Cesko.wiki Píseň o Bernadettě (román)
Author
Albert FloresPíseň o Bernadettě (v německém originále: Das Lied von Bernadette) je román z roku 1941, který vypráví příběh Svaté Bernadette Soubirous, která tvrdila, že od února do července 1858 prožila a zaznamenala osmnáct vidění Blahoslavené Panny Marie v Lurdech ve Francii. Román napsal Franz Werfel v USA, kde se stal v anglickém překladu Lewise Lewisohna z roku 1942 velmi populární. Na seznamu bestsellerů deníku New York Times byl déle než rok, z toho 13 týdnů na prvním místě. Do češtiny román přeložila Jitka Fučíková v roce 1947, kdy byl vydán třikrát po sobě a poté ještě šestkrát do roku 2017.
Román byl v roce 1943 zfilmován pod stejným názvem s Jennifer Jonesovou v hlavní roli.
Vznik
Franz Werfel byl německy mluvící Žid narozený v Praze v roce 1890. Byl známý především jako dramatik a básník. +more Ve třicátých letech ve Vídni začal psát populární satirické hry o nastupujícím nacistickém režimu. Po anšlusu, kdy Třetí říše pod Adolfem Hitlerem anektovala Rakousko v roce 1938, Werfel a jeho manželka Alma (vdova po Gustavu Mahlerovi) uprchli do Paříže.
Ve své osobní předmluvě k Písni o Bernadettě se Franz Werfel uvádí:
Manželé Werfelovi, pronásledováni gestapem, měli strach o své hostitele i o sebe. Řada rodin se střídala a poskytovala jim úkryt. +more Tito lidé vyprávěli Werfelovým příběh svaté Bernadetty, který mu dal látku pro nový román. „Odvážil jsem se zazpívat píseň o Bernadettě, třebaže nejsem katolík, nýbrž žid. “.
Obsah
Bernadetta je nejstarším dítětem manželů Soubirousových, kteří po ztrátě větrného mlýna našli úkryt v bývalé městské věznici. Bernadetta má astma, a proto ve škole často chybí. +more Poté, co se svou mladší sestrou a kamarádkou ze školy hledala dřevo, zůstala Bernadetta sama u řeky Gave de Pau. Na bezvýznamném návrší Montagne des Espélugues je několik jeskyní, jedna z nich se nazývá Massabielle. Zde se najednou a nečekaně objeví v jeskyni „krásná Paní“. Má na sobě bílé šaty s modrým pásem. Je bosá a na každé noze má zlatou růži. Po další návštěvě na žádost Paní dochází na místo i v následujících dnech.
Příběh dále vypráví o platonickém milostném vztahu mezi Bernadettou a „Paní“ z jejích vidění. Bernadettina láska dosahuje „extáze“, když je v její přítomnosti v jeskyni poblíž Lurd. +more Láska, kterou pociťuje, ji udržuje klidnou a silnou po celou dobu soudních řízení a soužení, která snáší od pochybovačů a veřejným činitelů, kteří ji považují za hrozbu pro zavedený řád, který je založen na světském prostředí.
Paní vede Bernadettu k objevení potoka, který pramení z podzemí jeskyně. Léčivé síly pramene objevují i obyvatelé města a šíří o něm zvěst. Bernadetta nikoho nepřesvědčuje.
Paní sdělí Bernadettě své přání nechat na místě jeskyně postavit poutní kapli. Bernadetta o tom informuje církevní a světské úředníky, ale dále se neangažuje. +more Nakonec kaple stojí a přitahuje pozornost, stejně jako malá Bernadetta, která vyzařuje lásku a dostává se do vytržení při svých viděních v jeskyni.
Bernadetta nekáže ani neevangelizuje, ale její chování samo o sobě proměňuje pochybovače a samotní církevní úředníci, kteří ji nevěřili a obviňovali ji z podvodu, se stanou jejími ochránci a obhájci. Ačkoli umírá na tuberkulózu, odmítá hledat u své Paní lék nebo pít léčivou vodu. +more Několik let po své smrti je svatořečena.
Román má mnoho postranních příběhů a epizodních postav, je v něm popsána historie města Lurdy, soudobá politická situace ve Francii, reakce věřících a kritiků. Werfel popisuje Bernadettu jako prostou zbožnou dívku, která by raději pokračovala v běžném životě, ale stane se jeptiškou, protože když si Nebe vyvolilo ji, musí si ona zvolit Nebe. +more V románu je zachycen i její život v klášteře, kde ošetřovala nemocné (sama vážně nemocná), vyšívala kněžská roucha, i zde byla vystavena řadě příkoří a nových pochybností, a nakonec velkému tělesnému utrpení; přesto duchovně rostla. Po její smrti jsou její tělo i její život podrobeny církevnímu zkoumání a Bernadetta je nakonec kanonizována.
Román je rozdělen na pěti „řad“ po deseti kapitolách, což je odkazem ke katolickému růženci (poslední kapitola o Bernadettině svatořečení se jmenuje Padesátý Zdrávas a na jejím konci se modlí jedno z vyléčených dětí - dvouleté v době zázraku, sedmasedmdesátileté v době kanonizace - růženec v ulicích Říma).
Celá první část, která popisuje události dne, kdy Bernadetta poprvé spatřila Pannu Marii, je vyprávěna v přítomném čase, zbylé části románu jsou v minulém čase.