Pukléřka islandská

Technology

12 hours ago

Author

Pukléřka islandská (Cetraria islandica) je lišejník s dužnatou keříčkovitou stélkou. Mívá bledě kaštanovou barvu, někdy ale přechází přes šedivou až k bílé. Spodní strana povrchu stélky je typicky světlejší. Dorůstá výšky 7,5-10 cm. Větve bývají rýhované nebo stočené do trubiček, končí zploštělými laloky. Stélka je pružná, ale velmi tvrdá.

Pukléřka roste běžně přízemně na kyselých půdách tundry, nejčastěji v horských regionech severských zemí, ale je rozšířena ve velké části Evropy, Kanady a severu USA. Je jedním z mála druhů, které se vyskytují na lávových svazích na Islandu. +more Nachází se také v horách v ČR a na našem území je klasifikována v Červeném seznamu jako téměř ohrožená (NT).

Využití

Využívá se v tradičním lidovém léčitelství k léčbě respiračních onemocnění (uváděno je i historické užití k léčbě tuberkulózy) a potíží trávicího traktu, často ve formě alkoholových nebo vodných extraktů (čajů). Dostupná je typicky pod názvem „islandský lišejník“ (z anglického názvu rostliny iceland moss). +more Extrakty pukléřky jsou zkoumány pro antioxidační a antibakteriální účinky proti grampozitivním bakteriím, ale pouze v laboratorních studiích. Pozitivní vliv na zdraví mají podle studií její specifické polysacharidy (lichenany) a sekundární metabolity (organické kyseliny). Jako ostatní lišejníky ale také absorbuje těžké kovy, radioizotopy a další typy znečištění z prostředí a ve větším množství tak může mít negativní vliv na zdraví.

Historicky byla užívána na Islandu jako potravina, byla důležitou často sbíranou komoditou a byla propagována jako možnost obživy během hladomorů. Tradičně se stélky svařily s mlékem jako polévka, nebo se z nich vyráběl čaj. +more V 21. století se začala pukléřka přidávat i do pečiva. Chuť stélky je ale typicky hořká, rostlina nicméně není toxická.