Cesko.wiki Psychologie a básnictví
Author
Albert FloresPsychologie a básnictví je přednáška z roku 1922 psychoterapeuta a zakladatele analytické psychologie Carla Gustava Junga. Přednáška patří k nejznámějším Jungovým přednáškám, která posléze byla vydávána v různých sbornících jeho díla jako esej. Poprvé byla publikována v roce 1930. V přednášce Jung zkoumá hlavně vztah psychologie a literatury, která dle něj umožňuje lepší poznání archetypů a nevědomého světa.
Shrnutí přednášky
V předmluvě přednášky je stručně popsán stav psychologie v Jungově době, která se nacházela v roztříštěném stavu, kdy v podstatě každý psychologický teoretik považoval svou pravdu za obecný zákon. Dále uvádí, že ačkoli analytická psychologie a literatura jsou rozdílné oblasti, umožňuje literatura a zejména básnictví výzkum mnohých psychologických aspektů. +more V samotné přednášce dává do kontrastu psychologický druh tvorby, reprezentovaný psychologickými romány, a nepsychologický druh tvorby. Psychologický druh tvorby je dle Junga samo vysvětlující, a tudíž neumožňuje dostatečné proniknutí do psychologické hloubky. Nepsychologický druh tvorby ale umožňuje psychologický výklad, neboť autor nepředjímal určitou psychologii postav či díla, tudíž psychologická analýza a výklad díla nejsou rušeny autorovým záměrem, spíše ještě usnadněny. Podle Junga je důležité porovnat rozdíly mezi psychologickým a nepsychologickým druhem literatury, neboť psychologická literatura zbavuje psychologa veškeré práce kvůli své vlastní vysvětlené povaze. Nepsychologickou literaturu ale označuje za vizionářský druh tvorby. Jedná se zejména o básnická díla, ale zmiňuje i některé romány (Moby Dick). Vizionářská literatura umožňuje dle Junga ponoření do „temnoty lidského vědomí“, kdy je čtenář zmaten a fascinován zároveň tzv. „pravizemi“, které umožňují náhled do kolektivního nevědomí. Mezi takovýto druh literatury zařazuje Goetheho Fausta, celé dílo Williama Blakea a další slavné básnické skladby. Za základ pravize Jung považuje kolektivní nevědomí a z něho vycházející tvořivý princip.
Zcela odmítá usuzování z díla na psychologii autora, neboť odmítá vysvětlení zejména básnické tvorby jako přenos neurotických symptomů autora z nevědomí do díla, což bylo oblíbené psychologické vysvětlení psychoanalytické školy. Jung předpokládá, že takovéto dílo nedokáže vysvětlit ani autor samotný, neboť autor slouží jako nástroj tvořivého principu kolektivního nevědomí. +more Autor taktéž slouží jako kompenzace lidského nevědomí během dobových změn, proto se například Faust dotýká každého Němce. Osoba autora je v podstatě paradoxní dualitou, kdy na jedné straně je člověkem a na druhé straně neosobním tvůrčím procesem. Takže může být člověkem se svými úmysly, city a náladami, ale jako umělec je člověkem ve vyšším smyslu. Je kolektivním člověkem, který nese a utváří duši lidstva, jež je činná nevědomě. Tudíž život umělce je plný konfliktů. Je to člověk versus tvůrčí proces, což často vyústí v psychické problémy umělce.
Dále uvádí, že pravize či prazážitky lze vysledovat během celé lidské historie, kdy se lidé snažili ony prazážitky z hlubin lidského vědomí nějak zažehnat či usmířit. Tímto tvrzením vysvětluje výskyt stálých symbolů během lidské historie. +more Například řecká mytologie je ukázkovým příkladem. Uvádí také, že, symboly taktéž prochází neustálými změnami, například místo dřívějšího draka se používá v dnešní době letadlo.
V poslední části přednášky Jung rozebírá hypotézu +moreA1kladn. C3. AD_pojem_Jungovy_analytick. C3. A9_psychologie'>archetypu, tedy symbolů v lidském vědomí a nevědomí. Uvádí, že archetyp není ani dobrý ani špatný. Přisouzení mravní hodnoty archetypu je čistě lidskou záležitostí. Dále Jung popisuje vyrovnávací funkci archetypu. Archetypy se vynořují z vědomí ve chvílích, kdy vědomí je vychýleno ze správné cesty. Pak se projeví síla archetypů, které se objevují ve formě prazážitků v různých uměleckých dílech, aby opět byla nastolena duševní rovnováha.
Právě proto Jung zdůrazňuje, že osobní stránka umělce je naprosto bezvýznamná, neboť se jedná jenom o prostého posla archetypických obrazů z kolektivního nevědomí. Tudíž umělcovo štěstí či neštěstí je naprosto vedlejší ve srovnání s životem národa či celého lidstva. +more Osobní stránka muže být výhodou či překážkou, ale nikdy není pro umění něčím podstatným. Osobní biografie umělce může být zajímavá, ale pokud se jedná zejména o básníka, tak je nepodstatná.