Cesko.wiki Proprietární kolonie
Author
Albert FloresProprietární kolonie byly osídlení vytvořená v koloniálním období, které byly vlastněny jednotlivými osadníky nebo osadnickými společnostmi. Tento typ kolonií byl běžný zejména v 16. a 17. století, kdy evropské státy zakládaly kolonie po celém světě. Vlastníci kolonií, nazývaní prorietáři, získali od svého státu právo na soukromé vlastnictví daného území a měli rozsáhlou kontrolu nad osídlením. Mnoho známých kolonií, například v oblasti dnešní Severní Ameriky či Austrálie, bylo založeno jako proprietární kolonie. Některé z těchto kolonií byly později přeměněny na královské kolonie, kdy přecházely pod přímou kontrolu státní moci. Proprietární kolonie měly značnou politickou a ekonomickou autonomii v rámci svého vlastního území, avšak často byly spojeny s problémy konfliktů mezi vlastníky, státem a původními obyvateli daného území. Na začátku 18. století, se tento typ kolonií postupně přestal používat a byl nahrazen jinými formami kolonialismu.
Proprietární kolonie neboli vlastnická kolonie byl typ anglické koloniální správy uplatňovaný zejména v Severní Americe a Karibiku v 17. století. Cecil Calvert, 2. baron z Baltimore, první „guvernér vlastník“ (Proprietary Governor) provincie Maryland
Typy kolonií
V Britské říši patřila veškerá území králi a bylo jeho výsadou toto území rozdělovat. Proto bylo všechno koloniální území děleno královským výnosem na jeden ze čtyř typů: vlastnické (proprietární), královské, akciové nebo smluvní. +more Král Karel II. použil proprietární řešení, aby odměnil své spojence a aby se zbavil starostí o vzdálené území a mohl soustředit svou pozornost na samotnou Británii. Nabídl svým přátelům koloniální území královským výnosem, což usnadnilo soukromé investice a samosprávu kolonií. Tyto listiny učinily z majitele prakticky neomezeného vládce, který se zodpovídal pouze anglickému zákonu a králi. Karel II. dal území Nového Nizozemí svému mladšímu bratru vévodovi z Yorku, který jej přejmenoval na New York. Území, které dal Williamu Pennovi, bylo pojmenováno Pensylvánie. V konečném důsledku se ukázalo, že negativa tohoto řešení převažují nad pozitivy. Angličtí panovníci se později snažili vrátit veškerou moc a autoritu do svých rukou a proprietární kolonie byly měněny na kolonie korunní, které byly řízeny úředníky jmenovanými králem.
Historický původ
Ve středověku bylo v kontinentální Evropě obvyklé, že panovník udělil feudálním pánům hraniční území, na kterých měli tito šlechtici prakticky pravomoci vládce. Toto opatření mělo zabránit zahraniční invazi a hlavní jejich povinností byla ochrana hranic. +more Tato území nebo panství bývala nazývána palatináty. Tento typ uspořádání vznikl v normanských časech pro určitá anglická pohraniční hrabství (Lancashire a Durham) a přetrvával přinejmenším zčásti do roku 1830 a to z dobrých důvodů: odlehlost území, špatná komunikace, správa prováděná za obtížných okolností.
V rámci systému vlastnických kolonií dostávaly osoby buď významné či blízké panovníkovi Britské říše obchodní smlouvy za účelem založení kolonií. Majitelé takto získaných území si poté vybrali guvernéry a další úředníky. +more Tento systém byl použit k založení několika kolonií na ostrově Newfoundland. Vlastnické kolonie v Americe byly řízeny majitelem, který obdržel území na základě královské listiny. Tuto moc obvykle vykonával téměř jako nezávislý vládce. Provincie Maryland, Karolína a několik dalších kolonií v Americe byly původně založeny tímto vlastnickým systémem. Odlišovaly se od kolonií koruny tím, že se jednalo o komerční podniky založené pod autoritou koruny. Guvernéři, jako držitelé vlastnických práv, měli právní odpovědnost za kolonii, jakož i odpovědnost vůči akcionářům za zajištění bezpečnosti jejich investic. Vlastnický systém byl většinou neefektivní, protože vlastníky byli z velké části majitelé povětšinou nepřítomní v kolonii. Mnozí svou kolonii ani nikdy nenavštívili. Počátkem 18. století téměř všechny vlastnické kolonie buď odevzdaly své charty koruně a staly se královskými koloniemi, nebo jim panovník uložil jiná významná omezení.
Odkazy
Reference
Literatura
MARTINEZ, Albert J. "The Palatinate Clause of the Maryland Charter, 1632-1776: From Independent Jurisdiction to Independence. +more" American Journal of Legal History (2008): 305-325. [url=https://www. jstor. org/stable/25734128]in JSTOR[/url] * MERENESS, Newton Dennison. Maryland as a proprietary province (1901) [url=https://books. google. com/books. hl=en&lr=&id=k0YOAAAAIAAJ]online[/url] * OSGOOD, Herbert L. “The Proprietary Province as a Form of Colonial Government. ” Part I. American Historical Review 2 (červenec 1896): 644-64; Part 495. vol 3 (October 1897): 31-55; Part III. vol 3 (leden 1898): 244-65. [url=https://www. jstor. org/stable/1833981]part 1 online free at JSTOR[/url], [url=https://www. jstor. org/stable/1832502]part 3[/url] the standard survey * OSGOOD, Herbert Levi. The American Colonies in the Seventeenth Century: The Proprietary Province in Its Earliest Form, the Corporate Colonies of New England (1930) * OSGOOD, Herbert Levi. The Proprietary Province in Its Later Forms (Columbia University Press, 1930) * ROPER, Louis H. , Bertrand Van Ruymbeke, eds. Constructing Early Modern Empires: Proprietary Ventures in the Atlantic World, 1500-1750 (Brill, 2007).
Kategorie:Britské impérium Kategorie:Dějiny Spojeného království