Poslední stránky z deníku jedné ženy

Poslední stránky z deníku jedné ženy je povídka ruského spisovatele Valerije Jakovleviče Brjusova, zveřejněná poprvé roku 1910 v časopise Russkaja mysl a jež se později stala součástí knihy Noci a dny: Druhá kniha povídek a dramatických scén.

Děj

Manžel hrdinky celé povídky a autorky deníku je ve své pracovně nalezen mrtvý a pravděpodobně byl zavražděn. Hrdinka se snaží žít, jakoby k tragické události nedošlo, nadále střídá své dva milence, ale vdovství a svoboda komplikují jejich vztahy. +more Jeden z milenců se přizná k vraždě jejího manžela, druhý páchá sebevraždu, protože se nechce o svou milovanou ženu dělit. Na konci povídky odjíždí vyčerpaná hrdinka společně se svou sestrou a milenkou v jedné osobě na jih Francie.

Postavy

Natalja Glebovna (Nathalie) - hlavní hrdinka povídky, mladá žena, je vypravěčkou příběhu * Viktor Valerianovič - manžel Nathalie, 15. září byl ve své pracovně zavražděn * Modest Nikandrovič Ileckij - umělec a milenec Nathalie * Voloďa - student a milenec Nathalie * Maman - matka Nathalie, nejvíce ji zajímá sociální status dcery a její materiální zabezpečení * Lidočka - osmnáctiletá sestra Nathalie, je do své sestry zamilovaná * Chmyljov - vyděrač

Kritika díla

Dílo vzbudilo mnoho kritických ohlasů. A. +more Zakrževskij o hlavní hrdince napsal: "V tomto díle se podařilo Brjusovovi proniknout do svatyně svatých, kterou zná jenom žena. Jeho psychologická analýza mu v této povídce napomohla vykreslit ucelený, jasný a živý obraz ženy, který se v literatuře již dlouho neobjevil. " Naopak E. Koltonovskaja usoudila, že obraz hlavní hrdinky je umělý a rozporuplný, a že její charakteristický klid pramení z toho, že jí Brjusov obdařil vlastní (mužskou) psychikou. O stejném zosobnění autora v postavě hlavní hrdinky se zmínil i Konstantin Balmont: "Ach trápím se, trápím, Kam se poděl Brjusov. Nebo už není mezi námi. ".

I. Alexandrovskij spatřoval souvislost syžetu povídky s případem ženy jménem Marie Nikolajevna Tarnovská, jejíž manžel si pojistil život ve prospěch své manželky a nakonec byl zavražděn jejím milencem, mládencem Naumovem. +more K vraždě ho údajně podnítila sama Tarnovská společně se svým druhým milencem, právníkem Donatem Prilukovem. Sám Brjusov ale mezi povídkou a tímto případem žádné souvislosti neviděl.

Další kritici si všímali toho, že se v povídce snoubí „klasická strohost jazyka, dovednostní distribuce narativního materiálu a poutavost fabule“, že se v povídce „projevuje Brjusovovo umění pomocí čistých tahů vykreslit zajímavé koncepce“ a také si povšimli „dokonalosti literární formy, množství detailů, které jsou zvoleny tak, aby upoutaly pozornost čtenáře, a ostrého jazyka. Jedná se o realismus v tom nejlepším slova smyslu. +more“.

České vydání

Filmové zpracování

V roce 1990 novelu zfilmoval Vasilij Panin pod názvem Zamiluju se, když se mi zachce , v roli Nathalie se objevila Vera Sotnikovová. Další adaptace následovala o čtyři roky později v rusko-francouzsko-italské koprodukci, film režíroval Georges Bardawil, v hlavní roli Sandrine Bonnaire a William Hurt.

Reference

Kategorie:Ruská literární díla