobu, času či vidu.
Plnovýznamová slovesa mají většinou svého časování a odlišné tvary pro jednotné a množné číslo. Mohou být také přechodná nebo nepřechodná, tedy vyžadovat nebo nevyžadovat předmět ve větě. Mezi příklady plnovýznamových sloves patří například "jít", "být", "dělat" nebo "líbit se".
Plnovýznamová slovesa jsou důležitou součástí české gramatiky a mají klíčovou roli při utváření větné struktury a významu vět. Jejich správné použití je proto zásadní pro správnou komunikaci v češtině.
Plnovýznamové sloveso je takové sloveso, které samo o sobě vyjadřuje nějakou činnost nebo stav věci. Naprostá většina sloves je plnovýznamových a každý jazyk má plnovýznamová slovesa. Některá pomocná nebo způsobová slovesa mají i význam plnovýznamového slovesa. Příkladem může být sloveso „moct“ / „moci“, které je jak plnovýznamovým slovesem (např. ve větě On za to může.), tak i způsobovým (např. ve větě Můžu to udělat.). V některých jazycích (např. v grónštině) existují jen plnovýznamová slovesa, funkci způsobových a pomocných sloves nahrazují koncovky, případně jiné morfémy.
Cesko.wiki 