Praça do Comércio

Technology

12 hours ago

Author

Praça do Comércio (v českém překladu Obchodní náměstí), známé také jako Terreiro do Paço (česky Palácové náměstí), je jedno z největších a nejkrásnějších náměstí v centru Lisabonu. Náměstí je ohraničeno třemi stejnými bloky budov se třemi patry a z jižní strany širokou řekou Tejo. V přízemí se nacházejí arkády až do výšky prvého patra, druhé patro je osazeno balkony se železným zábradlím.

Středu náměstí vévodí jezdecká socha krále Josefa I. +more, od předního portugalského sochaře Machada de Castro, který sochu dokončil až v roce 1775. Bronzová socha koně zašlapávajícího hady s králem v sedle vedla projíždějící anglické obchodníky a cestovatele k označení tohoto místa jako „náměstí Černého koně“.

Při pohledu na jezdeckou sochu nelze v pozadí přehlédnout Arco da Victória, monumentální oblouk tvořící přechod mezi Rua Augusta, hlavní tepnou protínající centrum města, a samotným náměstím, kde je citlivě začleněn do samotné zástavby.

Struktura celého náměstí byla provedena v souladu s návrhem architekta Eugenia dos Santos, ale délka prací způsobila, že poslední práce byly dokončeny až v druhé polovině 19. +more století podle projektu architekta Veríssimo José da Costa, a to v roce 1861 po začlenění skupiny plastik od autorů Antoine Calmels a Vitora Bastos.

Historie vzniku náměstí

Po ničivém zemětřesení, které Lisabon postihlo roku 1755, Praça do Comércio nahradilo prostor po zničeném Palácio da Ribeira a náměstí, na němž stál. Portugalský král +more_Portugalský'>Manuel I. rozhodl roku 1511, že nové sídlo portugalského království bude v paláci u řeky Tejo, a nikoliv jako doposud na hradě svatého Jiří. Palác sloužil společně s celní správou (Alfândega), tzv. Indickým domem (Casa da Índia), mincovnou (Casa da Moeda), zbrojnicí (Arsenal) a budovou operního divadla (Teatro da Ópera do Tejo), které bylo otevřeno jen pár měsíců před tím, než živelní pohroma postihla portugalské královské město.

Bezprostředně po zemětřesení Sebastião José de Carvalho e Melo, toho času ministr D. José, známý později pod jménem markýz Pombal, převzal záštitu nad provedením nezbytných legislativních opatření, která měla za úkol překonat sociální a hospodářské problémy související s následným rozvojem města po zemětřesení. +more V roce 1756 byl vytvořen Casa do Risco das Obras Públicas, tým vojenských inženýrů vedených Manuelem de Maia; nejvýznamnějšími představiteli byli Eugénio dos Santos de Carvalho a Carlos Mardel.

Výše zmíněný tým inženýrů připravil plán, který ve třech částech rozváděl různé možnosti rekonstrukce prostoru mezi náměstím Rossio a Paço da Ribeira. Ministrem zvolené řešení odevzdané králi bylo nejradikálnějším ze všech předložených, navrhovalo zbourat všechny části čtvrti Baixa, která byla poničena či zničena, a na jejich místě postavit čtvrť zcela novou, kde bude panovat soulad mezi šířkou ulic a šířkou a výškou jednotlivých budov.

Konečný plán podle návrhu Eugenia dos Santos dal základ naprosto novému městu, spolu s geometricky vyváženou urbanistickou sítí, kde osm ulic ve směru sever-jih propojilo náměstí Rossio se zničeným Národním palácem, a kolmo je přetínalo devět ulic uspořádány ve směru západ-východ. Na místě bývalého paláce bylo projektováno nové náměstí ve stylu francouzského „place royale“, s orientací přímo na řeku Tejo a dokonalým geometrickým uspořádáním.

První zmínka o Praça do Comércio se nachází v povolení z června 1759, jakožto odkaz na plánovanou akci tzv. výměny obchodu, spojenou s výstavbou budov, kde se budou střetávat obchodníci a kapitál z celého světa. +more Nové náměstí se stalo prostorem pro trh a obchody nové buržoazie chráněné markýzem de Pombal; dle jeho slov se podařilo vytvořit „oficiální nové centrum hlavního města a vlády celé země“.