Psychologie štěstí

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Psychologie štěstí je odvětví psychologie, které se zabývá studiem štěstí a subjektivního blaha. Tato vědní disciplína se zaměřuje na zkoumání faktorů, které přispívají ke štěstí jednotlivců, a také na identifikaci strategií a intervencí, které mohou zvýšit jejich pocit blaha. V článku se uvádí, že psychologie štěstí vznikla jako reakce na tradiční pojetí psychologie, která se zaměřovala spíše na nemoci a problematická chování než na pozitivní aspekty lidského života. Za zakladatele tohoto odvětví je považován americký psycholog Martin Seligman, který v roce 1998 inicioval vznik pozitivní psychologie, do které spadá i psychologie štěstí. Dalšími významnými teoretiky psychologie štěstí jsou Ed Diener, Sonja Lyubomirsky, Mihaly Csikszentmihalyi a Daniel Kahneman. Tito psychologové se zabývali různými aspekty štěstí, jako je subjektivní pocity blaha, spokojenost s životem, prožívání toku nebo pozitivní a negativní emoce. Článek také popisuje různé přístupy a metody, které se v psychologii štěstí používají. Mezi ně patří například pozitivní psychoterapie, která se zaměřuje na rozvoj pozitivních emocí a silných stránek jednotlivce, a také různé psychologické testy a dotazníky, které měří subjektivní blaho a spokojenost s životem. Psychologie štěstí má také praktickou aplikaci v oblasti rozvoje a zlepšování životních dovedností a přístupů. V článku se zmiňuje například výzkum, který ukazuje, že různé cvičení a intervence zaměřené na pozitivní myšlení, meditaci nebo prospěšné vztahy mohou zvýšit pocit štěstí a blaha. Celkově lze říci, že psychologie štěstí je významným odvětvím psychologie, které přináší poznatky o tom, jak dosáhnout a udržet šťastný a spokojený život. Je to multidisciplinární oblast, která kombinuje poznatky z psychologie, sociologie, neurovědy a dalších vědeckých disciplín.

Psychologie štěstí odkazuje na značnou část výzkumů v oblasti sociální psychologie, které se týkají vztahu mezi vnímáním okamžitých potřeb a dlouhodobých přání. Dochází přitom ke zjištění, že věci, o kterých si lidé myslí, že je učiní šťastnými, jsou z velké části jen iluze. Toto tvrzení je založeno na předpokladu, že vědomí-sebe, je přednostně produktem zaujatého vnímání a nepřesných úsudků. Podle tohoto pojetí je vnímání sebe sama úhlavním nepřítelem našeho vlastního štěstí.

Fenomény zaujatého vnímání

Iluze transparentnosti

Tendence lidí přeceňovat, jako moc ostatní dokáží odhadnout jejich vnitřní stavy. Příklad: Při lhaní mají lidé pocit, že jsou odhaleni, i když ten, na něhož mluví, nic netuší.

Efekt reflektoru

Lidé přeceňují míru, v jaké si ostatní všímají jejich činů a jejich vzhledu. Příklad: Při nevhodném oblečení mají lidé pocit, že je na ně upřena nadměrná pozornost, i když tomu tak není.

Očekávání kritiky

Lidé mají tendenci přeceňovat, jak tvrdě je budou ostatní odsuzovat za přehmaty, nehody a selhání.

Zpětné posuzování rozhodnutí (Aktivita-Pasivita)

Okamžitě po učinění rozhodnutí lidé více litují vykonaného činu, než případné nečinnosti. Ale v dlouhém časovém období lidé litují více toho, co neudělali. +more To je pravděpodobně způsobeno tím, že pokud uděláme chybu, jsme schopni se přes to přenést, ale nedokážeme se přenést přes něco, co jsme nikdy neudělali.

Úspěch a selhání

Lidé se bojí selhání a to je odrazuje od zkoušení nových věcí, i když mají slušnou šanci na úspěch. Zčásti je tomu tak zřejmě kvůli chybnému předpokladu, že vyhrávání a prohrávání se navzájem vylučují. +more Ve skutečnosti je tomu tak, že čím více člověk prohrává, tím více pokusy prošel a tím větší je tedy jeho naděje na výhru.