Cesko.wiki Podkoní a žák
Author
Albert FloresPodkoní a žák je česká báseň z konce 14. století, jejíž autor je neznámý. Báseň je napsána ve formě sporu (disputu), v němž se dvě znepřátelené strany dostávají do hádky o svou pravdu. Vedení disputu (sporu) je základem dialektické metody, s jejíž pomocí se ve středověkých školách vyučovala filozofie. Proti jednomu názoru stál názor opačný a student musel na základě logického postupu vyvodit a obhájit správný závěr. Středověké disputy byly v evropské literatuře oblíbené především ve 13.-15. století. Nejprve se zabývaly závažnými tématy např. spory duše s tělem. Takovým vážným sporem je např. báseň Oráč z Čech, dialog básníka se smrtí.
Stále častěji však se v písemnictví té doby objevují úsměvné básně, které obtížné filozofické spory ironizují nebo parodují. Tyto parodie nepochybně vznikaly ve školách a mezi tehdejšími vzdělanci. +more Z českého prostředí je nejznámější právě veršovaná skladba Podkoní a žák, ve které je popsána hádka dvou lidí na okraji společnosti. Báseň má celkem 490 veršů (většinou osmislabičných) ve sdružených rýmech. Je typickým představitelem tzv. žákovské poezie.
K obsahu básně
Uhranutý podkoní, Der behexte Stallknecht, Hans Baldung 1534, dřevoryt
Báseň začíná vypravěč (tučným písmem duálové tvary):
Přihodich se jednú k tomu, kdež nalezech v jednom domu, právě také v túž hodinu dva, jenž přišla pohostinu, ana sedíta na pivě. Tu učiništa poctívě, oba právě bez meškánie dašta mi milé vítanie. +more A já, přiblíživ se k nima, posadich se mezi nima, jakož často v krčmě bývá, křičiec: „Paní, nalí piva. “ Jechomť se v odplatu ctíti, podávajíc sobě píti. Poslúchajte tuto právě, poviemť vám o jich postavě.
Následuje popis žáka:
Z těch jeden člověk bieše mladý, nejmieše známě brady, na němž sukně šerá, umlená, a k tomu kukla zelená; ta také zedrána bieše. Mošnu na hrdle jmieše, v niž by vložil, což mu třeba, mním, že knihy, také chleba; dešťky jmieše u pasu. +more Jakž jej viděch při tom času, i jinú k tomu přípravú vše bieše školskú postavú.
Pokračuje popis podkoního:
Druhý, ten se starší zdáše, vždy sedě bradku súkáše, na němž kabátec úzký, krátký, a dosti zedraný šatky; okasalý tak dvorně, k tomuť bieše obut v škorně: tyť biechu drahně povetšely, avšak okolo děr cely, skrze něž viděti nohy. A také bieše up’al ostrohy, točenku maje na hlavě. +more Tak, jakž jej sezřech právě, jistěť se mi dvořák zdieše; hřebelce za pasem jmějieše.
Později dojde ke sporu mezi podkoním a žákem o tom, kdo z nich je ve společnosti významnější a kdo se má lépe. Přitom si ale neuvědomují, že argumenty, které předkládají tomu druhému, jsou vlastně zápory a nikoliv klady. +more Vypravěč příběhu jako nestranný pozorovatel vše zaznamenává. Celá hádka nakonec vyvrcholí rvačkou mezi oběma stranami. V té chvíli se vypravěč zvedne a odchází pryč.
