Cesko.wiki Ptolemaios VIII. Euergetés II.
Author
Albert FloresPtolemaios VIII. Eurogetes II., Πτολεμαῖος Εὐεργέτης Τρύφων, Ptolemaĩos Euergétēs Tryphon byl faraonem ptolemaiovské dynastie v Egyptě, syn Ptoelamaiose Epifanése a Kleopatry I. Syra, dcery selukovského krále Antiochose III. Megáse. Žil v letech 184-28.6.116 př.n.l a kromě episody jeho vlády v 164-163 př.n.l., která se udála za vlády jeho bratra Ptolemaios VI. Filométora, a která skončila jeho odchodem na Kyraneiku. Počátek jeho vlády se datuje od úmrtí jeho otce v roce 145 př.n.l., v trvání 29 roků, až do jeho úmrtí 116 př.n.l. Jeho vláda se vyznačovala řadou rozporných událostí, spojovaných s jeho brutalitou suverénního vládce, potlačování vzpour, občanské války a vzrůstající expanzivní moci Římské říše. Na druhé straně, v pozdní fázi života, to ale byla také podpora intelektuálnímu centru v Alexandrii a obnoveným vztahům k řeckým filozofům, například Aristarchos ze Samothráky a Apollodóros z Athén.
.jpg)
Vláda
Ptolemaios VIII mezi bohyněmi Wadjet (symbolizující horní Egypt) a Nekhbet (symbolizující dolní Egypt). +more Basreliéf na zdi chrámu Edfu Re Kleopatra II. a její dcera KLeopatra III. Horus, Ptolemaios VIII. , Kleopatra a II. a III. , chrám Kom Ombo Když Ptolemaios VI. Filométor v roce 145 př. n. l. zemřel zůstal po něm syn Ptolemaios VII. Neos Filopatór a jeho matka Kleopatra II. , která s pozice královny dosadila syna na trůn. Bratr Filométora se urychleně vrátil z Kyreneiky do Alexandrie, aby se mocí ujal trůnu. Za manželku přijal vdovu Kleopatru II. , která byla jeho vlastní sestrou, a které bylo necelých 40 let. Z touhy po moci nechal během svatby zavraždit jejího syna Neos Filopatóra , Bylo to zcela typické pro jeho svévolné barbarství. Prováděl tvrdé represálie proti židovským velitelům vojsk, kteří povstali proti jeho režimu, a vyhnal mnoho řeckých intelektuálů z Alexandrie. Jako protiváhu k mnoha nepřátelům, které si mezi přistěhovaleckou populací udělal, záměrně Ptolemaios VIII. získal přízeň u svých egyptských poddaných, sponzoroval jejich chrámy a vydal a zveřejnil dekret o amnestii. Byl to vlastně úplatek, ale fungoval. Lid dobře přivyklý na brutální vlády, zavíral oči nad Ptolemaiovými zvěrstmi a přikláněl se na jeho stranu. Vztah s Kleopatrou II. , která měla stále touhu se podílet na vládě se zkomplikoval. Ptolemaios Euergetés II. si začal intimní vztah, znásilnil svou neteř Kleopatru III. a nějaký čas poté si ji také veřejně vzal za manželku, oženil se s ní v roce 141 př. n. l. a učinil ji královnou. Vztah mezi matkou a dcerou se obrátil ve vzájemní nepřátelství. Mělo to však důsledky, ti kteří usilovali o svržení despotického krále, se nyní mohli spolehnout na plnou podporu jeho starší manželky Kleopatry II. Na druhé straně chování matky Kleopatry II. je těžké uvěřit, že mohla souhlasit se soužitím se svým bratrem po vraždě jejího syna. Přesto, že Kleopatra II. porodila Euergetovi syna (v roce 144 př. n. l. ), starověcí historici zmiňují (Diodorus, Livius Marcus Iunianus Iustinus ). , že ji jednak přiměl strach žít s Euergetem jako jeho manželky, ale trvalá touha po moci u ní stále trvala.
Koncem roku 132 př. n. +morel. konflikt mezi královskými sourozenci propukl v otevřenou válku, když Ptolemaios VIII. a Kleopatra III. na jedné straně, stáli proti Kleopatře II. Nejprve si Ptolemaios VIII. udržel kontrolu nad Alexandrií, ale koncem roku 131 př. n. l. se Alexandrijský lid vzbouřil ve prospěch Kleopatry II. zapálil a vyplenil královský palác. Ptolemaios VIII. , Kleopatra III. s jejich dětmi uprchli na Kypr. Kleopatra II se mezitím nechala korunovat jako jediná královna (což bylo poprvé, co to udělala ptolemaiovská žena ) a přijala titul Thea Philometor Soteira (matky milující bohyně Spasitele), který ji spojoval s jejím zesnulým manželem Ptolemaiem VI. Filométorem a dynastickým zakladatelem Ptolemaios I. Sótérem. Ze strachu, že jeho 12 letý syn Memphites bude Kleopatrou II. prohlášen za krále, nechal mladého chlapce unést a převézt na Kypr a pak (~130 př. n. l. ) ho zavraždit. Kleopatra II. ve snaze udržet své postavení hledala spojence u Seleukovců , u Demetria II. Toho Ptolemaios VIII. využil a opět obsadil Alexandrii a hromadně se pomstil všem podporovatelům Kleopatry II. , pak nadále zúročil svou podporu obyvatel tím, že poprvé povýšil Egypťany do vysokých funkcí a na různých místech nechal vytesat oslavné reliéfy, přičemž s obvyklou nadsázkou byly jeho postavy na reliéfech zobrazeny v dokonalé mladistvé kráse, i když v realitě byl již silně obézní a nechal se dopravovat v nosítkách.
Obnovení triumvirátu
Usmíření Ptolemaia VIII. s Kleopatrou III. +more a Kleopatrou II. byl poměrně dlouhý proces. Aby upevnili své usmíření a obnovili mír a prosperitu Egypta, královské trio vydalo v dubnu 118 př. n. l. dekret o amnestii, který se dochoval v kopiích řecky psaných papyrusů, pořízených vesnickým písařem z vesnice Kerkeosiris . Dekret o amnestii omilostnil všechny zločiny, kromě vražd a vykrádání chrámů, spáchaných před rokem 118 př. n. l. , povzbuzoval uprchlíky, aby se vrátili domů a získali zpět svůj majetek, zříkali se všech zpětných daní, potvrzovali přidělování půdy vojákům během občanské války, potvrdil držení chrámové půdy a daňová privilegia, nařídil daňovým úředníkům, aby používali standardizované míry a váhy pod trestem smrti. Dekret navíc stanovil jurisdikci soudů v právních sporech mezi Egypťany a Řeky. Podobný dekret vydal 27. 3. 196 př. n. l. kněžský synod, nalezený na stéle z chrámu v Philae, za vlády Ptolemaia V. , k ukončení dlouholeté občanské války v letech 206-186 př. n. l. , kterým se obnovil řád a stabilizovaný správní systém. Není zřejmé, jak dlouho a s jakou důsledností se zmíněné dekrety dařilo, prosazovat.
Nástupnictví
V létě roku 116 Ptolemaios VIII. v Alexandrii vydechl naposledy a trůn připadl manželce Kleopatře III. +more a kterémukoli z jejích dvou synů, kterému by dala přednost. Volba padla na Ptolemaise IX. Sótéra II. avšak společně s matkou Kleopatrou III. Do boje o trůn se zapojili i další členové rodu, nicméně jak uvádí Bevan hodnověrná data nejsou k dispozici. Z dostupných historických zlomků je zjevné, že mocenské rodové spory se generačně opakovaly, jak tomu bylo za končící vlády Ptolemaios V. Epifanése. Úpadek Egypta pod vládou Ptolemaiovců se završoval. Ve stejnou dobu, sedm set mil proti proudu Nilu přišla skupina Římanů navštívit chrám Isis v Philae a vytesali tam svá jména na stěnu chrámu a nechali tak po sobě nejstarší záznam latinských nápisů v Egyptě. V Alexandrii měl již své pevné místo i římský vyslanec. Dynastické spory starého a unaveného režimu vypadaly stále více tváří v tvář římské rozpínavosti jako pomíjivé. O dvacet let později zdědil Řím Kyrenaiku, takže Kypr zůstal jediným zámořským ptolemaiovským majetkem. Historie se opakovala sama jako dva královští bratři (Ptolemaios IX. a X. ) když soupeřili o moc a nadále vzrůstyly nepokoje v Horním Egyptě. Druhý Ptolemaios X. chtěl na oplátku své vlastní království a žádal Řím o vojenskou podporu, v Alexandrii opět došlo k dalším nepokojům.
Epilog
Ptolemaiovská éra, počínaje Sótérem prošla obdobím vzestupu moci a bohatství díky zavedeným fiskálním reformám. +more Vládcové prvních tří generací odkaz praděda Sótéra dále rozvíjeli, nicméně počínající střety mezi řeckou populací vládnoucí vrstvy soustředěné na severu s centrem v Alexandrii a převážně původním egyptském obyvatelstvem na jihu ,s centrem v Thébách, se prohlubovaly a za vlády Ptolemáie IV. a Ptolemaie V. vyvrcholily v dlouholetých vzpourách (206-186 př. n. l. ) . Vlastně pro Egypt znamenaly počátek úpadku, ztráty mocensky ovládaných oblastí a rozpadem vztahů uvnitř vládnoucího rodu. Tento proces se v komplexu zrychlil v následujících letech. Dá se říci, že v období vlády Ptolemaie VIII. (145-116 př. n. l. ) se proces rozkladu Egyptské říše v podstatě završil. Nastupující dominanci v severní Africe rozvíjela Římská republika.