Příležitostná osobní silniční doprava

Příležitostná osobní silniční doprava (v profesním a úředním slangu někdy označovaná jako smluvní doprava, ačkoliv na smluvních vztazích je vždy založena i veřejná doprava) spadá v terminologii českého Zákona o silniční dopravě (111/1994 Sb.) pod pojem příležitostné osobní silniční dopravy (§ 2 odst. 10 zákona). Nejtypičtěji je tato forma využívána pro různé rekreační, školní a jiné zájezdy, výlety a podobně.

Jde-li o pravidelnou neveřejnou dopravu pro cizí potřeby ve stálých trasách i časech, má být podle zákona provozována formou zvláštní linkové dopravy. Tato forma je také využívána pro svoz zaměstnanců do větších podniků. +more Pokud však má povahu pravidelné dopravy, je pak zvláštní linková doprava dle §2, odst. 6b.

Pokud podnik zajišťuje dopravu pro vlastní potřebu vlastním jménem a nevzniká přitom přepravní smlouva s cestujícími zaměstnanci, pak zákon pravidelnou a nepravidelnou dopravu nerozlišuje a tato forma dopravy nepodléhá regulacím platným pro dopravu pro cizí potřeby. Tímto způsobem často například dopravní firmy (například městské dopravní podniky) svážejí a rozvážejí své zaměstnance.

Smlouvu o poskytnutí nebo provozování neveřejné dopravy uzavírá objednatel buď přímo s dopravcem (zejména pokud jde o místního dominantního dopravce s dobrou pověstí a cenami), nebo může k vyhledání vhodného dopravce využít služeb některého dispečinku, na jehož podmínkách pak záleží, zda smlouvu s dopravcem uzavře přímo nebo zda dopravce je subdodavatelem dispečinku a dispečink smluvním partnerem objednatele. Obdobné možnosti mohou využívat jak velké podniky pro hromadnou dopravu, tak i individuální zájemci pro spolujízdu v malých silničních vozidlech.

Kategorie:Organizace dopravy Kategorie:Dopravci Kategorie:Dopravní systémy