Cesko.wiki Potuové
Author
Albert FloresPotuové (Nyctibiiformes) je řád ptáků, který zahrnuje pouze jedinou čeleď potuovití (Nyctibiidae) s jediným rodem potu (Nyctibius). Potuové se vyskytují v tropických a subtropických oblastech Jižní a Střední Ameriky. Jsou příbuzní lelkům (Caprimulgiformes) a lelkounům (Podargiformes). Jedná se o noční ptáky živící se hmyzem. Všichni potuové si jsou velmi podobní; jejich opeření je silně kryptické a přes den, když nehybně vysedávají na koncích větví a pařezů, dokáží dokonale splynout se svým okolím.
Systematika
Potuové byli původně řazeni k lelkům (Caprimulgiformes), nicméně v roce 2016 začala být skupina potů uznávána jako samostatný řád. Ukázalo se totiž, že lelci a potuové sice vypadají velmi podobně, jedná se však o výsledek konvergentní evoluce. +more Jejich genetické a morfologické znaky jsou hluboce odlišné (potuové mají „zub“ na horním zobáku a unikátní oční víčka, viz dále).
K potuům se řadí následujících 7 druhů:
* potu dlouhoocasý, Nyctibius aethereus (Wied-Neuwied, 1820) * potu rezavý, Nyctibius bracteatus Gould, 1846 * potu velký, Nyctibius grandis (Gmelin, 1789) * potu obecný, Nyctibius griseus (Gmelin, 1789) * potu středoamerický, Nyctibius jamaicensis (Gmelin, 1789) * potu bělokřídlý, Nyctibius leucopterus (Wied-Neuwied, 1821) * potu andský, Nyctibius maculosus Ridgway, 1912
Popis a morfologie
Dosahují délky 21-55 cm a váhy 46-620 g. Všichni zástupci potuů mají podobné hnědošedě zbarvené peří, které jim umožňuje dokonale splynout s prostředím. +more Jejich dokonale zvládnuté technice maskování přidává i jejich protipredátorská strategie, během které potuové hřadující na konci suché větve obrátí hlavu vzhůru a zamrznou. Potuové mají velkou hlavu, dlouhá křídla a štíhlé dlouhé tělo. Tento aerodynamický tvar těla jim dobře slouží při chytání hmyzu v hustých pralesích, kdy obratně a tiše kličkují v hustém stromovém baldachýnu bez toho, aniž by se dotýkali vegetace. Zobák je krátký a tenký. Potuové dokáží svou čelist extrémně široce rozevřít. Horní zobák má při okraji výstupek, jakýsi „zub“, který společně s široce rozevíratelným zobákem pomáhá v chytání velkého hmyzu s dlouhými křídly a masivníma nohama. Mezi zobákem a očima vyrůstá skupina štětin. Potu obecný na pařezu Potuové mají extrémně velké oči, které dokáží obratně vykoulet z důlků, což jim umožňuje velmi široký úhel rozhledu bez toho, aniž by museli pohnout hlavou. To se hodí především při hřadování během dne, kdy se potuové snaží splynout s okolím a vyhnout se tak predátorům. Horní oční víčka mají dvě nezvyklé tenké štěrbiny, které ptákům umožňují sledovat okolí i v případě zavřených očí. Patrně se jedná o další z obranných strategií, kdy potuové dokáží sledovat pohyb kolem sebe, aniž by odkryli své oči a riskovali, že odlesk světla odhalí jejich pozici. Potuové také umějí zavírat a otevírat horní a spodní víčko nezávisle na sobě.
Biologie
Jedná se o noční ptáky, kteří tráví dny hřadováním na konci větví. Aktivní jsou od soumraku do úsvitu, kdy pátrají po hmyzu na svém teritoriu. +more Mají hlasitý vokální projev, který se druh od druhu značně liší (od vysoce položeného pískání potua bělokřídlého po hrdelní nářek potua velkého). Vokální projev slouží hlavně k vymezování teritorií. Hlavním zdrojem potravy potuů je létající hmyz jako brouci, noční motýli, rovnokřídlí a termiti. Je možné, že občas uloví i netopýra nebo malého ptáka, taková pozorování jsou však vzácná. Hmyz vyhlíží ze svého stanoviště na větvi, po spatření kořisti se na ni vrhne a po polapení se vrací zpět na své původní místo.
Potuové jsou monogamní. Samice klade pouze jedno vejce do důlku nebo na plošinku někde na stromě. +more Hnízdo nestaví. Inkubace trvá přes měsíc a je sdílena oběma partnery. Ptáčata jsou krmena oběma rodiči regurgitací potravy. Již kolem věku dvou týdnů se mláďata učí jak se napřímit a nehybně splynout s okolím stejně jako rodiče.
Rozšíření
Jedná se o stálé ptáky, kteří obývají neotropické oblasti Jižní a Střední Ameriky. Severní hranice jejich areálu sahá do Mexika, na jihu to je Uruguay a jižní Brazílie. +more Vyskytují se i na karibských ostrovech jako je Jamajka a Hispaniola. Jsou to lesní ptáci a obývají jak nížinaté, tak hornaté pralesy.