Propad uhlíku

Diagram uhlíkového cyklu. Černé čísla ukazují, jak je uhlík přítomen v různých úložištích v miliardách tun (Gt). Modrá čísla ukazují, kolik uhlíku se ročně vymění mezi jednotlivými úložišti. Propad uhlíku je přírodní nebo umělý rezervoár, kde se hromadí a ukládá uhlík buď dočasně a nebo trvale. Proces, při kterém propady uhlíku odstraňují oxid uhličitý (CO2) z atmosféry je znám jako vázání (sekvestrace) uhlíku. Zájem a povědomí veřejnosti o významu propadů CO2 vzrostl od doby přijetí Kjótského protokolu, který podporuje jejich použití jako formu uhlíkové kompenzace. Existují různé strategie používané pro zlepšení tohoto procesu.

Přírodní propady uhlíku jsou:

* Absorpce oxidu uhličitého oceány prostřednictvím fyzikálně-chemických a biologických procesů * Fotosyntéza suchozemskými rostlinami.

Přírodní propady jsou obvykle mnohem větší než propady umělé. Hlavní umělé propady uhlíku jsou:

* Skládkování * Návrhy na zachycování a ukládání uhlíku.

Mezi zdroje uhlíku patří:

* Spalování fosilních paliv (uhlí, zemního plynu a ropy) lidmi pro účely energetiky a dopravy * Požáry/hoření (spalováním) * Zemědělská půda (dýchání zvířat); existují zde návrhy na zlepšení zemědělských postupů, které by zvrátily tento proces.

Reference

Kategorie:Klimatické změny Kategorie:Fotosyntéza Kategorie:Činitelé radiačního působení