Právní věta

Právní věta je vybraná část odůvodnění soudního rozhodnutí (v praxi zejména rozsudku či nálezu), která má obsahovat to podstatné, o co v dané věci šlo, a jaký právní názor k tomu soud zaujal. Používají se proto především jako důležité vodítko při práci s judikaturou.

Právní věty jsou v českém právu poměrně tradiční, objevují se nejpozději již v 16. století. +more Vytváří je buď přímo daný soud sám, zejména v rámci svého pléna či některého kolegia, nebo vydavatelé soukromých sbírek rozhodnutí. Kvůli svému informačnímu významu bývají zvýrazňovány a umísťovány na začátcích textů jednotlivých rozhodnutí, pokud jsou publikována, např. u českého Nejvyššího soudu ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Z hlediska jazykového nicméně není větou jedinou, většinou ji tvoří vět několik.

Význam právních vět

Protože právní věta je až dodatečná anotace založená na textu odůvodnění zpracovávaného rozhodnutí a je vytvořena především za účelem jeho publikace, shrnuje pouze právní názor soudu na určitou právní otázku, kterou se v dané věci zabýval. Tento výklad právního názoru právní věta zpravidla shrnuje do obecnějšího pravidla, může ale jít i o doslovně převzatou citaci z textu odůvodnění konkrétního judikátu. +more Jelikož má stručně shrnovat právní úvahy a argumentaci soudu, měla by se také překrývat s ratio decidendi a být v případě judikátů základní informací o jejich případném precedenčním působení. Právní věty přesto obecně nemusí odpovídat normativnímu jádru rozhodnutí, jak je naopak zvykem v anglosaském právu. V praxi ovšem někdy začínají žít svůj „vlastní život“ obdobný abstraktnímu právnímu předpisu přijatému zákonodárcem, jsou používány a aplikovány jako právní předpisy, což je stav nazývaný také jako tzv. kasuistický pozitivismus (case positivism). Problematické v tomto ohledu může být, že jsou vyjádřením právního názoru, který soud zaujal v určité konkrétní skutkové situaci. Neměly by se tudíž „slepě“ aplikovat na případy, které se svými skutkovými okolnostmi liší.

Už i vrcholné soudy v České republice se k významu a aplikaci právních vět v právní praxi musely vyjádřit. Nejvyšší správní soud sám publikoval právní větu, podle níž jde o shrnutí právního názoru vytvořeného pro účely publikace ve sbírce soudních rozhodnutí a právní věta proto „nepředstavuje obecně platné pravidlo schopné samostatné existence, nýbrž je třeba ji vnímat jednak v kontextu právní normy, kterou má vykládat, a jednak v kontextu skutkových a právních okolností rozhodnutí, z nějž pochází“. +more Taktéž podle Nejvyššího soudu jsou právní závěry vždy obsaženy právě v odůvodnění rozhodnutí, přičemž právní věta není součástí daného rozhodnutí, jde jen o stručné shrnutí toho, co tvůrce právní věty považoval v odůvodnění za nejdůležitější. Nelze proto opomíjet právní závěry, ke kterým soud dospěl, ale které nebyly autorem právní věty zohledněny. Právní věty především slouží ke snazší orientaci v judikatuře.

Kritika právních vět

Právní věty jsou na rozdíl od zbytku soudního rozhodnutí kratší a v právní praxi se často při odkazování na soudní rozhodnutí odkazuje pouze na tuto právní větu. Pokud daná právní věta skutečně pochází ze soudního rozhodnutí, nemusí to představovat problém. +more Pokud je však právní věta uměle zformulovaným shrnutím, pak její používání v odůvodňování soudních rozhodnutí představuje podle Terezie Smejkalové zásadní problém, protože jí chybí potřebná legitimita.

Reference

Literatura

Králík, Lukáš. Judikatura a její publikace. +more Disertační práce. Praha: PF UK, 2011. * Králík, Lukáš. Připomínkové řízení a sbírky judikatury. Právní rozhledy, 2016, ročník 24, číslo 23-24, s. 830-835. ISSN 1210-6410. * Králík, Lukáš. Právní věty. Právní rozhledy, 2017, ročník 25, číslo 12, s. 437-444. ISSN 1210-6410. * Smejkalová, Terezie. Právní věta a ratio decidendi. Jurisprudence, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s. , 2012, roč. 2012, č. 5, s. 3-8. ISSN 1802-3843.

Kategorie:Procesní právo Kategorie:Justice