První vláda Ramsaye MacDonalda

Technology

12 hours ago

Author

První vláda Ramsaye MacDonalda vládnoucí roku 1924 byla první labouristickou vládou Spojeného království. Protože neměla většinu v Dolní sněmovně, byla závislá na podpoře opozičních stran. Postupně se neprávem stala terčem obav z komunismu a po devíti měsících v úřadu jí byla vyslovena nedůvěra.

Politika

Vytvoření vlády

+more00'>Dolní sněmovna po volbách 1923 Po všeobecných volbách v prosinci 1923 byla Dolní sněmovna rozdělená na tři podobně silné části. Protože konzervativní vláda Stanleyho Baldwina v lednu nezískala důvěru, přicházely v úvahu dva scénáře; buď koalice Konzervativní a Liberální strany, nebo historicky první vláda Labouristické strany. Lídr liberálů Herbert Henry Asquith i konzervativců Stanley Baldwin ale nakonec labouristický kabinet připustili s očekáváním, že se ukáže neschopným a tím stmelí jejich vlastní strany. Liberálové navíc počítali s tím, že budou kontrolovat vládu de facto.

22. ledna 1924 byl proto vůdce Labouristické strany Ramsay MacDonald jmenován ministerským předsedou. +more Nástup do vlády zaskočil i samotné labouristy; v Buckinghamském paláci nakrátko zavládlo napětí, král Jiří V. si ale postupně začal s MacDonaldem rozumět. Vláda žádnou revoluci nechystala, premiér i kancléř pokladu Philip Snowden věřili v pozvolné tempo změn; osm z dvaceti členů vlády pocházelo z vyšší nebo vyšší střední třídy.

Domácí politika

Nejdůležitější počin vlády v domácí politice byl zákon o bydlení, který zavedl subvence místním úřadům, aby byly postaveny levné byty pro málo placené dělníky. Byl také ustanoven školský výbor, který později zavedl nové základy středoškolského vzdělání. +more Labouristé odkázali dalším vládám dva principy; že stát má povinnost zajistit občanům důstojné bydlení a že na středoškolské vzdělání mají nárok všechny děti bez rozdílu.

Zahraniční politika

Labouristická diplomacie se ve výsledku příliš nelišila od předchozích vlád. MacDonald ve zprávě pro Dolní sněmovnu uvedl, že se bude kabinetní politika zakládat na demokracii, otevřené politice a lidských právech; vyjednávací síla ministerstva zahraničí bude vycházet nikoli z vojenské síly, ale z odůvodněné politiky. +more Oněch devět měsíců MacDonaldovy zahraniční politky je hodnoceno víceméně kladně.

Vláda se podílela na přijetí Ženevského protokolu o odzbrojení a mezinárodní bezpečnosti; anulací dluhu Irského svobodného státu byla též zažehnána hrozba násilí v Irsku. Kabinet také de iure uznal Sovětský svaz, což ovšem vedlo k jeho pádu.

Pád vlády

Právě uznání SSSR bylo sice politicky výhodným krokem, vyprovokovalo ale útoky ze strany konzervativců a liberálů. Vláda, dosud držená zejména Liberální stranou, začala ztrácet i její podporu; dílem také kvůli malému vlivu Asquitha na kabinetní politiku. +more Kampaň proti labouristům, mnohdy užívající špinavé metody, postupovala, a to navzdory faktu, že MacDonald veškeré projevy bolševismu ve své straně tvrdě potlačoval. Události nakonec vedly v listopadu k vyslovení nedůvěry vládě poměrem 364:198. Pár dní poté byl zveřejněn tzv. Zinovjevův dopis, údajně dokazující, že labouristé chystají komunistickou revoluci. Ve skutečnosti se jednalo o podvrh. V následujících všeobecných volbách byla Labouristická strana poražena, když získala jenom 151 poslanců.