Pobřežní bitevní loď
Author
Albert FloresPobřežní bitevní loď byla kategorie válečných lodí určených pro obranu pobřeží. Stavěly se hlavně v letech 1860 až 1920. Byly menší a levnější než plnohodnotné bitevní lodě. Pro silnou výzbroj a pancéřování obětovaly rychlost a dosah.
Pobřežní bitevní lodě stavěly státy s nevelkým námořnictvem nebo státy u uzavřených moří. Ostatní státy jako Anglie, Francie nebo Itálie využívaly k obraně pobřeží starší bitevní lodě, USA používaly monitory. +more Mezi státy, které pobřežní bitevní lodě stavěly patří Německo, Rusko, Norsko, Nizozemsko, Dánsko a Švédsko. Pobřežní bitevní lodě nepotřebovaly velký akční rádius, a proto vystačily s menší zásobou paliva. Jejich výtlak se pohyboval od 3000 t do 5000 t. Pancéřování tvořil boční pancéřový pás a pancéřová paluba, na něž navazovaly kasematy. Pancířem byla chráněná i velitelská věž. Výzbroj představovala těžká děla ráže od 20,3 cm do 28 cm, která byla umístěna v barbetách u starších typů, nebo ve věžích a kasematách. Jejich počet se pohyboval od dvou do šesti těžkých děl. Byla doplněna děly střední ráže, lehkými děly a torpédomety.
Norská pobřežní bitevní loď Eidsvold
Jednou z největších pobřežních bitevních lodí byla nizozemská +more_De_Zeven_Provinciën_(1909)'>De Zeven Provinciën dokončená roku 1910. Její výzbroj tvořila dvě děla ráže 28 cm, čtyři děla ráže 15 cm, deset lehkých děl ráže 5,7 cm, tři děla ráže 3,7 cm a dva torpédomety. Zvláštními typy byly dvě ruské lodě třídy Novgorod, takzvané „popovky“, které měly talířovitý tvar a nebyly schopné přímé plavby, takže se využívaly jako plovoucí dělostřelecké baterie.