Cesko.wiki Protiturecká pevnost (Komárno)
Author
Albert FloresProtiturecká pevnost v Komárně je pevnost vystavěná ve dvou obdobích. Na základech staršího hradu začala roku 1546 výstavba Staré pevnosti a roku 1658 začala výstavba Nové pevnosti. Dne 31. května 1963 byl soubor sedmi objektů Staré a Nové pevnosti prohlášen za národní kulturní památku a je registrován v ÚZPF pod č. 302.
Spolu s fortifikačním systémem města Komárno vytvořeným v období napoleonských válek, tvoří protiturecká pevnost Komárenský pevnostní systém nebo jinak zvaným Pevnost Komárno. Tento systém je největším fortifikačním komplexem na Slovensku a s Dunajským předmostím, Sandberskou a Igmándskou pevností na území Maďarska, které byly v svém období součástí tohoto opevnění, tvoří největší fortifikační komplex v rámci bývalého Uherska.
Komárenský pevnostní systém je zapsán do předběžného seznamu světového dědictví UNESCO pod názvem Systém opevnění na soutoku řek Dunaje a Váhu v Komárně - Komárom. O zápis požádalo Slovensko roku 2002 a Maďarsko se přidalo roku 2007.
Stará pevnost
Stará pevnost je nejstarším objektem protiturecké pevnosti. Byla postavena na soutoku řek Váh a Dunaj podle plánů italského pevnostního inženýra Pietra Ferrabosca. +more Impulsem bylo pravděpodobně dobytí Budína vojsky Osmanské říše v roce 1541. Stavba bastionové pevnosti začala 23. března 1546 a byla ukončena v roce 1557. V roce 1570 pevnost silně poškodila povodeň a došlo ke zhroucení části kurtin (spojovací opevnění mezi bastiony). Opravena byla v letech 1572-1592 pod vedením Urbana Sϋessa.
V roce 1594 prokázala svou funkčnost, když odolala měsíčnímu obléhání stotisícového vojsku Sinanského paši na jeho výpravě do Uher. V letech 1673-1683 byla pevnost během výstavby Nové pevnosti rozšířena o korunní hradbu, napojující se na západní bastiony. +more V letech 1826-1839 proběhla poslední velká přestavba, v 19. a 20. století byly na ní provedeny jen malé úpravy.
Stará pevnost má pět bastionů. Východní bastion nazývaný též špicový směřuje do ústí řek. +more Dva městské, severní a jižní, tvoří základ obrany od Žitného ostrova a jsou propojeny kurtinou. Obranu směrem k Dunaji a Váhu tvoří dva bastiony vedle špicovitého bastionu. Tyto mají nepravidelný, terénem determinován tvar. Pevnost má dvě nádvoří, malé východní a velké západní, oddělené kurtinou. Po obvodu pevnosti jsou kasematy, prostory sloužící posádce. Zděné části pevnosti byly chráněny zemními náspy. Kolem pevnosti byl vodní příkop. Brána zvaná Ferdinandova byla u jižního městského bastionu a západní kurtiny. Na stavbu byl použit stavební kámen, pálené cihly a zemina.
Nová pevnost
Nová pevnost rozšiřuje starou pevnost, impulsem k výstavbě byla další ofenzíva Osmanské říše a dobytí pevnosti v Nových Zámcích. Hned po dobytí v roce 1663 se začalo se stavbou. +more Nejdříve bylo vybudováno pouze zemní opevnění, které bylo později upraveno na zděné. Samotné opevňovací práce byly provedeny podle plánů Františka Wymesa. Nová pevnost měla pět bastionů, tři západní s nejmohutnějším středovým a dva východní, které se volně napojovaly na Starou pevnost. Mezi třemi západními bastiony byly dva raveliny které je spojovaly, přičemž jižní z nich chránila vchod do Nové pevnosti Leopoldovu bránu.
Jednotlivé bastiony a raveliny mají následující názvy: jihozápadní bastion - bastion Strážného anděla, jižní ravelin - ravelin imperátorky, západní bastion - bastion Madony, severní ravelin - ravelin imperátora, severozápadní bastion - bastion sv. Xavera, severovýchodní bastion - bastion sv. +more Ludvíka a jihovýchodní bastion - bastion sv. Kryštofa.
I nová pevnost měla široký vodní příkop a vedlo do ní několik bran. Před pevností byly zbudovány kontreskarpy, kryjící kurtiny a bastiony pevnosti. +more Stará a Nová pevnost zvané též Citadela, byly prvkem obranné linie, která měla bránit pronikání Osmanů do Středního Pováží.
Ve stejném období byl budován i pevnostní objekt Leopoldov u Hlohovce.
V 1682 roce byla pevnost poškozena povodní, ale Leopold I. +more zajistil její opravu. Následně v roce 1683 odolávala vojskům Imricha Tökölyho. Po porážce osmanských vojsk u Vídně v témže roce nastala změna poměrů, které způsobily ztrátu významu pevnosti jako pohraniční. Její osud zpečetila zemětřesení v letech 1763 a 1783. Kvůli nerentabilitě oprav byla pevnost armádou opuštěna a nakonec Josef II. daroval pozemek pevnosti městu a budovy byly vydraženy.
Stavební materiály odpovídaly účelu stavby, byly použity kámen, pálené cihly a zemina. I přes přestavby se stavební základ pevnosti prakticky nezměnil. +more Fasády kasematových chodeb jsou cihlové s kamennými římsami na vrchu. Hradby pevnosti jsou cihlové a v rozích posílené vápencovými kvádry.
19. století
Teprve v 19. století nastala změna. +more Výbojné chování revoluční Francie způsobilo, že v roce 1807 byl proveden průzkum a plánování a nakonec byla pevnost v roce 1808 opravena a jižní a severní křídlo bylo vyzděno, protože do té doby bylo jen v zemní podobě. Byla dobudována korunní hradba. Pamětní tabule na dostavěné části pevnosti říkají, že přestavba severního a jižního bastionu začala 20. srpna 1808 a dokončena byla téhož roku 4. listopadu.
V roce 1810 byla na nádvoří nové pevnosti vybudována kasárna ve tvaru „U“ rovnoběžně s tvarem kurtin a následně roce 1815 byla postavena velitelská budova v jižní části nádvoří ve tvaru nepravidelného čtyřúhelníku. V letech 1827-1839 byly postaveny ve Staré pevnosti za obvodovými zdmi kasematové prostory, sloužící jako ubytovací a skladovací prostory. +more Tvar obvodových obranných zdí zůstal nezměněn.
V následném období byly vybudovány další prvky opevnění, které se týkaly města, tzv. fortifikační systém města Komárno a to přestavba Palatinské linie (1839-1847), stavba Sandberské (Monoštorské) pevnosti roce 1851, přestavba Dunajského a Vážského předmostí (1851-1871), ukončení Vážské linie (1871) a výstavba Igmándské pevnosti (1871-1877).
20. století
V samotné pevnosti nenastaly během tohoto století zásadnější změny, jen rozrůstání města dosáhlo na obrannou linii pevnosti. Také výstavba železnice způsobila přerušení obranného valu Palatínské linie v prostoru mezibastionu III. +more-IV. V roce 1908 byla situována na hranici pevnosti v prostoru tzv. envelope při Váhu továrna na výrobu munice. Při muniční továrně byl zřízen i výzkumný ústav a celý komplex se nazýval Císařsko-královský dělostřelecký výzkumný ústav (Kaiser-Königliche Artillerie Forschung Anstalt). Po válce však zanikl.
Po první světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska došlo k rozdělení města mezi Maďarsko a Československo a Dunaj byl určen jako hraniční tok. Tím ztratil obranný val kolem města význam uceleného řetězec. +more V 1919 po vzniku Maďarské republiky rad došlo k ostřelování Komárna. K větším škodám na pevnosti nedošlo, ale byl zasažen muniční sklad nacházející se v pevnosti Vážského předmostí a způsobený výbuch poškodil objekt, který chátral a to se ještě zhoršilo i během druhé světové války. Roku 1923 prošly objekty pevnosti a pevnostního systému pod správu armády ČSR a do staré pevnosti byl umístěn sklad 12. střeleckého pluku M. R. Štefánika, který byl městskou posádkou až do roku 1938.
V roce 1930 došlo k asanaci bastionu I. kvůli výstavbě silničního spojení do Bratislavy. +more V meziválečném období v době budování pohraničního opevnění, došlo k rozhodnutí vybudovat v prostoru Komárna 5 pěchotních srubů, nakonec došlo ale jen k výstavbě KO-S1 a KO-S3 na obranu železničního mostu a KO-S4 na obranu silničního mostu. Sruby byly spojeny linkou s velitelstvím v bastionu IV. Formálně byla výstavba srubů ukončena 11. května 1938. Po Vídeňské arbitráži 2. listopadu 1938 patřilo Komárno k rozsáhlému území, které ztratilo Československo ve prospěch Maďarska. Pevnostní kupole a zvony byly demontovány a sruby zůstaly poškozené.
Území Komárna bylo osvobozeno Rudou armádou 30. března 1945. +more Město se po otřesech z války začalo konsolidovat a industriální rozvoj města situovaný zejména do západní části města zasáhl i pevnostní systém Palatinské linie. Citadela - Stará a Nová pevnost byla prohlášena za národní kulturní památku a to 18. března 1970 rozhodnutím vlády SSR č. 84. a soubor objektů Palatinské a Vážské linie 15. března 1985 rozhodnutím vlády SSR č. 54. Ale objekty citadely byly po roce 1968 využívány Sovětskou armádou a v tomto období byla pevnost značně zdevastovaná.
Po odchodu sovětských vojsk, v roce 1993 se pevnost stala majetkem slovenské armády, ale mezitím došlo k devastaci objektů obyvatelstvem. Některé objekty Vážské a Palatinské linie se staly soukromým majetkem nebo došlo k jejich pronájmu.
Objekty citadely a pevnostního systému Komárna jsou zapsány do seznamu kandidátů Světového dědictví UNESCO, o což Slovensko požádalo 12. června 2002 a Maďarsko se přidalo s objekty na jeho území roce 2007. +more V roce 2003 město Komárno odkoupilo Starou a Novou pevnost aby mohlo začít s jejich revitalizací. V letech 2009-2011 byla zrestaurována Ferdinandova brána. V roce 2012 byla poškozena střecha objektu kasáren v Nové pevnosti, k opravě město přistoupilo roce 2013 s plánovaným ukončením v roce 2014.