Cesko.wiki Politika dobrého sousedství
Author
Albert FloresPolitika dobrého sousedství je zahraniční politika, kterou uplatňuje Česká republika. Tato politika je zaměřená na udržování a posilování dobrých vztahů s okolními státy a regiony. Cílem je dosáhnout spolupráce a vzájemného porozumění v oblastech jako jsou politika, ekonomika, kultura, bezpečnost a životní prostředí. Politika dobrého sousedství se zakládá na principu respektu a dodržování mezinárodního práva a na úzké spolupráci s ostatními státy. Česká republika se snaží podporovat regionální integraci a spolupráci, zejména v rámci Evropské unie a Visegrádské skupiny. Klíčovými partnery České republiky v rámci této politiky jsou zejména Německo, Slovensko, Polsko a Rakousko. Spolupráce zahrnuje například pravidelná setkání na vysoké úrovni, společné projekty a iniciativy, konzultace a koordinaci stanovisek v mezinárodních organizacích. Politika dobrého sousedství je také zaměřená na podporu demokracie, lidských práv, právního státu a tržního hospodářství v okolních státech. Česká republika také poskytuje rozvojovou pomoc a technickou pomoc státům, které jsou v období přechodu k demokracii a tržnímu hospodářství. Tato politika je považována za důležitý nástroj pro posílení regionální stability a prosperity a pro ochranu společných zájmů. Česká republika se tak snaží být aktivním a důvěryhodným partnerem ve svém regionu.
Politika dobrého sousedství (anglicky: Good Neighbor policy) označuje pojem užívaný pro politiku vlády amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta ve vztahu k zemím Latinské Ameriky v průběhu 30. a 40. let 20. století.
Inaugurační projev
V posledním inauguračním projevu amerického prezidenta, který se konal dne 4. +more března roku 1933 (příště již to bylo 20. ledna) nastupující prezident Roosevelt řekl:.
Obsah politiky
Termín odráží touhu Spojených států amerických utvářet a udržovat dobré, přátelské vztahy se zeměmi západní polokoule na bázi společně sdílených zájmů. Součástí této politiky se časem stala i zásada, že se USA nebudou vměšovat do vnitřních záležitostí latinskoamerických zemí. +more Nejdříve byl její smysl Američany chápán jen ve vojenské oblasti. Reálným důsledkem tohoto pojetí byl například rok 1934, kdy se na Kubě dostala k moci vláda, která byla považována americkou diplomacií za příliš radikální. Avšak prezident Roosevelt v duchu této zásady, nevyhověl žádostem o vyslání námořní pěchoty na Kubu. Souhlasil ovšem s "měkkou" přátelskou intervencí amerických diplomatů na ostrově, za jejichž podpory se v Havaně podařilo prosadit za faktického vládce ostrova generála Fulgencia Batistu, který sám usedl do křesla prezidenta v roce 1940.
Politika skutečné, tedy absolutní neintervence ze strany Spojených států se uskutečnila v roce 1938. V Mexiku tehdy propukla krize způsobená znárodněním majetku amerických naftových společností. +more Roosevelt odmítl nátlak svého ministerstva zahraničí, jehož diplomaté žádali o svolení intervenovat v Mexiku ve prospěch amerických zájmů. Prezident přistoupil na bilaterální americko-mexická jednání, která vyústila v roce 1941 v dohodu o finanční kompenzaci americkým společnostem. To se také pozitivně odrazilo ve zlepšení obrazu Spojených států ze strany zemí Latinské Ameriky.
Shrnutí
Spojené státy americké se vzdaly práva na intervenci v latinskoamerických zemích a potvrdily tak možnost jejich svébytného vývoje. Nebyla však porušena Monroeova doktrína, tedy možnost případné americké ochrany západní polokoule před cizími narušiteli.
Literatura
Externí odkazy
[url=http://www.u-s-history.com/pages/h1646.html]Politika dobrého sousedství[/url]
Kategorie:Zahraničněpolitické doktríny USA Kategorie:Dějiny Latinské Ameriky