Polská Orava

Region Polská Orava Mnichovské dohody Polská Orava (region Čierna Orava) je region na jihu Polska v Malopolském vojvodství v okrese Nowy Targ. V minulosti do tohoto regionu patřily i slovenské obce Suchá Hora a Hladovka, které v současnosti patří pod slovenský okres Tvrdošín.

Charakteristika

Polská Orava je z jihu a západu ohraničená polsko-slovenskou hranicí, a ze severu a východu bývalou uherskou-polskou (haličskou) hranicí. Rozloha polské Oravy je 389 km².

Osady polské Oravy

Gmina Jabłonka: ** Chyżne ** Jabłonka ** Jabłonka-Bory (v minulosti nebyla samostatnou obcí) ** Lipnica Mała ** Orawka ** Podwilk ** Zubrzyca Dolna ** Zubrzyca Górna

* Gmina Czarny Dunajec (Čierny Dunajec): ** Piekielnik ** Podszkle

* Gmina Lipnica Wielka (Vyšná Lipnica) V současnosti má osady Bartoszowa Polana, Lipnica Wielka, Kiczory (samostatná obec od 1. ledna 1984, 14. +more obec Oravy), Leśniczówka na Lniarce (osada), Śmietanowa (myslivna).

* Gmina Raba Wyżne: ** Podsarnie ** Harkabuz ** Bukowina-Osiedle

Národnostní složení obcí podle uherského sčítání 1910

Sčítání obyvatelstva v Uhrách roce 1910 zjišťovalo mimo jiné národnostní strukturu obyvatelstva. Obyvatelé však neodpověděli na to, jaké jsou národnosti, ale jaký je jejich mateřský jazyk. +more Census zjišťoval sedm jazyků: maďarský, německý, slovenský, rumunský, rusínský, chorvatský a srbský, přičemž sčítací list obsahoval i kolonku jiný, takže polština nebyla v Uhersku předmětem zjišťování. Zatímco obyvatelé polské Spiše za svůj mateřský jazyk označili slovenštinu, obyvatelé polské Oravy označili většinou jako svůj mateřský jazyk jiný, přičemž samotný sčítací list v poznámce uvádí, že jde převážně o polské obyvatelstvo. Následující tabulka ukazuje složení obyvatelstva podle mateřského jazyka:

Historie

Zánik Rakousko-Uherska

Po rozpadu Rakousko-Uherska a vzniku samostatného Československa roku 1918 mělo Polsko zájem získat Čadčiansko-slúžnovský okres na Kysucích, Námestovský a Trstenský na Oravě a Spišskostaroveský na Spiši a území Spišské župy až po řeku Poprad, přičemž česko-slovensko-polská hranice by vedla po jižních svazích Vysokých Tater. Polští vojáci obsadili Spiš 6. +more listopadu 1918, ale po porážce u Kežmarku 8. prosince 1918 byli přinuceni ustoupit. V červnu 1919, kdy část Slovenska okupovala maďarská Rudá armáda a na části území vyhlásila loutkovou Slovenskou republiku rad, polští vojáci opět vtrhli na Slovensko a obsadili severní Spiš a severní Oravu. Po bojích mezi polskou armádou a česko-slovenskými legionáři a dobrovolníky a na nátlak dohodových velmocí se Polsko muselo opět stáhnout za původní uhersko-haličskou hranici, přičemž dohodové velmoci rozhodly o uspořádání plebiscitu jen ve sporných obcích Oravy a Spiše. Navzdory dohodě o uspořádání plebiscitu ve sporných obcích, ministr zahraničí Edvard Beneš podepsal s Polskem na Konferenci ministrů v Spa (Belgie) smlouvu o hranicích, kterou Polsku připadlo 13 spišských vesnic o rozloze 195 km² s 8 747 obyvateli a 12 oravských vesnic (město Jablonka a okolí, 389 km² s 16 133 obyv. ), jejichž obyvatelé byli téměř výhradně Slováci, resp. se za ně považovali (jelikož šlo převážně o goralské obyvatelstvo). Dohodové velmoci chtěly tímto uhasit jeden hrozící konflikt ve střední Evropě, neboť samotné Polsko bylo v té době ve válce s ruskou Rudou armádou, která ohrožovala Varšavu. Tímto však zůstal pocit neuspokojení na obou stranách: polské z důvodu ztráty části Těšínska a Javoriny s okolím a Slovenska, resp. jeho tehdejších reprezentantů i samotného obyvatelstva tím, že nebylo umožněno Slovákům zůstat žít v Československu.

Polsko však nadále požadovalo další území okolo Tatranské Javoriny (včetně samotné obce) a Ždiaru, přičemž za Poláky považovalo všechno goralské obyvatelstvo usídlené na slovenském území přes jeho přesvědčení. Diplomatický konflikt byl vyřešen až na Konferenci Ligy národů 12. +more března 1924, která rozhodla, že ČSR si ponechá území Ždiaru a Tatranské Javoriny a vymění si území okolo Vyšné Lipnice (a zbytek obce) na Oravě za vesnice Suchá Hora a Hladovka (také na Oravě), které byly původně přisouzeny Polsku. Nové hranice byly potvrzeny Československo-polskou smlouvou ze dne 24. dubna 1925 a jsou totožné s dnešní hranicí. Polsko však přesto zůstalo během celého meziválečného období nespokojené s novými hranicemi a stále mělo zájem o získání části českého Těšínska a některých obcí severního Slovenska, což se mu nakonec podařilo, ve spolupráci s Německem a Maďarskem při zničení Československa, v roce 1938.

23. prosince 1920 byl vytvořen na území polské Oravy a Spiše Spišsko-oravský okres (Powiat spisko-orawski) v rámci krakovského vévodství. +more Sídlem okresu bylo město Nowy Targ ležící mimo jeho území. Expozitury starosty byly pro Oravu v Jablonce a pro Spiš ve Vyšných Lapších. Na území okresu žilo téměř 24 tisíc obyvatel, rozloha okresu byla 583 km². V roce 1924 se území okresu zmenšilo o obce Suchá Hora a Hladovka vrácené Československu. Spišsko-oravský okres byl zrušen 1. července 1925 a včleněn do Novotarského okresu (Powiat nowotarski).

1938-1945

V říjnu 1938, v předvečer 2. světové války, Polsko v důsledku Mnichovské dohody a vídeňské arbitráže obsadilo severní části Slovenska v okolí Suché Hory, Hladovky a Javoriny (včetně samotných obcí), jakož i území kolem Lesnice (včetně samotné obce) v Pieninách, lázně Smerdžonka (dnes lázně Červený Kláštor), která byla Slovensku nakonec ponechána a části obcí Černé, Skalité a Svrčinovec na Kysucích severně od železnice, malé zalesněné území kolem obce Cigeľka, malý pás území blíže Lupkowa východně od Medzilaboriec a taktéž malé území kolem hranic podél řeky Poprad při Medzibrodí, Sulíne (spolu s pramenem Sulínka a výběžkem Lopata) a Legnave a Dunajec při Spišské Staré Vsi, který se ocitl celý na území Polska, přičemž hranice vedla mezi řekou a státní cestou do Červeného Kláštera (oficiálně získaly tato území 1. +more prosince 1938, podepsáním delimitačních protokolů mezi ČSR a Polskem v Zakopaném). Po vypuknutí 2. světové války Slovensko, spolu s Německem a Sovětským svazem, napadlo Polsko, ačkoli role Slovenské armády byla jen symbolická. Výměnou za to získalo zpět území ztracené roce 1938 a také území ztracené roce 1920. K opětovnému připojení území oficiálně došlo 24. listopadu 1939.

V lednu 1945 bylo toto území osvobozeno Rudou armádou. Obyvatelé celé Spiše a Oravy (včetně území ztracených v letech 1920-1924) vytvořili instituce podobné institucím ve zbylém Československu (samostatné Slovensko opět přestalo existovat) a odolávali polským úřadům, které se snažily obsadit tato území a obnovit státní hranice v podobě před rokem 1938. +more Československý prezident Edvard Beneš se však rozhodl v rámci své koncepce obnovy předmnichovských hranic tento region znovu vydat Polsku (smlouva byla podepsána 20. května 1945) navzdory výsledku plebiscitu konaného pod dohledem sovětské Rudé armády, ve kterém až 98 % tamních obyvatel vyjádřilo touhu zůstat žít v Československu. Proti tomuto rozhodnutí protestovali u prezidenta mnohé delegace, petice byly posílány do Prahy i do Varšavy, protestovali i američtí Slováci a slovenský klérus. 20. května 1945 však byla obnovena předválečná hranice.

Po 2. světové válce

Polští vojáci obsadili severní Spiš a Oravu 17. května 1945 a začali odtud vyhánět slovenské úředníky, klérus a učitele. +more Následovaly přepady a perzekuce vůči slovenským obyvatelům anektovaných území, v čemž vynikal zejména polský antikomunista, partyzán a terorista Józef Kuras Ogień. Stejně se tam objevily i ozbrojené srážky, při kterých bylo několik Slováků zabito. Výsledkem těchto perzekucí byl útěk asi 6 000 Slováků (25 % tamní populace) z Oravy a Spiše. Slováci z „polské“ Spiše se usadili převážně v Kežmarku, Svitu a Popradu, zamagurských obcích a obcích po vyhnaných Němcích. Slováci z „polské“ Oravy se usadili převážně na jižním Slovensku (kde například Slováci z Velké Lipnice dosídlili obec Torč, která se v roce 1948 přejmenovala na Novou Lipnici a od roku 1974 je součástí obce Dunajská Lužná), Slezsku a českých Sudetech. Až 10. března 1947 (po zdlouhavých jednáních) byla mezi ČSR a polském podepsána dohoda zaručující základní práva Slovákům v Polsku. Následně bylo otevřeno 41 slovenských základních škol a jedna střední škola (lyceum) v Jablonce. Na začátku 60. let však byla většina z nich zrušena.

Od 1. ledna 1999 je polská Orava rozdělena do čtyř gmin (obcí), z nichž pouze gminy Jablonka a Vyšná Lipnica leží pouze na území polské Oravy.

Ve školním roce 2011/2012 bylo v Polsku 5 slovenských školek s 22 žáky, 6 základních škol se 145 žáky a 3 gymnázia (pro žáky ve věku 13-16 let) s 29 žáky, celkem tedy 196 žáků. Oproti ročníku 2009/2010 přibyly 2 školky, počet žáků byl v ročníku 2009/2010 217 a v následujícím 197. +more Ve školním roce 2005/2006 se slovenštinu učilo 279 žáků.

Počet etnických Slováků v zemi se odhaduje na 10-20 tisíc, ale při polském sčítání lidu z roku 2002 se k slovenské mateřské řeči přihlásilo pouze 1710 lidí, protože národnost se v Polsku při tomto sčítání lidu nezjišťovala, z nichž slovenštinou v domácnosti mluvilo jen 791 obyvatel.

Při sčítání lidu v roce 2011 se k české národnosti jako první přihlásilo 2000 obyvatel, slovenskou národnost jako druhou uvedlo dalších 1000 obyvatel.

Turistika

Mezi zajímavosti regionu patří výstup na Babí horu a Oravskou Maguru.

Odkazy

Reference

Související články

Československo-polský spor o Oravu a Spiš

Externí odkazy

[url=http://www.tsp.org.pl/]Spolek Slováků v Polsku[/url]

Kategorie:Historická území Polska Kategorie:Podkarpatské vojvodství Kategorie:Polsko Kategorie:Údržba:Články s nekontrolovanými překlady