Právní vztah

Právní vztah je společenský vztah dvou nebo více subjektů práva, které mají vzájemná práva a povinnosti. Jde především o pojem soukromého práva, vyloučen ale není ani v právu veřejném, ačkoli se zde zpravidla nepoužívá...

Aby právní vztah vznikl, je třeba, aby vznikla nějaká právní skutečnost, např. podpis smlouvy, která bude upravena konkrétní právní normou. +more Bez této právní regulace by mohlo jít o společenský vztah, nikoli ale o vztah právní, neboť by nebyl právem hodnocen a regulován. Příkladem právního vztahu může být např. dluh, manželství nebo účast společníka ve společnosti s ručením omezeným.

Typy právních vztahů

Podle počtu subjektů daného vztahu se dělí na právní vztahy dvoustranné a vícestranné. Podle určitosti těchto subjektů pak na právní vztahy: * relativní - jde o vztah konkrétních subjektů. +more * absolutní - jeden ze subjektů je určitý a ten má vůči neurčitému množství jiných subjektů určité absolutní právo či absolutní povinnost, které tedy působí tzv. erga omnes (vůči všem). Jde např. o vlastnictví. Absolutní právní vztah je ale v právní teorii problematizován a jedná se proto především o absolutním právu (povinnosti), kdežto za právní vztah bývá považován jen typ relativní.

Jiné dělení právních vztahů může spočívat ve zhodnocení předmětu vztahu, např. statusové (stavové), jako je třeba rodičovství, a závazkové (obligační), včetně závazků škodních.

Prvky právního vztahu

Základním prvkem každého právního vztahu jsou jeho subjekty, tedy osoby zavázané vzájemnými povinnostmi a oprávněné k vzájemným právům. Subjektem může být jak fyzická osoba, tak osoba právnická, ale i stát. +more Aby šlo o subjekt způsobilý, musí mít právní osobnost. U osob fyzických se nabývá narozením (resp. početím, jde-li o tzv. nascitura), u osob právnických samotným vznikem. A aby nebyl jen způsobilý, ale aby se vlastním přičiněním mohl subjektem konkrétního právního vztahu opravdu stát, musí mít navíc plnou svéprávnost, která se u osob fyzických se v plném rozsahu nabývá především až dovršením zletilosti. Právnické osoby samy nejednají, ale podle § 161 občanského zákoníku za ně jednají jiné fyzické osoby.

Dalším prvkem každého právního vztahu jsou daná konkrétní práva a povinnosti, neboli obsah vztahu. A posledním prvkem je jeho předmět, který lze rozlišovat na předmět primární, lidské chování upravené právním vztahem, a předmět sekundární, určitá práva či věci, ke kterým se dané lidské chování vztahuje. +more Pouze předmět primární je ale prvkem nezbytným, protože mohou existovat právní vztahy, které spočívají jen v chování, tedy sekundární předmět u nich může absentovat.

Vznik právního vztahu v českém právu

# ze zákona - zcela výjimečné # z konstitutivního rozhodnutí soudu nebo správního úřadu - též výjimečné (např. zřízení zástavního práva rozhodnutím soudu dle § 156 odst. +more 1 občanského zákoníku) # z právních a protiprávních jednání (nejtypičtější a nejobvyklejší) # z událostí a protiprávních stavů # z jiných právních důvodů (např. vznik nálezcova práva na nálezné vyplývající z právního vztahu vlastníka věci ztracené a jejího nálezce dle § 135 odst. 2 občanského zákoníku).

Literatura

Kategorie:Vztahy Kategorie:Právní pojmy